Nad řekou Berounkou se tyčí na vápencové skále gotický hrad, jehož postavení mezi českými hrady je výjimečné, a to jak historickým významem, tak mohutností a architekturou. Královská klenotnice Karlštejn nevznikl jako správní centrum panství nebo královské sídlo, ale od počátku byl určen jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek relikvií a říšských korunovačních klenotů. Později zde byly uloženy i české korunovační klenoty. Pojmenován byl po svém zakladateli Karlu IV., českém králi a císaři Svaté říše římské, a stavěn byl podle plánů Matyáše z Arrasu v letech 1347 – 1355. Husitství ukončilo nejslavnější éru existence Karlštejna. Po smrti Karlova syna Václava IV. přestali čeští králové svůj hrad navštěvovat. Sídlila tu pouze posádka, která měla za úkol Karlštejn chránit. Hrad začal pozvolna pustnout. Do podoby hradu zasáhla pozdně gotická a zejména renesanční přestavba, provedená v době Rudolfa II. V letech 1877–1899 byla provedena celková puristická rekonstrukce hradu, při níž hrad získal svou dnešní tvář. 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli sv. Kříže Architektonická posloupnost hradu začíná nejníže umístěnou studniční věží a purkrabským domem na hlavním nádvoří. Dále pokračuje mohutným císařským palácem a nad ním menší, tzv. Mariánskou věží. Stavba hradu vrcholí samostatně opevněnou Velkou věží s kaplí sv. Kříže, kde byly uloženy svátosti, říšský korunovační poklad, korunovační klenoty českých králů a archív český. Právě kaple sv. Kříže je nejcennější částí hradu, je vyzdobena deskovými obrazy z dílny Mistra Theodorika, které představují světově unikátní gotickou galerii, dochovanou do dnešní doby. Stěny i strop kaple pokrývá zlacená výzdoba, do níž byly zasazeny polodrahokamy a skleněné čočky, které vytvořily na stropní klenbě iluzi hvězdného nebe. Velké zážitky přináší i zpřístupněný interiér hradu, kde je možné spatřit v Císařském paláci Dvořenínskou a Rytířskou síň s kaplí sv. Mikuláše, dále ložnice, audienční a hodovní síň a sál předků s největší obrazovou galerií českých panovníků v ČR. Karlštejn je díky své poloze blízko Prahy nejnavštěvovanějším českým hradem. Ročně jej navštíví tisíce turistů což má za následek, že cesta od parkoviště k hradu je lemována stánky se suvenýry a soukromí se zde návštěvník rozhodně nedočká. Kromě hradu si můžete prohlédnout také muzeum Betlémů - jedná se o kolekci starých českých betlémů vyřezávaných ze dřeva, ale je možné vidět i betlémy z raritních materiálů jako např. cukr nebo chleba. Pokud byste na Karlštejně chtěli strávit delší čas, vhodné ubytování jistě najdete ve stejnojmenné obci Karlštejn.

Vraní skála se nachází cca 5 km po turistických značkách od obce Zdice.Vraní skálu tvoří okolo 20 metrů vysoký skalní blok, vypreparovaný do pozoruhodných tvarů. Najdou se tu i pseudokrasové jevy. Poskytuje kruhový výhled na Berounské okolí.Vraní skála je dějištěm pověsti o nalezeném pokladu na němž může být i kousek pravdy. Za zlých časů třicetileté války nosili lidé své cennosti skrýt do lesních úkrytů. Někdy se stalo že tito lidé válečné útrapy nepřežili a cennosti pak našel někdo jiný. Takové štěstí měl o masopustu roku 1690 Vojta, čeledín u sedláka ve vsi Černín u Zdic. Ten našel pod Vraní skálou suchý dub a v něm zarostlý klín. Poznal, že by mohlo jít o úkryt, dub porazil a v jeho dutině našel nádobu plnou králodvorského panství. Jenže mládenec se prořekl a zpráva se dostala až ke správci panství. Dovedli ho na výslech, kde se sice přiznal, že našel poklad, ale vymyslel si fintu, že svůj nález skryl do jiného stromu, když se pak vrátil nic již nenašel. Víc z něho již nedostali. Vojta si pak pár let počkal, až se na vše zapomělo a pak si koupil statek v Kublově. 

Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech se zaměřuje na muzejní a vlastivědnou práci a dokumentaci vývoje přírody a společnosti rokycanského regionu. Muzeum se specializuje na paleontologii dokumentující celou oblast Barrandienu. Další specializace je v oboru železářství, ve kterém se zaměřuje na Rokycansko, Plzeňsko a Berounsko, v oboru botanika i Brdy a Křivoklátsko. Obecní zastupitelstvo královského města Rokycany rozhodlo o zřízení muzea v r. 1904 za úřadování starosty Jana Anichobra na podnět Dr. Bohuslava Horáka, profesora a pozdějšího ředitele gymnasia v Rokycanech. Pro veřejnost bylo otevřeno 24. září 1905, tento den je také uváděn jako den vzniku muzea. Stálá expozice Železářství na Rokycansku a Podbrdsku (historie výroby železa od 13. do 20. století, cvočkařská výroba, umělecká litina) Bydlení na Rokycansku v 19. století (venkovské bydlení a drobná domácká výroba, občanská domácnost ve 20. letech 20. století, měšťanská domácnost) Rokycansko v minulosti (prehistorie, středověk, cechy a řemesla, kulturní a společenský život regionu do r. 1918) Otisky času (na paleontologických nálezech z Rokycanska dokumentuje život v prvohorách, třetihorách a čtvrtohorách v regionu). Muzeum spravuje dále: Vodní Hamr v Dobřívě Pamětní síň Jindřicha Mošny v Dobřívě      

Hýlačka je plochý zalesněný kopec cca. 3 km jihozápadně od Tábora. Rozhledna odrazem historie Jeho vrchol, na němž se nachází stejnojmenná rozhledna, dosahuje výšky 525 m. Tyčí se nad obcí Větrov. O to, že zde bude rozhledna se zasloužil táborský odbor Klubu českých turistů, který tak chtěl roku 1918 oslavit čerstvý vznik samostatného Československa. Proto se také jmenoval původně Svoboda. Plány vypracoval profesor pražské techniky Theodor Petřík a roku 1920 byly rozhledna dostavěna a zpřístupněna veřejnosti. Pro blízkost města Tábora byla postavena ve stylu husitské hlásky, aby symbolizovala historii a sepjetí Tábora s husity. Byla to 18 metrů vysoká, šindelem krytá konstrukce na šestiboké kamenné základně. Rozhledny podobné konstrukce můžeme navštívit na Velkém Blaníku či na Rozálce u Žamberku. Za 2.světové války byla věž využívána Němci jako pozorovatelna protivzdušné obrany. Po válce sloužila opět jako rozhledna do roku 1967, kdy ji zabral Svazarm. Roku 1990 byla navrácena KČT a o rok později začala znovu sloužit veřejnosti. V době vzniku z ní byl nádherný kruhový výhled, kdy bylo možné zahlédnout i Šumavu. Dnes brání v lepším výhledu vzrostlé stromy. Ale stále poskytuje výhled na Tábor a za dobré viditelnosti i na panoráma blízkých vrchů České Sibiře.   Výhled:   sever: Vrcholky České Sibiře, kopce Dehetník a Bukovec, Tábor  východ: částečně omezen stromy, Tábor, Sezimovo Ústí jih: výhled omezen stromy západ: výhled omezen stromy Popis cesty Autem – lze až k rozhledně. Ze silnice č. II/137 z Tábora do Malšic odbočte necelý kilometr a půl po přejetí řeky doleva na Větrovy. Po dalším kilometru jízdy dorazíte do této obce, kde v centru odbočíte doleva a zdejšími uličkami dle šipek dojedete až k viditelné rozhledně. Vlakem - nejbližší vlaková zastávka je v Horkách. Odtud vede až k rozhledně nejprve modře a posléze červeně značená turistická trasa. Její celková délka je 1 kilometr. Aktuálně: Požár 1.1.2012 V neděli brzo ráno 1.1.2012 přijali hasiči hlášení o požáru rozhledny Hýlačka. Po jejich příjezdu na místo byla již rozhledna zcela v plamenech. Vzhledem k tomu, že byla z drtivé většiny ze dřeva, nedalo se již nic zachránit. Po uhašení požáru musela být zbylá ohořelá konstrukce z důvodů možného zřícení stržena. Přesná příčina zatím není známa, ve hře je závada elektroinstalace, úmyslné založení nebo vzhledem k silvestrovským oslavám je možnost, že byla neúmyslně zapálena dopadem nějaké světlice. První možnost jako závada elektroinstalace vylučuje předseda táborského odboru KČT, neboť rozhledna prý byla v předchozích letech rekonstruována. V současné době se připravuje sbírka na stavbu nové rozhledny. Zda půjde o kopii původní nebo o zcela jinou stavbu se ještě teprve rozhodne. Nemělo by však jít o žádnou modernu.