Rozhledna na vrchu Sedlo (902 m.n.m.) byla postavena v letech 2006-2009 na místě dřívejšího keltského hradiště, asi 5,5 km jihovýchodně od Sušice. Dřevěná stavba má půdorys sedmiúhelníku s poloměrem opsané kružnice 3,9 m v nejnižším podlaží. V každém podlaží výše se poloměr zmenšuje. Dřevěná konstrukce rozhledny je opláštěna vodorovnými prkny. Točité schodiště je ukončeno vyhlídkovým ochozem ve výšce 23,75 m, kryté střechou ve tvaru broušeného diamantu. Celá rozhledna je pak vysoká 27,75 m a spotřebovala 50 m3 řeziva a 10 tun oceli. Celkové náklady dosáhly necelých 6,5 mil. korun. Z rozhledny, která je celoročně volně přístupná je kruhový výhled. Poskytuje rozhled na panorama Šumavy, hrad Kašperk, Svatobor, Sušicko aj. K rozhledně vede značená cesta, nejbližší parkování je na konci Albrechtic.

Barokní zámek Loučeň stojí ukryt do zeleně rozsáhlého anglického parku nedaleko stejnojmenného městyse. Zámek nabízí návštěvníkům romantické zákoutí pro klidný odpočinek, ale i zajímavou exkurzi do své vlastní historie.                   Z historie Loučně      První zmínka o obci Loučeň pochází z roku 1223, avšak do roku 1618 se na zdejším panství často střádali nevýznamní majitelé. Po bitvě na Bílé Hoře přišla zásadní změna, kdy přicházejí na Loučeň Valdštejnové. Od té doby nebyla Loučeň prodána, což zvyšuje její hodnotu. Po Valdštejnech zde žili také Fürstenberkové a Thurn – Taxisové. Po roce 1704 nechal provést Arnošt Karel z Valdštejna velkou přestavbu sídla podle plánů F.M. Kaňky. Roku 1710 přistavěli k zámku ještě kostel Nanebevzetí Panny Marie. Úpravy interiérů proběhly v letech 1767-71 za Karla Egona z Fürstebnerka, později přibylo i zámecké divadlo. Po roku 1803 se na panství dostali Thurn-Taxisové. Roku 1831 převzal Loučeň Karel Anselm Thurn-Taxis, který založil 23 ha velký krajinářský park, jehož součástí byly i vodotrysky a dva velké skleníky. Na zámku v minulosti pobývali i významné osobnosti jako císař Františkek I., ruský velkokníže Konstantin, Eliška Krásnohorská, E. M. Rilke, F.X.Šaldy. Roku 1929 byly poprvé zpřístupněny zámecké interiéry veřejnosti. Po roce 1939 se tehdejší majitelé přihlásili k německé národnosti, a tak jim byl po roce 1945 jejich majetek zkonfiskován. Zámek byl brzy vyklizen a využíván účelově. Celé toto období se nepříznivě projevilo na jeho stavu i v okolním parku. Dnes labyrinty a kulturní život V roce 2000 se zámek stal majetkem Loučeň a.s., která zde za podpory fondů EU provádí opravy a rekonstrukce. Od roku 2007 byl zámek znovu zpřístupněn s nově vybudovanou expozicí, do níž se vracejí některé kusy původního mobiliáře, zároveň otevřen park s jedinečným souborem 10 bludišť a labyrintů. Dominantou zámku i raritou celé České republiky je zdejší zámecké labyrintárium, umístěné v loučeňském zámeckém parku. Zahradní labyrinty jsou aktuálně módní věcí, ale zároveň nadčasovou. Labyrinty jsou zábavné, magické, mají schopnost dobít ubývající energii. Zámecký hotel nabízí také možnost uspořádání svatebních obřadů, firemních akcí, kongresů, ale především láká návštěvníky romantický pobit v překrásném prostředí. A taky je možnost navštívit pravidelné zámecké slavnosti nebo se zúčastnit kouzelných nočních prohlídek sídla. Navštívit můžete i nedaleký zámek Mcely. Pokud se rozhodnete v regionu zůstat déle, ubytování najdete například v Nymburce.

Rozhledna Kupa u Bernartic, text v přípravě

Na náhorní planině prudce vztyčené nad východními terasami Vltavy na Proseku a zvolna se svažující k Labi na Kostelec a Brandýs nalezli letečtí předkové ideální místo na provozování letišť. Lokalita byla nedaleko centra Prahy a okolí bylo volné, všude se prostírala jen pole. Jako první vzniklo po vyhlášení samostatné Československé republiky letiště ve Kbelích sloužící zpočátku pouze vojenskému letectvu. V roce 1919 zde začalo pracovat ředitelství civilního letiště a v letech 1921-1923 se zde vedle dřevěných a plátěných vojenských hangárů objevilo i 5 železobetonových civilních. V těch nejdříve sídlila francouzsko-rumunská společnost ? prvá pravidelně létající společnost na našem území, dále od roku 1923 ČSA a později ČLS. Kbelské letiště bylo travnaté oválného tvaru o rozměrech 810 x 1350m. Další letiště ? naše mateřské letňanské - vzniklo po přestěhování továrny Letov (dříve ČS vojenská továrna na letadla či Hlavní letecké dílny) ze Kbel do Letňan v průběhu roku 1925. Uživatelem letňanského letiště byl též od roku 1926 Vojenský ústav studijní VLÚS (nyní VZLÚ), kdy zde dobudoval své nové sídlo. Nejsevernějším letištěm tohoto trojúhelníku bylo firemní Avie. V roce 1930 Avii převzal koncern Škoda a vybudoval nový závod v Čakovicích se stejnojmenným letištěm. Mělo nepravidelný tvar o rozměrech cca 600 x 700m. Zažilo slavnou éru Avie ve 30. letech, ale v letech 1956-8 bylo zrušeno a nyní na něm stojí automobilové výrobní haly. V areálu obcí Kbely, Letňany, Čakovice ve vzdálenostech cca 1,5km od sebe tak vznikla tři letiště. Startovali a přistávali na nich všechny významné stroje naší letecké historie. Do letadel nastupovali slavní rekové nebes i dnes už neznámí letci-učedníci. Co leteckých osudů se zde za 80 let napsalo! Vnímavý tvor může zaslechnout v šustění trávy vzletových drah svist křídel a tlumený hluk motorů a v oparu předjarní inverze uzřít siluety dávných strojů. 1919-1930 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků Historie letiště Letňany Letňanské letiště vzniklo počátkem 20.let a u kolébky mu stála firma Letov, Vojenský ústav studijní a později Aero. Letov a VLÚS měly své objekty na severní straně letiště, Aero na jižní. Letiště bylo mnohem menší než dnes, mělo tvar nepravidelného trojúhelníka o rozměrech cca 500 x 600m. Vzletová dráha nebyla nijak zvlášť značená a celou plochu letiště pokrývala tráva. V této podobě vydrželo letiště až do roku 1939, z té doby se dochoval náčrt všech tří letišť. Během 2.světové války bylo letiště rozšířeno směrem na východ, aby vyhovělo rychlejším a těžším letadlům a dostalo travnatou dráhu o směru 06/24 v délce cca 1000m. Po válce byl provozovatelem letiště Výzkumný a zkušební letecký ústav(VZLÚ), který zřídil ve svém areálu řídící věž a stavěl do služby dispečery pro organizaci zkušebního provozu. Letiště v této dimenzi vyhovovalo až do začátku 70. let, kdy se od západu přiblížila výstavba Severního města. Od té doby muselo letiště o svoji existenci bojovat. V letech 1977 až 1980 proběhly zemní práce, jejichž výsledkem bylo pootočení dráhy do směru 05/23, zkrácení délky na 814m a zvětšení teréních vln již dříve na letišti přítomných. Další vývoj letiště lze očekávat při budování areálu nového výstaviště na západní straně letiště. 1920-1980 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků Historie aeroklubu Sportovně se v Letňanech létalo jistě již před válkou, z té doby nemáme však prameny. Pamětnicky tak je popsáno období po roce 1945. Letňanské létání mělo od začátku dvě větve ? plachtařskou a motorářskou. Motorově se létalo na nynějším letňanském letišti a plachtově na letišti Avie v Čakovicích. Aeroklub Praha Letňany byl organizován jako tovární se zkratkou ALAZ ? Aeroklub leteckých a automobilových závodů (z Avie se stala automobilka). Ustanoven byl počátkem roku 1948, ale létalo se již dříve. Plachtaři začínali s trofejním vybavením, které si sami dovezli z Grunau. Pro hangár bylo k dispozici místo za silnicí z Letňan do Čakovic. Avia věnovala dřevěný barák po Němcích, který musel být přemístěn a adaptován na hangár. Letci museli zesílit nosníky a vybourat příčky, aby bylo dosaženo rozponu 12 m pro potřebnou manipulaci s větroni. Stavba byla dokončena počátkem roku 1948, dosud stojí a v současné době je v ní svépomocná autodílna. Silnice do Letňan oddělovala hangár od letiště a při každém létání musely být větroně přes ni přenášeny. První plachtařský start na aviácké ploše uskutečnil 27.6.1948 Jirka Vašák a zárověň byl prvním plachtařským instruktorem ALAZu. Ke startování větroňů byly používány jednobubnové navijáky Opel a Ford o 90 koňských silách, lano se z počátku tahalo od navijáku na místo startu ručně - vždy čtyři hoši lano táhli a čtyři byli na cestě k navijáku. Později byla pro tento účel speciální tažná motorová tříkolka na bantamových kolech. Prvním vlečným letounem byl Čáp (Storch) původem z Točné a prvým vlekařem Franta Bobek. Létalo se na třech ŠK-38, dvou GB-IIb, Z-24, na Šohajích 25 a 125, na Olympii, Vážce a Kranichu I. Aeroklub vlastnil i Mu-13 Merle, ale ta nelétala. Vzácný Rheinland byl zničen při svém prvém přistání na letišti. Vůbec bylo tehdy v ČSR více nehod na výkonných větroních, protože z Grunau byly odváženy co nejvýkonnější, náročnější na pilotáž na nichžnaši plachtaři s malými zkušenostmi havarovali často při prvém startu. Aviácké letiště bylo dosti krátké, takže když byla jednou potřeba větší výška z navijáku, zastavil se řídký provoz na silnici, větroně se přetáhly a startovalo se z pole, přičemž cestující zastavené MHD sledovali klidně letecký provoz. V roce 1950 byl zrušen v Klecanech Aeroklub vysokoškolského sportu (AVS) a do ALAZu přestoupili známí plachtaři a konstruktéři větroňů Dlouhý, Matějček (byl druhým vedoucím plachtařského odboru), Frynta (třetí vedoucí plachtařského odboru a později i celého aeroklubu). Po zrušení letiště Avie na konci 50-tých let se plachtařský odbor přestěhoval na letiště Letňany, kde sídlí dosud. 1940-1950 zdroj: Bulletin č.1 AK Letňany z 26.5.1991 Léta létání 1982 Československá letadla 1984 vyprávění letců, pamětníků www.akletnany.cz