Vystupujeme na prostranství památníku. Míjíme široké mísy na podstavcích po obou stranách, ve kterých při slavnostních příležitostech hoří ohně. Před námi se tyčí mohutná bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Socha má oslavovat proslulé Žižkovo vítězství nad křižáky v roce 1420. Jak to ale tenkrát bylo. Začneme 1.3. roku 1420 kdy papež Martin V. vyhlásil proti kacířským Čechům, kteří se nechtěli vzdát myšlenek Jana Husa, křížovou výpravu. Do jejího čela se ochotně postavil Zikmund Lucemburský, legitimní ale Čechy odmítaný dědic trůnu. Cíl byl jasný, ovládnout Prahu. Té přispěchaly na pomoc husité z východních Čech, Žatce, Loun a Slaného. Během května a června vyrostlo u Prahy stanové město, v němž čekalo na rozhodující střetnutí 80.000 křižáků. Husité měli k dispozici 15.000 bojovníků, pro něž vybral Žižka místo tady na hoře Vítkov. V neděli 14.7.1420 kolem čtvrté odpoledne vše začalo. Křižáci se zvedli z ležení na levém břehu řeky. Jeden houfec za druhým se pustili přes brod aby zaútočili na Vítkov. Po jeho dobytí měl být zahájen útok z Vyšehradu na Nové Město a po Karlově mostě na Staré Město. K rozhodujícímu střetnutí došlo na Špitálském poli kde je dnes čtvrť Karlín. Odtud křižáci po nedlouhé bitvě doslova prchali. Na 16.000 mužů se chtělo spasit útěkem přes řeku a stovky jich přitom utonulo. Císař Zikmund se dal potom 28.7. na Pražském hradě korunovat, ale hned poté vzal nohy na ramena i on. Za jezdeckou budovou stojí monumentální budova Památníku národního osvobození, vybudovaná v letech 1927-32. Tvrdým oříškem stavby byla doprava materiálu, která se nakonec uskutečňovala po železnici a pro dopravu písku byla instalována lanovka z Husovy třídy. Pak také různorodost terénu a při kopání základů byla objevena síť podzemních chodeb a vyzděných sklepů, pozůstatek viničné minulosti Vítkova. Základním konstrukčním prvkem této neobvyklé stavby je pilířová betonová soustava obložená žulovými kvádry. Spodní část byla projektována jako pohřebiště, horní, slavnostní síň měla sloužit pietním aktům a státním pohřbům. Stěny interiéru byly obloženy mramorem, fasáda, venkovní schodiště a dlažba jsou ze žulových desek a kvádrů. Budova je 142 m dlouhá, téměř 28 m široká a dosahuje výšky 31,5 m. Jakmile byla hrubá stavba na sklonku roku 1933 dokončena, byla vypsána soutěž na její uměleckou výzdobu. Realizace byla nakonec svěřena sochaři Karlu Pokornému, jehož čtyři reliéfy symbolizují Útok, Obranu, Umírání a Oběť. Bronzové svícny a reliéfní výplně ve dveřích jsou dílem Jaroslava Horejce. Za okupace německým vojskem bylo sice povoleno že památník může svému účelu dál sloužit pod podmínkou že bude odstraněna výzdoba, která uráží němce. To byl pro naše lidi signál, aby se pokusili umělecká díla zachránit a díky statečnosti českých občanů se to podařilo. V listopadu 1942 obsadili památník okupanti. S příslovečnou pečlivostí začali sepisovat bronzový materiál, který měl být zabaven pro válečné účely, jako tisíce a tisíce zvonů z věží českých a moravských kostelů. Koncem války sem nacisti přemístili výstrojní sklady. Dne 14.7.1950 byl odhalen bronzový jezdecký pomník Jana Žižky a novináři zdůrazňovali, že jen samostatný palcát tohoto vůdce váží přes půl metráku. Toto monumentální dílo, výsledek 11 letého úsilí prof. Bohumila Kafky, je 9 metrů vysoké, kůň měří na délku necelých 10 metrů a socha sestavená z 39 bronzových dílů, svařovaných na místě váží 16,5 tuny. Z dalších částí můžeme vyjmenovat kompletní nohy jezdce 398 kg; ruka 195 kg; hlava 105 kg; meč 110 kg; palcát 52 kg; ocas koně 400 kg atd. Z údajů UNESCO vyplývá, že jde o největší bronzovou sochu na světě. Komunistický režim využil památník jako pohřebiště byzantského stylu pro zasloužilé straníky. Když 14.3.1953 Klement Gottwald zemřel vezli ho po Praze jako sněhurku v rakvi se skleněným víkem, potom ho balzamovali, a protože Sovětský svaz byl náš vzor, muselm být Gottwald jako Lenin uložen do mauzolea a jeho tělesné ostatky byly nesmírně nákladným způsobem léta udržovány ve stavu umožňujícím veřejnou prohlídku. Přesto se však tělo rozkládalo nadále a později musel být zpopelněn a byla tu uložena pouze urna. Po listopadu 1989 byla urna spolu s urnou jeho manželky Marty převzata pracovníky ÚV KSČM a odvezena. Památkou na roky komunistické totality zůstaly dvě bronzové plastiky venku za památníkem a drobná výzdoba. Dnes stále zatím čeká památník na svoje smysluplnější využití.

V obci Chotěšov, která leží na jih od Plzně, se nachází bývalý klášter premonstrátek u kostela sv. Václava a Panny Marie. Na vyvýšeném místě nad řekou Radbuzou ho založil mezi lety 102 – 1210 blahoslavený Hroznata. Učinil tak na přání své sestry Vojslavy, která se vracela po smrti svého manžela z Krakova zpět domů a chtěla vstoupit do kláštera. Hroznata stál i u založení kláštera premonstrátů v Teplé. První řeholnice přišly z premonstrátského kláštera v Doksanech a Vojslava se stala jeho první abatyší. Kostel sv. Václava byl vystavěn hned v jeho počátcích. Po pádu Přemysla Otakara II. roku 1278 byl klášter i s kostelem vypleněn, vzápětí však došlo k opravě a kostel byl nově vysvěcen roku 1282.Následné období vlády Karla IV. znamenalo pro Chotěšovský klášter velký rozkvět. Klášter získal nemalé bohatství, vliv a proběhly stavební úpravy. Dobu rozkvětu ukončily husitské války. Roku 1421 byl klášter vypálen, jeptišky si našly úkryt za plzeňskými hradbami, ale císař Zikmund klášterní majetek zastavil a klášterní komunita měla tak po svém obnovení nemalé finanční problémy. Návrat starých časů mohl přinést nástup Ladislava Pohrobka na český trůn, potvrdil premonstrátkám roku 1455 dřívější výsady a majetek. Ovšem nepřízeň dalších panovníků a také všeobecný úpadek klášterního života v 16. století znamenaly pro klášter další těžkosti.V době třicetileté války žilo v klášteře jen 14 jeptišek. Roku 1619 byl klášter zkonfiskován a roku 1620 byl prodán do dědičného držení Mansfeldů. Po porážce českých stavů se dostal majetek zpět do držení sester. Válka areál dosti poškodila, proto byla nutná jeho rekonstrukce. Až klidnější a pro katolickou církev příhodná doba vrcholného baroka umožnila výstavbu nového kláštera. Prakticky celou druhou polovinu 17. století věnoval probošt Norbert Kastl zvelebování celého komplexu. Do monumentální přestavby se pustili i jeho nástupci a roku 1756 byla dokončena čtyřkřídlá budova konventu podle projektu J. Augustona. Premonstrátky se ovšem z nových prostor netěšili dlouho. Klášter v Chotěšově neušel během reforem Josefa II. svému zrušení. Jeho majetek přešel do Náboženského fondu, od kterého jej roku 1822 koupil kníže Karel Alexandr Thurn-Taxis. Klášterní kostel byl uzavřen a ponechán zkáze. Neobydlen zůstal klášter roku 1878, tehdy byl pronajat salesiánkám, které zde obnovily klášterní komunitu a otevřely pensionát pro výchovu dívek. Roku 1937 přešly některé konventní budovy a zahrada úplně do majetku salesiánek. Hrabě Thurn-Taxis jim je byl nucen prodat za symbolickou cenu po pozemkové reformě roku 1925. Činnost řádové školy byla ukončena válečnými událostmi v roce 1939. Za druhé světové války byl v klášteře zřízen ženský starobinec, který dostaly sestry na starost. V roce 1950 byl starobinec i sestry vystěhovány a klášter sloužil jako kasárna. Roku 1991 byla ta část kongregace, kterou roku 1937 koupily, vrácena salesiánkám. Sestry, které žijí v Chlumci u Ústí nad Labem, darovaly konvent obci Chotěšov a zahrady Biskupství plzeňskému. Budova konventu se zachovala ve své vrcholné barokní podobě. V jižním křídle na honosném dvouramenném schodišti je zachována freska putování řeholnic k Bohu. Roku 1901 byl u severního křídla vysvěcen nový v pseudobarokním slohu vystavěný kostel Srdce Páně. V severovýchodní části komplexu je budova prelatury, která má ve sklepení gotické portálky. Roku 2004 byl klášter v Chotěšově zařazen mezi 100 nejohroženějších památek světa. V jeho útrobách se pořádá řada kulturních akcí.

Naše muzeum je zaměřené na tradiční krkonošské řemeslo - tkalcovství. Uvidíte zde a vyzkoušíte si lámání, potírání, vochlování, předení i tkaní a poznáte jak dlouhá cesta vedla od lnu k hotovému plátnu. Tkalcovské muzeum a řemeslná dílna Na okraji Trutnova se ponoříte do časů našich předků. Sami si můžete na vystavených exponátech zpracovat len, připravit přízi, utkat látku jako za časů, kdy v krkonošských chalupách přadleny a tkalci vyráběli vyhlášené lněné plátno. Z řemeslné dílny si odnesete vlastnoručně vyrobený suvenýr, případně utkáte kobereček, tašku, polštář.. nebo si namalujete keramický hrnek.     Prohlídka po objednání ( telefon, email) - telefon: 736 27 50 25     

Počátky kostela nejsou prakticky známé, založen byl někdy před polovinou 14. století. Ve druhé polovině 14. století byl farním kostelem a jeho patrony byly vladykové sídlící na Loučné Hoře. V roce 1513 kostel vyhořel. Obnoven byl roku 1678, z inventáře roku 1770 je zřejmé že dřevěný kostel krytý šindelem je téměř na spadnutí, dřevo zpuchřelé, vnitřní úprava chudá, pouze nejnutnější bohoslužebné věci, prkenný strop, podlaha bez dlažby, jen z upěchované hlíny atd. Kostel tak byl v roce 1778 od základů postaven znovu a dokončen v roce 1780. Inventář z roku 1825 uvádí velký dřevěný a štafírovaný oltář s oltářním obrazem, kazatelnu z měkkého dřeva, 11 lavic a jiný drobnější inventář. V roce 1837 došlo k další úpravě, kostel byl nově omítnut, uvnutř obílen, hliněná podlaha nahrazena cihlami, vyspravena vazba a střecha pobita šindelem. Následně probíhají další úpravy a opravy, kostel však přesto chátrá a v roce 1927 je již poukazováno na jeho žalostný stav. Pověstná zima roku 1929 jeho stav dále zhoršila. Roku 1934 byly provedeny některé nejnutnější zabezpečovací práce za 11.987 Kč. Dále pak občas probíhaly drobnější opravy. Stavba kostela je usazena na podezdívce z pískovcových kvádrů. Na ní je založena také roubená konstrukce stěn vázaných na zámky. Trámy jsou kladeny tak, aby vytvořily vnější hladký líc. Uvnitř tvoří rozdíly v tloušťce až 5 cm. Použité dřevo je různého druhu. Ve spárách se dochovaly zbytky původní omazávky (jemná hlína s velkým množstvím slámy). Na stěnách se omazávka zajiťovala natlučením tzv. floků (dřevěných kolíčků). Na ni pak byla následně nanesena vrstva vápenné omítky. Vnitřní členění stavby je velmi jednoduché. Západní část lodi vyplňuje hudební kruchta, na kterou se vstupuje dřvěným zalomeným schodištěm, které se obtáčí kolem hladkého dřevěného sloupu. Ve východní části se dochoval jen vyvýšený stupeň z tesaného pískovce s římsovým profilem. Zde byla umístěna chórová přepážka v podobě kuželkového barokního zábradlí, které se nedochovalo. Podlaha je tvořena cihlovými dlaždicemi zvané topinky.Pár metrů od kostela stojí dřevěné zvonice, kterou tvoří čtyři sloupy, mezi nimiž jsou zavětrovací ondřejské kříže a vodorovné rozpěry. Spodní část zvonice má kónický tvar. Ve zvonici se nachází dva velké staré zvony a jeden malý.