Zříceniny hradu najdeme na protáhlém, vysoko položeném ostrohu nad stejnojmenným městem. Historie hradu Hrad vystavěný na jedné z vysokých hor Slavkovského lesa k ochraně hranic se připomíná již počátkem 13. století. Koncem 13. století na něm sídlil rod vladyků z Hertenberka, který stranil Ludvíku Bavorskému proti českým Lucemburkům. Roku 1347 byl Kynžvart dobyt královským vojskem, mimo jiné i proto, že z hradu byly podnikány loupeživé výpravy na chebskou obchodní cestu. Zpustošený hrad obnovil koncem 14. století se svolením českého krále Hynčík Pluh z Rabštejna. Šlo o rozsáhlou stavbu, do které bylo včleněno i předhradí, a samo hradní jádro, kterému dominovala v severozápadním nároží vysoká půlválcová věž, bylo důmyslně opevněno dvojitou hradbou. Téměř celé 15. století sídlili na hradě páni z Plavna. Také po celé následující století byl hrad udržován a plnil funkci pohraniční strážní pevnosti, otevřené českému králi. K jeho zkáze došlo ke konci třicetileté války, kdy byl střídavě dobýván švédským a císařským vojskem. V říjnu roku 1647 se jej zmocnili. Kynžvartské panství získal rod Metternichů. Ti na úpatí Slavkovského lesa vystavěli koncem 17. století barokní zámek, přestavěný do dnešní podoby v klasicistním slohu v 1. pol. 19. století pro kancléře K. V. Metternicha. Podoba hradu O původním hradu se moc neví, podstatná část dnes patrných konstrukcí je zřejmě pozůstatkem znovuvýstavby v posledním desetiletí 14. století. Před oválným jádrem hradu se rozkládalo podlouhlé předhradí. Na vnitřní nádvoří se vstupovalo průjezdem čtverhranné věže postavené v nároží jádra. Zadná část jádra pak zaujal dvoutraktový palác a k severozápadnimu nároží se připojuje velmi zvláštní věž. S vnitřním hradem souvisí jen rohem. Její interiér je podélně lichoběžný. Dnes se z hradu nejlépe dochovala již zmíněná zvláštní věž a zbytky hradeb předhradí. Hradní zřícenina Kynžvart je volně přístupná. Tipy na výlet Nedaleko od města najdete přírodní památku Kynžvartský kámen. Za návštěvu stojí taky nedaleké Mariánské Lázně. V Dolním Žandově najdete židovský hřbitov Boršengrýn. Nezapomeňte navštívit melebný skanzen Doubrava. V obci Vysoká najdete zříceninu kostela Narození sv. Jana Křtitele. Zajímavým místem, které stojí za návštěvu, je také oblast rašelinišť na Kladské. Ubytovat se můžete v Lázních Kynžvart nebo v Mariánských Lázních.

Stavba vrcholné české pozdní gotiky v podobě kostela sv. Mikuláše se nachází v ulici Beneše z Loun. Dnešní stavba vyrostla na místě staršího kostela tehdy zasvěceného jako sv. Kříže, poprvé zmiňovaného v roce 1332 a v 80. letech přestavěna a zasvěcena na sv. Mikuláše. V roce 1517 vyhořela a na jejím místě vznikla v letech 1519-1538 dnešní nádherná pozdně gotická stavba, na které se podílel významnou měrou architekt Benedikt Ried. Koncem 19. století byla ještě novogoticky upravena Josefem Mockerem a následně Kamilem Hilbertem. Z původního vyhořelého kostela se zachovala jen dnešní 60 m vysoká masivní věž. Pozdně gotický kostel tvoří síňové trojlodí s krouženou klenbou a trojitou jehlancovou střechou. V interiéru se nachází cenný oltář od Jeronýma Kohla z let 1701-1706, pozdně gotická kazatelna (1540) a cínová křtitelnice (1518). Vstup do kostela je volný, na věž otevřenou celoročně se platí vstupné. Výstup se doporučuje, z ochozu je krásný výhled na město a zejména při dobrém počasí pak na nedaleké vrcholky Raná, Oblík, Stříbrník a jiné.

Přírodní památka Dutý kámen je přibližně 600 m dlouhý hřbítek vybíhající od silnice ze Cvikova do Kunratic přibližně 2 km východním směrem od Cvikova.Hřbet vystupuje 20-30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Jelikož tato žíla nevystupuje až na povrch byla zjištěna až v 70. letech 20. století při hloubení silničního zářezu. Již v 19. století byl Dutý kámen využíván k těžbě pískovce, což je patrné dodnes. Kámen ze zdejších lomů měl být použit i na stavbu cvikovského kostela sv. Alžběty. V jižní části hřbetu bylo v letech 1913-1914 kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy upraveno výletní místo. Vede sem upravená cesta se zbytky tesaných schodů, které vedou na vytesanou plošinku s kamenou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s dnes již téměř nečitelným názvem „Karolinenruh“. Kdysi odtud byl výhled, dnes tomu však brání vzrostlé stromy. V sousední skále je vyhloubena malá jeskyňka a za odpočívadlem vyčnívá nejvýznamnější skalní suk, nazývaný Vějíř nebo také Varhany. Skalní útvar je 2,5 m vysoký a je složený ze čtyř až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2-5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozvírají. Cesta pokračuje dále do prostranství vytvořeném lámáním pískovcových bloků. Do jedné ze stěn byl v roce 1913 vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Autory jsou řídící učitel Karl Beckert a strážmistr Karl Bundesmann (také autoři skalního reliéfu na nedaleké Skále smrti). Jde o upomínku stého výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera. Reliéf ještě doplňují symboly lyry a meče což je název sbírky, která vyšla v roce 1814. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště, které vede na  vyhlídkové ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Kdysi na něm byla astronomicko-geografická orientační tabule, do dnešní doby z ní zbyly jen nepatrné zbytky. Na stole ještě dnes najdeme vytesaný eliptický medailon, údaje o místní odchylce od středoevropského času a o zeměpisné poloze místa. V sousedství vyhlídky je několik skal, z nichž ta nejvyšší se zajímavou dutinou v horní části, dostávala v minulosti díky lidské fantazii několik jmen: Zvon, jehla, Rytíř, Soví hlava, ale nejčastěji Dutý kámen a toto jméno pak postupně přešlo na celou tuto lokalitu. Celá lokalita Dutý kámen je pozoruhodná hlavně sloupkovým rozpadem pískovce, který je vidět na několika místech. Jejich vznik způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Při následném chladnutí došlo se zmenšováním objemu horniny ke vzniku trhlin a k rozpukání pískovce na tenké a svislé desky.Tam kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde bylo došlo v velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř až šestiboké pískovcové sloupečky. Sloupkové pískovce se nacházejí i na jiných místech, ale zde na Dutém kameni jsou nejlépe vyvinuté.Také v severní části hřebetu se nacházejí skály, některé užívané i horolezci. V jejich blízkosti se nachází 20 m dlouhá, nízká a částečně zasypaná puklinová jeskyně, nazývaná Ševcovská díra. Hlavní chodba se směrem dovnitř zužuje a po cca 7 metrech se větví na dvě nízké chodbičky, přičemž levá ústí do nevelké prostory, vysoké cca 2 metry. Traduje se že zde v roce 1905 žil jeden z barabů, pracující na dnes již zrušené trati ze Cvikova do Jablonného.

Městská část Praha - Satalice je součástí správního obvodu Praha 19.