Kino nabízí, vedle promítání běžné filmové distribuce, také DVD projekce, pronájem kinosálu a posezení v kavárně.

Zbytky hradní zříceniny Milštejn se nacházejí 8 km severovýchodním směrem od Nového Boru nedaleko obce Svor. Historie hradu Kdy byl hrad přesně založen se neví, přepokládá se, že byl založen ve druhé polovině 13. století Ronovci. První písemná zprává pochází z roku 1343, a prvním písemně doloženým majitelem je Jindřich Berka z Dubé. V roce 1456 byl Milštejn v pokračujících lužicko-vartenberských válkách dobyt. V roce 1532 kupuje Milštejn Zdislav Berka z Dubé, který již vlastní panství zákupské a k němu také Milštejn připojil. Jelikož se centrem stal pohodlnější zámek Zákupy, začíná význam Milštejna upadat. Koncem 16. století se již uvádí jako pustý. V roce 1634 byly zbytky hradu patrně zničeny švédským vojskem generála Bannera a jeho definitivní zkázu dovršila těžba kamene, ze kterého se vyráběly mlýnské kameny. Tomu také napovídá jméno hradu Mühlstein neboli Mlýnský kámen, o tom ale na závěr. Podoba hradu Původní rekonstrukce hradu dnes již není téměř možná. Pravděpodobně stál na dvou souběžných skalních hřebenech z nichž východnější byl později vytěžen. Přístupová cesta vedla od západu, kde bylo předhradí, chráněné jen dřevěným plotem. Hrad obepínala 2 m silná hradba s ochozem se střílnami. V hradbě pak byla brána, která ještě v 19. století byla asi 3 m vysoká a 4 m široká. V jihozápadní části jádra hradu byla hlavní válcová věž, vysoká údajně 40 m, na severní straně pak zřejmě stála druhá menší věž. Těžba mlýnského kamene Těžba křemenného pískovce pro mlýnská kola zde probíhala v okolí hradu už od středověku. Po opuštění hradu se pak zájem přesunul i na podloží vlastního hradu. Většího rozsahu dosáhla těžba v letech 1665-1689, v té době byla částečně zbourána velká hradní věž, aby padající zdivo neohrožovalo lamače. Druhá menší věž se zřítila roku 1726 a definitivní zánik velké věže přišel v roce 1793. Další nárůst těžby přišel s rozmachem průmyslu po roce 1873. V té době tu již pracovalo na 100 dělníků. Kámen se lámal ručně železnými klíny a nahrubo opracovával přímo v lomu, pak se teprve dopravoval do továrny v nedaleké Naději kde dostával konečnou úpravu. Ročně se zde vyrábělo na 600 kamenů, které putovaly například do Ruska, Německa, Skandinávie a jinam. Těžba skončila v roce 1910 kdy již došla surovina. Několik nedokončených mlýnských kamenů lze najít v okolí dodnes. Areál hradní zříceniny, ze které se do dnešní doby dochovalo jen velmi málo (hlavně zbytky ohradní zdi), je volně přístupný. Tipy na výlet Vydat se můžete na zříceninu hradu Sloup, zámek Sloup, lesní divadlo Sloup v Čechách nebo do Modlivého dolu. Nezapomeňte navštívit ani Sklářské muzeum v Novém Boru. Ubytovat se můžete také v Novém Boru.

Albrechtice nad Vltavou je obec ležící v okrese Písek v Jihočeském kraji. Je situovaná do kotliny mezi Písecké hory a řeku Vltavu. Má necelých tisíc obyvatel. V obci leží jedna z nejvýznamnějších jihočeských románských památek, kterou je albrechtický hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla. Původní vesnice, která je v pramenech poprvé zmíněna roku 1352, přerostla v průběhu staletí v městečko. V té době patřila pod bechyňský děkanát, jehož soupis majetku je právě tím prvním písemným pramenem. Obec, ale pravděpodobně vznikla mnohem dříve, zřejmě společně se vznikem kostela, který byl postaven ve druhé polovině 12.století. Majitelé městečka se často střídali. Na konci 16.století byli držiteli rytíři Oudražští z Kestřan. Albrechtice byly městečkem do roku 1635, ale během třicetileté války byly zničeny, zpustly a staly se vesnicí. To již byl jejich majitelem císařský generál hrabě don Baltazar de Marradas a byly přiřazeny pod správu Hluboké. Dalšími majiteli byli mezi jinými například Vrtbové, ale Albrechtice již nepřekročily svým významem svou lokalitu.Jak už bylo naspáno dominantou obce je románský kostel sv. Petra a Pavla ze 12.století, který je zřejmě dílem milevské stavební hutě. Kostel je v obci situován na mírném kopečku. Jeho původní románský sloh, kostel byl totiž přestavěn, prozrazuje hlavně hranolová věž s charakteristickými podvojnými okénky v nejvyšším patře. Jeho současná podoba je tedy výsledkem barokních úprav, jež byly provedeny v 18. století. Z původní výzdoby kostela se zachovaly monumetální románské malby na stěnách, které jsou nejstarší v jižních Čechách. Kolem kostela se rozprostírá vesnický hřbitov obehnaný zdí. Mimořádnou zvláštností je 108 kapliček u této hřbitovní zdi s malbami lidových malířů, doprovázenými básničkami lidového umělce. Malby i texty vznikly v první polovině 19. století a vyprávějí o významných událostech v životě pochovaného.

Rozsáhlé a archeologicky probádané zříceniny hradu Lukova lze nalézti přibližně 7 km severovýchodně od bývalého okresního města Zlín. Nedaleko hradu se nachází stejnojmenná obec, z níž k němu vede turistické značení. Hrad je přístupný v otevíracích hodinách. Historie hradu Ač jsou písemné prameny skoupé, je zcela jisté, že hrad založil český král v první polovině 13. století. Někteří badatelé považují za první zmínku o hradě tu z roku 1235, kdy na listině královny Konstancie je jako svědek uveden kněz Lambert z Lukova, který patrně působil přímo na hradní kapli (její pozůstatky archeologové na hradě nalezli). Zcela jistě o Lukově, který se snažil získat ze zástavy zpět, píše Karel IV. ve svém životopise. Hrad v té době drželi páni ze Šternberka, na čas jej tedy pozbyli, ale v polovině 14. století byl opět v jejich držení. Bojovnost a loupeživé výpady do Uher majitele hradu Matouše ze Šternberka zapříčinily dobytí a poničení Lukova vojskem Matyáše Korvína někdy okolo roku 1469. Hrad byl opraven, jeho obranné prvky posíleny. Od počátku 16. století do roku 1547 Lukov vlastnili páni z Kunštátu, po nich Nekšové z Landeka, kteří přistoupili k jeho renesančním úpravám. V roce 1614 hrad po své manželce Lukrecii Nekšové z Landeka zdědil známý válečník Albrecht z Valdštejna. Následovalo období neklidu, nejprve Lukov v roce 1619 zabavila direktorská vláda, v letech 1620/1621 a 1626 jej pro změnu obsadili vzbouření Valaši a roku 1643 švédské vojsko. Hrad, který Albrecht raději už v roce 1625 postoupil císaři, byl velmi poničen. Novým majitelem císař učinil Štěpána Šmída z Frejhofenu. Po nutným opravách hrad sloužil už jen jako centrum hospodářské správy panství. Ke konci 18. století byl definitivně opuštěn. Podoba hradu Z nejstarší románské stavební fáze hradu se nám toho dodnes dochovalo málo – část štíhlé okrouhlé věžice s břitem, drobný kus románské hradby a parkánové zdi a základy hranolové věžice. Vrcholná a pozdní gotika byla obdobím, kdy na hradě byly vystavěny dva paláce, branská věž, hradba (na severní straně zpevněná pilíři) a parkánová hradba. Před vlastním hradem vzniklo velké čtyřúhlé předhradí, na jehož nejvyšším místě dodnes stojí pětiboká věž zvaná Svatojánka a v severním nároží půlválcová bašta. Do hradu se vstupovalo po mostě, podpíraném pěti pilíři, předbraním a již výše zmíněnou branskou věží. V 16. století byla obestavěna románská věžice s břitem dalšími obytnými a provozními budovami a v parkánové hradbě vznikly dvě pětiboké nárožní bašty. Rozlehlý areál hradu byl v průběhu staletí doplněn dalšími fortifikačními prvky – příkopy a valy. Lukov byl v 80. a 90. letech archeologicky zkoumán týmem archeologů pod vedením Jiřího Kohoutka a Jany Langové. Impozantní zřícenina je zakonzervovaná, branská věž od roku 1998 zrekonstruovaná. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete vodní nádrž Fryšták a vodní nádrž Slušovice. Vydat se můžete na barokní zámek Vizovice, zámek Lešná a Zoo Lešná. V kraji se krásně vyjímá větrný mlýn holandského typu Štípa. Zde naleznete také poutní chrám Narození P. Marie. V nedalekém Zlíně najdete celou řadu zajímavostí, jako je třeba hrad Malenovice, Obuvnické muzeum, Baťův mrakodrap, areál Baťových závodů, Muzeum jihovýchodní Moravy, Baťovský domek nebo kostel sv. Filipa a Jakuba.  Ubytovat se můžete ve Zlíně. M.K.