Královská obora, zvaná též Stromovka, byla pravděpodobně založena v roce 1268 českým králem Přemyslem Otakarem II. V nevyšším místě obory stával lovčí hrádek, který byl koncem 15. století přestavěn na letohrádek. V roce 1805 – 1811 byl upraven ve stylu romantické gotiky. Pro zásobování rybníka byla ve druhé polovině 16. století byla vybudována pod Letnou štola zvaná Rudolfova. Patří mezi technické unikáty Prahy. V roce 1804 byla obora zásluhou Jana Rudolfa hraběte Chotka zveřejněna a byla k ní připojena štěpnice, tzv. Baumgarten, nebo-li Stromovka. V 19. století byla částečně upravena v anglickém stylu. Byl také upraven, podle projektu B.Wünschera, Starý park mezi štěpnicí a západní hrází vysušeného rybníka. Po roce 1880 bylo, podle návrhu B. Kozinka, upraveno okolí restaurace a dno odvodněného rybníka. Od roku 1890 začala část Královské obory (Stromovky) sloužit účelům výstavního areálu a to v souvislosti s Jubilejní výstavou, která se v Praze konala v roce 1891.Obora byla ve vlastnictví králů, odtud název Královská.Královská obora (Stromovka) dnes slouží veřejnosti jako odpočinkový a snadno dostupný park. Upravené pěšiny také lákají bruslaře a cyklisty. Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 104,5 ha a rozkládá se na území katastru Bubeneč.Severovýchodní okraj Královské obory (Stromovky) lemuje slepé rameno Vltavy zvané Malá říčka. Královskou oboru založil Přemysl Otakar II., ale teprve za Jana Lucemburského vznikla skutečně ohrazená obora s jeleny a jinou zvěří. Do té doby byla Stromovka místem kde se konaly rytířská turnaje. Karel IV. si na ně moc nepotrpěl. Když dostal „Otec vlasti“ darem párek zubrů nebo nějaký jiný exotický druh zvířete, dal je vypustit do Královské obory. Husitské války oboru nutně zpustošily. Žižka dokonce nechal v roce 1420 pobořit její zeď, aby se za ní nemohl bránit a ukrývat nepřítel. Trvalo hodně dlouho než byla obora uvedena do pořádku. Velkou péči ji věnoval Ferdinand I. Dal ji obehnat novou zdí a osázet novými dřevinami. Velmi si Královskou oboru oblíbil císař Rudolf II. a v jeho době začal její největší rozkvět. Obora se změnila v „pražské vivárium“ s ostrovy, mýtinami i houštinami, kde se zvěři neobyčejně dařilo. Přibyly asijské ovce a mnoho jiných exotických zvířat. Císař nebyl spokojen s malým rybníkem, a tak dal na jaře roku 1582 hloubit rybník nový, dvacetihektarový, vedle menšího, určeného k chovu pstruhů a mřenek. Aby byl zajištěn dostatek vody, nechal prokopat pod letenskou strání tunel, který do Stromovky přiváděl a dodnes přivádí vodu z Vltavy a je zároveň jednou z nejvýznamnějších technických památek. Kutnohorští havíři na ní pracovali celých 5 let. Je dlouhá 1093 metry, vysoká 3,5 metru a široká 2,2 metru. Největší pohromu utrpěla obora v roce 1741 ve válce o dědictví rakouské. Na polích kolem Holešovic se utábořilo saské vojsko a Stromovku notně zplundrovalo. V roce 1803 dosáhli čeští stavové, zejména zásluhou purkrabího toho že byla obora zpřístupněna veřejnosti. Další velkou pohromu uštědřila Stromovce povodeň v roce 2002. Tehdy dosahovala Vltava v některých místech i několika metrů. Zničena byla veškerá okrasná zeleň, květiny a některé Stromy poté paradoxně uschly. Zničeny byly i rybníky. Pravděpodně by k tomu nemuselo dojít kdyby nebyly ukradeny držáky na hliníkové zábrany v podjezdech pod tratí.Stejně tak jak je dnes romantická poloha i podoba letohrádku, je asi romantická úvaha, že již český král Přemysl Otakar II. založil na tomto místě lovecký hrádek, obehnaný pevnou zdí. Spolehlivější zprávy o tomto objektu jsou až z roku 1471. Vladislav II. Jagelonský si tu nechal postavit lovecký zámeček ve stylu vladislavské gotiky, který je i základem dnešního objektu. Na sloupu zakončující šnekové schodiště ve věži je upomínka, lev držící ve svých spárech kamenný znak s monogramem stavebníka, krále Vladislava. Za císaře Rufolfa II. došlo k přestavbě zámečku především jeho obestavění otevřenou lodžií. Půdorysně se pak již objekt do dnešních dnů nezměnil. Po zpřístupnění obory byl vzhled letohrádku přestavěn ve stylu romantické anglické novogotiky. Dnes je v objektu oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. V rohu terasy jsou zajímavé kamenné sluneční hodiny. Na pískovcovém podstavci je koule z červeného mramoru, na níž je vyryta síť s čísly, astronomickými značkami, latinskými nápisy a dvěma letopočty. Z nich se dovídáme, že sluneční hodiny byly zhotoveny v roce 1698 a renovovány 1772. Ukazatelem času byl stín železného půlkruhu, otáčivý kolem osy globu.  

Autorem tohoto díla je Jaroslav Róna. Kovová plastika je umístěna u věže Daliborka.

Mariánské Lázně jsou nejen nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst, ale zároveň jsou i jedny z nejmladších lázní v České republice vůbec. Mariánské Lázně jsou druhými největšími lázněmi s velkým bohatstvím minerálních pramenů. Přímo v areálu jich vyvěrá 40 a v nejbližším okolí téměř 100. Nejstarší jsou známy již od 16. století a každoročně sem přilákají tisíce návštěvníků z celého světa. Kouzlo Mariánských Lázní spočívá zejména v neuvěřitelně pestrém složení místních léčivých pramenů a s tím spojenou rozmanitou škálou indikací. Léčí se tu nemoci zažívacího ústrojí, ledvin a močových cest, poruchy látkové výměny, nervová onemocnění, kožní potíže, nespecifická onemocnění dýchacích cest a nemoci pohybového ústrojí. Mariánské Lázně jsou neobyčejně krásné a upravené město s mnoha památkami, mezi nimiž je perlou novobarokní kolonáda se svou Zpívající fontánou, která hraje každou hodinu jednu ze svých osmi skladeb. Při procházce městem bychom neměli opomenout novobyzantský děkanský kostel z poloviny 19. století, pravoslavný kostel sv. Vladimíra a novogotickou kapli anglikánské církve. Návštěvníky vábí i každoroční Chopinův hudební festival nebo golfové hřiště. K příjemnému pobytu patří také krása okolní přírody v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a také mnoho turistických cílů v okolí. Za všechny jmenujme hrad Bečov, zámek Kynžvart a klášter Teplá. HistorieSvětoznámé lázně byly založené počátkem 19. století mnichy z premonstrátského kláštera v Teplé, kterému území současných lázní patřilo. Za pobytu opata Trautmannsdorfa z kláštera Teplá v blízkém Hamrnickém zámečku se udál příběh, který vedl k založení lázní. Odtud opat každý den docházel v doprovodu klášterního lékaře Josefa Jana Nehra k lesním pramenům, kde doktor začal léčit chlapce ochrnutého po úrazu na obě nohy. Když k velkému překvapení mohl chlapec po několika týdnech opět chodit, rozhodl se zde opat z popudu doktora J.J.Nehra roku 1808 vystavět lázně. V roce 1866 byly Mariánské Lázně povýšeny na město a počátkem 20.století již patřily mezi nejvýznamnější evropská lázeňská střediska. Velký rozmach podpořila výstavba železniční trati roku 1782 s připojením na Cheb a Plzeň. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: Místní minerální prameny mají různé složení, obsahují kysličník uhličitý a dále také ionty kalcia, železa a hořčíku, Při léčbě se také využívá slatina a léčivý plyn. Prameny: Rudolfův, Karolínin, Křížový, Ferdinandův, Lesní, Ambrožův, Mariin, Hamelika, Medvědí a další.Indikace: nemoci zažívacího ústrojí, ledvin a močových cest, poruchy látkové výměny, nervová onemocnění, kožní potíže, nespecifická onemocnění dýchacích cest a nemoci pohybového ústrojíLéčba: Lázně se specializují na léčbu nemocí ledvin a močových a dýchacích cest, poruchy pohybového aparátu a látkové výměny, onkologických nemocí a také gynekologických potíží.Procedury: pitná kůra, exhalace Mariina pramenu, hydro a termoterapie, inhalace, uhličité a minerální koupele, cvičení v bazénu, EKG, elektroforéza, galvanoterapie, gymnastika, Kneippova léčebná metoda, koupel (bylinná, minerální, přírodní, uhličitá, přísadová), kyslíková léčba, léčebný tělocvik , lékařská konzultace, lymfatická drenáž, magnetoterapie, masáž (klasická, mořská, podvodní, reflexní, thajská), muzikoterapie, Nordic walking, ošetření celulitidy, parafinoterapie, perličková koupel, pitná kúra minerálními vodami, plynové injekce, psychoterapie, skořicový zábal, solná jeskyně, spirometrické vyšetření a dalšíLázeňské objekty: dominantou Mariánských Lázní jsou budovy tzv. Nových Lázní, dále hotel Palace, sanatorium Royal, Hvězda, Skalník a další.Volný čas: tenisové kurty, golf, minigolf, plavání, surfování, jachting, rybaření, volejbal, projížďky na koni, squash, kuželky, střelba, turistika, cykloturistika.Kontakt: Léčebné Lázně Mariánské Lázně a.s., Masarykova 22353 29 Mariánské Lázně, http://www.marienbad.czSlavní hosté: král Eduard VII., Napoleon III., F. Chopin, R. Wagner, J. W. Goethe, Mark Twain, S. Freud, F. Kafka

V Divišově, městečku v okrese Benešov, žila do 20.století významná židovská komunita. Nejstarší zmínky o zdejší komunitě jsou z roku 1685, nejvyššího počtu bylo dosaženo koncem 19.století. Tehdy žilo v Divišově 133 obyvatel židovského původu. Ti si jako svou modlitebnu vystavěli právě synagogu, která dodnes stojí ve Šternberské ulici. První zmínky jsou o ní z roku 1855. Byla vystavěna v nezvyklém, pozdně klasicistním a částečně empírovém slohu s apsidou. Měla tradiční dispozici. Z ulice se vstoupilo do předsíně a dále do hlavního sálu, ve kterém byly dvě řady lavic pro 5-6 osob a bohoslužby se tak mohlo účastnit až 120 mužů. Pro ženy bylo místo na galerii, na kterou vedlo ode dveří schodiště. Interiér osvětluje menší mosazný a velký železný klasicistní lustr a řada nástěnných světel. Pravidelné bohoslužby se zde konaly až do počátku 30. let 20. století. V posledním desetiletí před válkou se konaly již jen o významných židovských svátcích. V roce 1935 bylo veškeré kostelní zařízení předáno židovské obci do Benešova. Po deportaci Židů z Divišova, sloužila synagoga během 2. světové války jako skladiště železa. Po válce se dostala do majetku města, byla na čas opuštěna, aby roku 1957 proběhla její přestavba na kadeřnictví a byty, ale její vnější ráz zůstal zachován. V roce 1995 byla převedena do vlastnictví Židovské obce v Praze, proběhla její rekonstrukce a dnes je sídlem muzea mapující život židovského osídlení v regionu Divišovsko.