Kandelábr na Dražického náměstí s figurální výzdobou je zhotoven z litiny a je technickou památkou. Autoři: E.Veselý a A.Linsbauer, 1876.

Základní kámen ke stavbě barokního neratovského kostela byl položen majitelem panství Janem Karlem hrabětem Nostitz-Rhieneck a to dne 14.8.1723. Vysvěcen byl objekt o deset let později 24.8.1733. Zkáza pro kostel přišla na konci druhé světové války a následně potom. Dne 10.5.1945 byl zasažen pancéřovou pěstí. Shořela střecha i krovy. Kostel se již nepodařilo plně opravit a začal v 50. letech 20. století v důsledku nezájmu chátrat. V roce 1957 se propadly klenby a postupně i opravená část střechy a krovů. V roce 1973 byl vydán demoliční výměr na stavbu, na jejímž základě bylo odvezeno rokokové schodiště na zámek Skalka u Dobrušky. Na samotnou demolici však již nedošlo. Po revoluci v roce 1990 se začalo pracovat na obnově kostela. Počátkem 21. století bylo opraveno průčelí a opraveny obvodové zdi. V letech 2006-2008 bylo realizováno zastřešení kostela, které je působivé, neboť část je prosklená a interiér kostela je tak plný světla. V roce 2009 byla obnovena dlažba a chrámový chór. Neratovský kostel je přístupný veřejnosti.

Rozhledna Alexandrovka, jak se jí také lidově říká, stojí na kopci Špičák (496 m) na zalesněné stráni malebného údolí řeky Svitavy. Je to kamenná rozhledna a stojí zde již více než 120 let. 4.září 1887 nahradila, díky aktivitě Rakouského turistického klubu, původní dřevěný vyhlídkový pavilon, který na vrcholu stál. O postavení rozhledny se nejvíce zasloužil předseda brněnské sekce tohoto spolku, císařský rada Alexandr Suchánek, proto dostala jméno Alexandrova. Alexandrova věž měla nejdříve vysokou špičatou střechu, ochoz byl dřevěný. Výška stavby činila 15 metrů. V průběhu obou válek ovšem věž značně zpustla a po roce 1945 zbývalo již jen torzo. Důvodem byl jednak fakt, že byla považována za symbol německé turistiky a také byla její vrchní část za Druhé světové války záměrně stržena, aby nepřitahovala bombardéry, které měly za svůj cíl blízké Adamovské strojírny. Záchranu znamenal pro rozhlednu až vzestup televizního vysílání. V 60. letech potřeboval Adamov televizní vysílač, proto byla rozhledna opravena a uvnitř věže byla umístěna vysílací technika. Pro potřeby turistů byl vybudován nový železný ochoz s přístupem po vnějším žebříku. Výhled z rozhledny, na kterou je volný přístup, je dnes hodně omezen vzrostlými stromy.

Dominantou městečka Spálené Poříčí je původně renesanční, pseudogoticky upravený zámek. Historie zámku První zmínka o obci Poříčí pochází z roku 1239. Roku 1391 koupil panství Jindřich z Elsterberka, který pravděpodobně nechal v Poříčí postavit tvrz, která je poprvé zmiňována roku 1413. Pak se majitelé tvrze často střídali, což vedlo k jejímu zpustnutí již v 15. století. Zašlou slávu jí dal až Jan Roupovský z Roupova, který statek koupil kolem roku 1506. Roupovští pak vlastnili Poříčí do roku 1587, kdy je koupil Karel Kokořovec z Kokořova. Ten rozsáhlé poříčské panství rozdělil na dvě části. Část připojil ke Šťáhlavům a část s tvrzí postoupil své sestře Kateřině, provdané za Jana nejstaršího Horčice z Prostého. Roku 1603 Poříčí zdědila jejich dcera Saloména, provdaná za Adama staršího Vratislava z Mitrovic. Adam panství rozšířil a starou tvrz nechal přestavět na renesanční zámek. Třicetiletá válka poříčské panství silně poznačila, kdy bylo městečko roku 1620 vypáleno generálem Buquoyem a roku 1645 vyplenili městečko i zámek vojáci pluku Pocarne. Katastrofa, která městečko postihla, mu dala i název, a proto se od té doby nazývá Spáleným. Roku 1749 se ustálila i neustálá změna majitelů zámku, kdy panství získala metropolitní kapitula sv. Víta v Praze. Roku 1948 byl zámek zestátněn a v devadesátých letech 20. století opět v restituci navrácen původnímu majiteli. Metropolitní kapitule sv. Víta náleží zámek Spálené Poříčí dodnes. Dispozice zámku Zámek je čtyřkřídlá patrová budova s fasádou zdobenou renesančními sgrafity. Vstup do nádvoří má podobu půlkruhového bosovaného portálu průjezdu v přízemí hranolové, pseudogoticky upravené věže. Na vnější straně je nad bránou vsazena erbovní deska stavitele zámku Adama staršího Vratislava z Mitrovic a jeho ženy Salomeny, rozené Horčicové z Prostého. Pod cimbuřím věže je vidět znak metropolitní kapituly sv. Víta. Ve východním křídle zámku se v ose vstupu nachází průjezd do parku s barokní kašnou a rybníčkem. Interiéry zámku byly adaptovány na nové účely, pouze malá část z nich slouží k umístění expozic věnovaných dějinám města a řemesel. V části objektu sídlí i Církevní ekologická střední škola. V některých místnostech přízemí budovy se dodnes dochovaly renesanční klenby, sál, jenž slouží jako obřadní a koncertní síň, má také zachovalý renesanční kazetový strop. Tipy na výlet Vypravit se můžete třeba na zámek Hradiště, ve kterém také sídlí Muzeum jižního Plzeňska. Také můžete vystoupit na rozhlednu na vrchu Kožich a rozhlédnout se po okolí. Za návštěvu stojí i barokní zámek Dolní Lukavice nebo renesanční zámek Lužany. Ubytování najdete přímo v Blovicích.