Uhelný trh, do něhož ústí Havelská a Rytířská ulice a ulička V Kotcích, tvořil jihozápadní cíp Havelské čtvrti. Byl pojmenován podle domu, který stával do roku 1807, uprostřed prostranství a v němž byla kovárna a havířská huť, kde se prodávalo dřevěné uhlí. Na jeho místě dnes stojí klasicistní kamenná kašna s plastikami Fr. Xavera Lederrera, kterou věnoval baron Jakub Wimmer k výzdobě Nových alejí, dnešní Národní třídy. Později byla kašna přenesena do Vrchlického sadů a v roce 1951 byla přemístěna sem. Uhelnému trhu se později začalo říkat Zelný trh, protože si tu své stánky zřídili zelináři a květináři a prodávali zde své výpěstky ze zahrad v okolí Prahy. Velké proslulosti si trh kromě široké nabídky potravinářského zboží a zeleniny dobyl svými kuchyněmi pod širým nebem nebo v podloubích zdejších domů. Krátce před polednem se přiřítily různé, né právě vábně vyhlížející kuchařky s nůšemi a obsadily svá tradiční místa. Pomocí pánví, na kterých bylo rozžhavené uhlí, přihřívaly hrnce plné knedlíků se zelím nebo brambor s kyselou omáčkou. Některé měly i pekáče se zaječí pečení, v nabídce nechyběly ani smažené vdolky. Zakrátko se uhelným trhem linula vůně teplého jídla, která by dnes u hygieniků určitě propadla, ceny však byly bezkonkurenční a tak šlo zboží rychle na odbyt. Jídlo se dávalo většinou jen na papír, říkávalo se za dva na dlaň. Uznávanou autoritou byla jistá paní Fróny, která provozovala pět kuchařských výdejních stanovišť. U ní se nedávalo na dlaň, ale jak pamětníci vzpomínají jen do přinesené nádoby. Jejím typickým originálním oslovením bylo: „Né, na ruku nedám, vy čuňata, přineste si nějaký ten střep.“ Zákazníci byly většinou svérázné pražské postavičky flašinetáři, metaři, žebráci a mnoho dalších z těch co měli hluboko do kapsy.

Dřevěný kostelík karpatského typu stojící v Jiráskových sadech byl počátkem 16. století postaven v obci Habura na východním Slovensku. V letech 1744-1745 byl po postavení kamenného kostela převezen do Malé Polany, kde svému účelu sloužil až do roku 1915. Tehdy za první světové války byl značně poničen. Byl sice opraven ale nevyužíván, protože v Malé Polaně byl rovněž postaven kamenný kostel. V roce 1934 byl již ve velmi špatném stavu a hrozil mu zánik. Na jaře v následujícím roce jej zakoupilo město Hradec Králové ze 12.000 korun československých. V květnu a červnu byl rozebrán a převezen  po želenici do Hradce. Během léta pak sestaven v srpnu předán městu do užívání. Slavnostně otevřen 28.10.1935 jako památka padlých československých legionářů za první světové války. Kostel má dnes v pronájmu pravoslavná církev. Branka je kopií branky v Nižném Mirošově na východním Slovensku.

Sídliště Dědina bylo postaveno podle projektu K. Kouckého v letech 1979 – 1983. Kapacita sídliště je 2823 bytů pro 8500 lidí.

Přírodní památka Na Skalách se nachází na východním okraji obce Rabštejnská Lhota. Vede přes ní značená cesta směrem do Slatiňan. Na rozloze 3,9 ha jsou chráněny ukázky transgrese, nástupu křídového moře přes ordovické křemence. Nepatrný terénní rozdíl v podobě přechodu mezi těmito horninami představuje 410 milionů let. Mořské pískovcové usazeniny jsou dvojího stáří. Ordovické mají složení šedých celistvých křemenců, ve kterých jsou místy zachovány chodbičky červů. Křídové pískovce cenomanského stáří jsou žlutozelené, porézní a málo zpevněné. V určité době byla křemencová skalka mořským pobřežím. Na severním okraji lomu a v severní části území jsou zachovány valouny, vzniklé mořským příbojem.