Malebná zřícenina hradu Brníčko stojí na samostatné a výrazné vyvýšenině přibližně půl kilometru jižně od stejnojmenné obce a je volně přístupná. Historie hradu Poprvé je hrad v písemných pramenech nepřímo zmiňován v predikátu Jimrama a Micháče z Brníčka v roce 1356. To už měl hrad za sebou přibližně 20 let existence. Zanedlouho se hrad dostal do rukou moravského markraběte Jošta, který jej roku 1387 dal do zástavy Bernartovi ze Slavoňova. Po Bernartově smrti zdědili zástavní právo na hrad Jan a Hynek ze Šumvaldu, první z nich jmenovaný roku 1408 od Jošta hrad zakoupil. Někdy ke konci husitských válek získal Brníčko Jan Tunkl a začal se po něm psát „z Brníčka“. Jeho potomci vlastnili hrad až do roku 1510, kdy jej Jindřich Tunkl z Brníčka prodal Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy.  Trčkové z Lípy již na hradě nesídlili, měli v Zábřehu pohodlnější sídlo a to i proto, že byl hrad dobyt a pobořen v době válečného konfliktu mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Roku 1513, kdy jej kupuje Ladislav z Boskovi, je již pustým. Podoba hradu Před vlastním hradním jádrem příchozí nejprve minul bolverk ledvinovitého tvaru (důsledek opevňování hradu v 15. století) a předhradí, následně vstoupil na rozšířený obezděný val, až došel k dřevěnému mostu, který podpíral kamenný pilíř. Hradní jádro vcelku pravidelného kruhového půdorysu bylo obehnáno dvojitými příkopy a valy. Dle typologie lze Brníčko zahrnout mezi hrady s plášťovou zdí, tedy bezvěžový typ. Zalamovaná, 2 metry silná hradba, na nejslabší jižní straně hradu v 15. století posílená třemi masivními pilíři, byla základním obranným prvkem hradu. K severovýchodní straně hradby přiléhal trojprostorový palác, později na jižní straně rozšířený. Další, blíže prozatím nedatovaná budova, stávala na jihozápadní straně hradního jádra. Dodnes se dochovaly vysoké zdi severovýchodního paláce, tři mohutné pilíře opevnění, pilíř, který kdysi podpíral dřevěný most, valy a příkopy a skromnější střepy zdí ostatních součástí hradu. Tipy na výlet V nedalekém Zábřehu najdete Muzeum Zábřeh, Farní muzeum. Navštívit můžete také Lázně Bludov nebo zámek Bludov. Po okolí se můžete rozhlédnout z rozhledny Háj u Šumperka. Ubytovat se můžete v Zábřehu. M.K.

Dřevěný větrný mlýn stojící na jihovýchodním okraji obce Skalička byl původně postaven začátkem 19. století v nedalekých Dřevohosticích. Přitom již byly použity díly z některých starších větřáků. Sem do Skaličky byl převezen v roce 1850 a od roku 1879 až dodnes patří rodině Červeků. Začátkem 20. století ho postihlo několik pohrom, v roce 1900 zásah bleskem, roku 1906 vichřice ulámala křídla, stejně tak v roce 1941, vždy však byl mlýn opraven. V roce 1942 byl mlýn zamplombován a mletí zakázáno. To trvalo až do roku 1950, kdy byl provoz obnoven. Poté bylo sice mletí obnoveno, u místních se to setkalo spíše se závistí a dokonce byly podány návrhy na rozbrání a použití dřeva při stavbě JZD. Naposledy se v mlýně šrotovalo v roce 1966. Dřevěný mlýn má obvyklé rozměry základny (5,7 x 5,7 m) a výšku 11 m. Střecha šindelová sedlová, na zadní straně vystupuje šalanda s pavláčkou a krytým schodištěm. Větrné kolo má průměr 16 m. Zachované převodové zařízení pohání jedno mlýnské složení a holendr na výrobu krup. Provozuschopný mlýn stojí na soukromém pozemku, pečlivě udržovaný a přístupný po dohodě s majiteli.

Pamětní síň Oty Pavla je umístěna do budovy branovského přívozu. Ten prošel díky úsílí několika nadšenců  od roku 1986 rekonstrukcí. První etapa byla dokončena v červnu 1988 u příležitosti 15. výročí spisovatelovy smrti. Druhá fáze byla zaměřena úpravy interiéru pro budoucí pamětní síň.  V prosklených vitrínách se seznámíte s rodinou Oty Pavla, fotografiemi z natáčení filmu Smrt krásných srnců, s obaly zahraničních tisků jeho knih či jeho korenspodencí. Pod stropem visí torzo staré pramice a také rybářské vybavení z dob minulých. Své dojmy můžete napsat do pamětní knihy a také přispět dobrovolným vstupným. Stálá expozice Pamětní síň Oty Pavla.

Loretánská klenotnice se nachází v prvním patře průčelního křídla budovy. Je zde umístěn stv. Loretánský poklad. Tvoří ho sbírka liturgického nádobí a paramentů z období 16. – 18. století, pozdně gotický kalich s emailovými postavami českých patronů, manýristický obraz Panny Marie s Ježíškem od D. Fröschla, přibližně z roku 1600, vzácné monstrance, krucifixy, domácí oltářiky, mitry, šperkovnice a celá řada dalších hodnotných předmětů.