Dobříš, rozsáhlý rokokový zámek s náročně upravenou francouzskou zahradou a anglickým parkem, se nachází v severovýchodní části stejnojmenného města, které leží v okrese Příbram. Historie zámku První písemná zmínka o Dobříši je z roku 1252, jedná se o královský statek. Tehdy tu pobýval i Václav I., od roku 1262 je ve vlastnictví Rožmberků, později od roku 1321 patří Štěpánovi z Tetína. Kvůli výhodné poloze získal Dobříš zpět Jan Lucemburský a rozhodl se zde vystavět hrad. Ten se stal sídlem úřadu královského lovčího. Z vesnice v podhradí se stalo městečko, které často trpělo za husitských válek. V držbě hradu se vystřídali různí majitelé, sídlili zde Kolovratové, Švamberkové, Lobkovicové i král Ferdinand I. Po něm se stal doživotním majitelem Dobříše Vilém z Rýzmburka. Na počátku 17. století dal císař Rudolf II. postavit místo zpustlého hradu vedle hospodářského dvora provizorní sídlo hejtmana. Pak, pro nevýnosnost statku, se císař rozhodl, že jej prodá. Roku 1630 bylo panství prodáno hraběti Brunovi Mansfeldovi. V roce 1789 připojil František Gundakar, kníže Colloredo-Mansfeld Dobříš ke své opočenské rodové državě. Roku 1942 zámek vyvlastnili nacisté, stal se sídlem říšského protektora. Ke konci války byl konfiskován státem a věnován Syndikátu českých spisovatelů. Až v roku 1998 byl v restituci navrácen rodu Colloredo-Mansfeldů, současným majitelem je Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld. Dispozice zámku V majetku mocného rodu Mansfeldů se panství rozrostlo již v minulosti. Jeho střediskem se stal rozsáhlý park, vybudovaný v polovině 17. století na místě dosavadních hradních hospodářských budov. Z někdejšího hradu se nám dnes dochovaly zbytky původních sklepů, tesaných do skály. Definitivní podobu získal zámek za Jindřicha Františka, který dal v letech 1745-1765 sídlo přestavět. Zámek je trojkřídlá patrová stavba s mansardovými střechami, na kterou navazuje francouzská zahrada s řadou soch od Ignáce Františka Platzera. Interiéry zámku nám nabízejí expozici 11 pokojů s výzdobou ve stylu pozdního baroka, rokoka a klasicismu. Vyniká Zrcadlový sál s bohatou štukovou výzdobou a freskami od Jana P. Molitora. Exteriéry a zahrady V areálu sídla je přístupná ukázka rokokové zahradní architektury, která svými květinovými ornamenty a stříhanými ploty připomíná atmosféru vídeňského Schönbrunu. Půdorysně je park rozvržen do pěti partií výškově odstupňovaných terasami a rampami. U zámku se rozkládá parter, pokrytý ornamentálním květinovým kobercem s fontánou a plastikami Hérakla. V anglickém parku se také nachází tzv. Čertův most. Pozornosti jistě neunikne stavba na opačném konci zahrady naproti zámku. Působí jako průčelí další rozlehlé budovy s několika sochami podél venkovní zdi, jde ale pouze o krásně vyzdobenou stěnu, za kterou je pouhá oranžérie. Do areálu patří také bývalé divadlo a dům zahradníka, tzv. vodárna. Zámek Dobříš je otevřen celoročně, nabízí prohlídku expozice, francouzské zahrady a anglického parku. Je zde také možnost pořádání svatebních obřadů, gala večerů, koncertů, seminářů, tiskových konferencí a různých recepcí. V přímo naproti vstupu do zámku můžete také navštívit Kostel Nejsvětější Trojice. O něco dál ve městě Dobříš stojí za vidění radnice nebo třeba židovský hřbitov. Výlet si můžete naplánovat i na rozhlednu na Studeném vrchu u Hostomic. Ubytování naleznete přímo na Dobříši.

Základní kámen k prvnímu tolerančnímu kostelíku v Čechách byl položen 18.5.1785. V říjnu téhož roku byla stavba dokončena. Toleranční kostelíky nesměly mít tehdy ráz kostela, takže stavba postrádala například typickou věž a okna byla čtyřhranná. Při opravě koncem 40. let 19. století došlo k zaklenutí oken, kolem nichž byly udělány šambrány a proražen nový vchod v průčelní zdi. Po vzniku sboru Církve československé v Humpolci mu byl toleranční kostelík propůjčen. Tento stav trval až do roku 1961 kdy si sbor zakoupil objekt bývalé synagogy. Následně až do roku 1975 sloužil jen pro pohřební shromáždění a pak zůstal nevyužit. Kostelík postupně začal chátrat, až v poslední době se započalo s rozsáhlou rekonstrukcí (5/2009-ještě probíhala). Vnitřek barokního kostela byl velmi prostý, původní oltář byl roku 1814 nahrazen oltářem s postranními brankami, který se dochoval dodnes. Varhany umístěné na kruchtě byly pořízeny v roce 1810 od třešťského varhanáře Pohana.

Botanická zahrada v Benátské ulici je studijní zahradou Karlovy univerzity. Vznikla v roce 1775, původně na Smíchově, v dnešních Dienzenhoferových sadech. Do dnešní lokality byla přemístěna koncem 19. století. V zahradě je v několika pavilonech, především pro vědecké účely, pěstována řada vzácných a exotických rostlin. Zahrada je přístupná pro veřejnost a její název je dán jejím charakterem.

Albrechtice nad Vltavou je obec ležící v okrese Písek v Jihočeském kraji. Je situovaná do kotliny mezi Písecké hory a řeku Vltavu. Má necelých tisíc obyvatel. V obci leží jedna z nejvýznamnějších jihočeských románských památek, kterou je albrechtický hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla. Původní vesnice, která je v pramenech poprvé zmíněna roku 1352, přerostla v průběhu staletí v městečko. V té době patřila pod bechyňský děkanát, jehož soupis majetku je právě tím prvním písemným pramenem. Obec, ale pravděpodobně vznikla mnohem dříve, zřejmě společně se vznikem kostela, který byl postaven ve druhé polovině 12.století. Majitelé městečka se často střídali. Na konci 16.století byli držiteli rytíři Oudražští z Kestřan. Albrechtice byly městečkem do roku 1635, ale během třicetileté války byly zničeny, zpustly a staly se vesnicí. To již byl jejich majitelem císařský generál hrabě don Baltazar de Marradas a byly přiřazeny pod správu Hluboké. Dalšími majiteli byli mezi jinými například Vrtbové, ale Albrechtice již nepřekročily svým významem svou lokalitu.Jak už bylo naspáno dominantou obce je románský kostel sv. Petra a Pavla ze 12.století, který je zřejmě dílem milevské stavební hutě. Kostel je v obci situován na mírném kopečku. Jeho původní románský sloh, kostel byl totiž přestavěn, prozrazuje hlavně hranolová věž s charakteristickými podvojnými okénky v nejvyšším patře. Jeho současná podoba je tedy výsledkem barokních úprav, jež byly provedeny v 18. století. Z původní výzdoby kostela se zachovaly monumetální románské malby na stěnách, které jsou nejstarší v jižních Čechách. Kolem kostela se rozprostírá vesnický hřbitov obehnaný zdí. Mimořádnou zvláštností je 108 kapliček u této hřbitovní zdi s malbami lidových malířů, doprovázenými básničkami lidového umělce. Malby i texty vznikly v první polovině 19. století a vyprávějí o významných událostech v životě pochovaného.