V blízkosti Senovážného náměstí můžeme vidět pseudogotický kostel sv. Rodiny vystavěný v letech 1886-1888 jako součást areálu spravovaného řádovými sestrami sv. Karla Boromejského. Součástí areálu kromě kostela byl i sirotčinec a školní budova.

Přímo v moravském městě Olomouc, konkrétně v jeho části, nalezneme jednu z nejúžasnějších kulturních památek Moravy, nazývanou Klášterní Hradisko či Hradiště, které je díky svému architektonickému řešení nazýváno Moravský Escorial. Jeho historie začíná již v 11. století, konkrétně roku 1078, kdy k poctě sv. Štěpána nechal moravský kníže Ota I. Sličný společně se svou manželkou Eufemií postavit na místě kde za několik desítek let vznikne město Olomouc klášter, který věnuje řádu benediktýnů. Jejich mise na tomto místě však končí již za necelých 100 let, kdy v roce 1150 benediktýni odcházejí, aby je v roce příštím vystřídal dynamicky se rozvíjející řád premonstrátů. To se však již blížilo první zpustošení kláštera, kterých v jeho dějinách bylo poměrně dost. V roce 1161 neodolaly hradby náporu vojsk Soběslavových, přesně o 80 let později pak Hradisko padlo pod tlakem postupujících tatarských armád. Po poměrně stabilních letech se na klášter snesly další pohromy v období husitských válek, kdy byl s výjimkou kostela sv. Štěpána dvakrát pobořen. Pomoci se mu dostalo za vlády Jiřího z Poděbrad, který na jeho obnovu výrazně finančně přispěl. Ovšem právě podpora prvního husitského krále se stala klášteru již poněkolikáté osudná, když byl po hrdinném boji vydat Jiříkovu rivalovy Matyáši Korvínovi. Ten se souhlasem papeže nechal objekt znovu rozbořit a tak k opětné opravě došlo až roku 1498. Od té doby přichází období klidu, které končí až za třicetileté války, kdy v Olomouci drancovali Švédové a z poničeného kláštera si odvážejí mnoho cenných věcí, především z klášterní knihovny. A tak 8. 5. 1659 dochází k celkové barokní přestavbě, které padly za oběť všechny předchozí stavby s výjimkou konventního kostela. Tato přestavba proběhla v několika fázích a skončila v roce1738. Klíčovou rolí při ní hrál dvorní císařský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Období výstavby celého barokního komplexu až do zrušení kláštera v roce 1784 dekretem Josefa II. lze označit za období největší prosperity.Na šest let byl celý areál přeměněn na moravský generální seminář, kde přednášel v letech 1787-90 i Josef Dobrovský. Změna účelu používání celého komplexu z roku 1790, kdy se ho začne využívat jako vojenské skladiště, jako by předznamenala budoucí vývoj. Došlo ke zrušení konventního kostela a vnitřních kaplí, snížila se péče o areál obecně a to se na jeho stavu velmi podepsalo. Vrcholem pak bylo zřízení zajateckého tábora francouzských vojáků v roce 1800. O dva roky později pak došlo přesunu vojenské nemocnice do prostor komplexu a jako sídlo vojenské nemocnice zůstává Hradisko dodnes. Díky rozsáhle rekonstrukci z devadesátých let minulého století je Hradisko pozoruhodnou památkou a návštěvník si může objednat cca hodinovou prohlídku, při které prochází např.: Knihovnou, Tereziánským pokojem, kostelem sv. Štěpána či Andělskými schody.

Na výrazné zříceniny hradu, původním jménem Humpolec, vede turistické značení (cca 1,5 km) z nedalekého stejnojmenného města. Areál hradu je volně přístupný. Historie hradu Hrad byl založen v průběhu 2. poloviny 14. století, ovšem první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1399, kdy byl jeho majitelem Jindřich z Dubé. V roce 1404 byl hrad oblehnut a dobyt vojskem Jindřicha z Rožmberka. Na krátkou chvíli se majitelem hradu stává král, záhy však Jan z Jenštejna, který jej roku 1420 prodává Janu Leskovcovi z Leskovce. Trčkové z Lípy, kteří hrad koupili roku 1496, se zasloužili o jeho nové opevnění a rozšíření. Humpolec se tím také stal součástí lipnického panství, zanedlouho hrad ztratil rezidenční a centrální funkci a počal pustnout. Při příležitosti prodeje Janovi ml. z Říčan roku 1560 se již uvádí jako pustý. Podoba hradu Původní hradní jádro bylo nevelkých rozměrů. Nakoso postavená hranolová věž je drobného vzhledu a malého čtverhranného půdorysu. Kromě ní se v jádře nacházela ještě palácová křídla podél tří stran hradby a při patě věže vstupní brána. V pozdní gotice byla posílena obranyschopnost hradu přistavěním vnějšího opevnění na jižní a východní straně od jádra. V hradbě byly postaveny čtverhranné věže se střílnami pro palné zbraně a v blízkosti přístupové cesty bastion. Nově také vznikly další valy a příkopy. V severní části nově vzniklého nádvoří byl postaven palác, který měl kompenzovat nedostatek obytného prostoru v hradním jádře. Dále zde vznikla další brána a vedle ní kuchyně. Z hradu se dochovaly výrazné zříceniny téměř všech jeho částí. Tipy na výlet V Humpolci najdete také Městské kulturní a informační středisko - Muzeum dr. Aleše Hrdličky, Muzeum vah, kostel sv. Jana Nepomuckého, kostel sv. Mikuláše nebo židovský hřbitov. Nedaleko odsud se nachází také hrad Lipnice nad Sázavou.  Ubytovat se můžete přímo v Humpolci nebo v Lipnici nad Sázavou  M.K.

Osamělý dvůr s renesanční tvrzí Klokočín se nachází na katastrálním území obce Maletice a zároveň přibližně 2,5 km severozápadně od města Protivín. Okolo tvrze vedou tři značené trasy včetně naučné stezky s názvem Na břehu Blanice. Historie tvrzi Ves Klokočín s dvorem je poprvé zmiňována roku 1401, avšak tvrz pochází pravděpodobně až z období kolem poloviny 16. století za držby Protivínských z Pohnání. První písemná zmínka o ní je až z roku 1584, kdy ji již jako pustou Protivínští z Pohnání prodávají Švamberkům. Po roce 1595 se tvrz i se dvorem dočkala opravy od nového majitele Jindřicha Březského z Ploskovic, který ji však záhy i s dnes již zaniklou vsí a dvorem roku 1607 prodal. V roce 1615 Klokočín koupil Jan starší Vratislav z Mitrovic a připojil ho ke svému protivínskému panství. Od této chvíle přestala tvrz sloužit jako rezidence. V letech 1711–1918 byla tvrz v majetku Schwarzenbergů, později sloužila jako domov důchodců a potřebám JZD. V roce 1967 zde František Vláčil natáčel film Markéta Lazarová. Dnes je tvrz zrekonstruována soukromým majitelem a zpřístupněna v návštěvních hodinách. Tvrz Klokočín tvoří severozápadní část zástavby dvora, jehož ostatní stavby pocházejí až z 19., resp. 20. století. Tvrz je patrová obdélná, mírně zalomená budova s polovalbovou střechou. Část fasád dodnes tvoří renesanční sgrafitové kvádrování. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete Památník města Protivín. Ve Vodňanech můžete navštívit Městské muzeum a galerii. Vydat se můžete i na komplex tvrzí Kestřany nebo si prohlédnout kalvárii u Otavy. Ubytovat se můžete ve Vodňanech. M.K.