Jihozápadně od města, u železniční trati při silnici do Velké Hleďsebe se nachází mariánskolázeňský židovský hřbitov. Založen byl roku 1875 a za druhé světové války zdevastován. Zbořena obřadní síň a většina náhrobků odvezena. Po válce byl hřbitov opraven. Následně sem bylo dovezeno několik náhrobků z Tachova, dva z Lázní Kynžvart. Hřbitov o ploše 3.780 m2 je ohrazen zdí s branou a domkem přestavěným pro obytné účely. Kromě již zmíněných náhrobků se dochovalo na 80 náhrobků obyvatel zdejšího poválečného penzionu pro důchodce. Hřbitov je přístupný mimo soboty a židovské svátky.

Zámek Radnice, okres Rokycany.

Pamětní deska je úctou Jaroslavu Vágnerovi, který byl první obětí bojů s německými okupanty na Pražském hradě v květnu 1945.

Klášter založil v roce 1373 Albrecht z Kolovrat pro řád augustinánů poustevníků a sám si jej také vyvolil jako místo svého posledního odpočinku. Husitské války klášter celkem přečkal bez úhony, i když zejména majetkově upadal. V letech 1520-23 byl konvent na náklad Václava Bezdružického z Kolovrat opraven. Během 16. století však úpadek pokračoval a největší pohromu přinesla třicetiletá válka. V roce 1631 byl klášter napaden Sasy, vyloupen a pobořen. V letech 1647-48 byl ale konvent opět důkladně opraven a to díky pomoci Jindřich Libštejnského. Počátek 18. století přinesl první velkou přestavbu, kterou vedl významný český barokní stavitel Giovanni Santini. V několika následujících letech přišly velké průtrže mračen, které poškodily budovy natolik, že muselo být rozhodnuto o další přestavbě. Ta byla tentokrát svěřena architektu Kiliánu Ignáci Dietzenhoferovi. Tehdy v roce 1746 byl položen základní kámen k novému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V září 1747 byl dokončen presbytář a 5.4.1750 byl kostel vysvěcen. Věže byly dokončeny v roce 1755. Vzniklo tak architektonicky vynikající dílo. Od roku 1751 vedl stavbu po Dietzenhoferovi smrti architekt Anselmo Lurago, který stavěl zejména budovy konventu. Jejich hrubá stavba byla dokončena v roce 1765. Dramatické události přinesla klášteru druhá polovina 20. století. V roce 1950 byl zrušen a přeměněn na věznici, později pak na vojenská kasárna. V roce 1961 zde pak byla umístěna dětská psychiatrická léčebna, která zde sídlila až do roku 1995. Klášter byl vrácen řádu sv. Augustina, avšak není příliš využitý. V současné době funguje víceméně jako sklad humanitární pomoci charity Praha. V těsném sousedství kláštera se nachází bývalý pivovar. Tradice vaření piva je doložena již od konce 14. století. Tehdy se však pivo vařilo přímo v konventu, až v roce 1699 se započalo se stavbou samostatného budovy pivovaru v severozápadním rohu klášterního dvora. V roce 1773 pak byl položen základní kámen k pivovaru na dnešním místě. Z této doby pochází barokní brána do dvora a štukový strop v přízemní místnosti hlavní budovy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby kolem roku 1880.