Kašnu tvoří kamenná jímka s přívodem vody.

Barokní zámek Kravaře stojí ve stejnojmenné obci asi 10 km od Opavy. Je součástí rozsáhlého parku. Historie Kravař Původním panským sídlem v těchto místech byla vodní tvrz, o níž jsou první zmínky z roku 1377. Ovšem neví se přesně kde stála, pravděpodobně západní části dnešního areálu. Nechal ji vystavět významný moravský rod panů z Kravař. Ti drželi panství do roku 1420, po nich se zde vystřídali vladykové ze Šlevic, Elblové z Hertmansdorfu nebo Macákové z Otenburka. Původní tvrz zpustla a tak vedle ní byla v 16. století vystavěna nová renesanční tvrz. V letech 1649 -1662 došlo k další přestavbě a vybudování kaple, to již byli majiteli panství Eichendorfové, nižší braniborští šlechtici, kteří panství získali sňatkem. Tato přestavba byla v již barokním duchu a je již součástí dnešní podoby zámku. Byla to jednopatrová budova, dnešní východní křídlo zámku. Stavební vývoj Zásadní změna ve stavebním vývoji zámku nastala v letech 1721-1728 za dalšího Eichendorffa, Jana Rudolfa. Ten nechal vystavět nový zámek v duchu vrcholného baroka, při využití původní zástavby, která je dobře patrna ve sklepeních a v přízemních prostorách východního křídla. Jednalo se o čtyřkřídlou, jednopatrovou budovu uzavírající centrální dvůr s arkádovou lodžií. V této podobě se zámek dochoval prakticky do současnosti. Autor přestavby není dosud jednoznačně určen, ale kvality stavby ukazují na některého z předních architektů té doby, pravděpodobně z okruhu vídeňského dvora. Figurální výzdoba portálu zámku je přisuzována opavskému sochaři Janu Jiřímu Lehnerovi, který je zřejmě i autorem dvou putti v tympanonu a u slunečních hodin na dvorní straně vstupního traktu. Jednou z posledních stavebních úprav byly nepatrné změny za Eufémie Rudzinské z Rudna, jež zdědila kravařský velkostatek v roce 1844. Zasloužila se také o rozšíření zámecké knihovny, zakoupila mnoho obrazů a zámecké chodby nechala vyzdobit mozaikou. Zničující požár V roce 1937 vypukl na zámku požár, který zničil střechy, stropy zdobené figurální štukaturou, vnitřní zařízení i dřevěné vstupní schodiště. Neporušený zůstal pouze interiér pozdně barokní zámecké kaple sv. archanděla Michaela. Ta je součástí zámku již od roku 1662. Její barokní výzdoba se však datuje až do let 1727 – 1730. Stropní fresku na kopuli, představující Nanebevzetí Panny Marie s alegorickými výjevy čtyř světadílů, namaloval nejvýznamnější představitel barokní nástěnné malby na Moravě a ve Slezsku František Řehoř Ignác Eckstein. Teprve od roku 1952 započala rekonstrukce zámku, který je dnes majetkem státu. Od roku 1996 zde má sídlo Zámecké muzeum, které spravuje etnografické sbírky kultury na Hlučínsku a barokní expozici, přibližující život rodu sv. p. Eichendorffů na zdejším zámku v letech 1636 - 1782.  Zámecký park v anglickém stylu slouží jako golfové hřiště. Tipy na výlet Podívat se na výlet můžete třeba do Skanzenu Bolatice, na evangelický kostel v Hlučíně, Muzeum Hlučínska, zámek Hlučín, zámek Šilheřovice, na zámek Velké Hoštice, na zříceninu hradu Přerovec, zámek Raduň nebo na empírový zámek Hradec nad Moravicí. V Opavě najdete minoritský klášter s kostelem sv. Ducha, kostel Nejsvětější Trojice, kostel sv. Hedviky nebo františkánský klášter a kostel sv. Barbory. Mimo církevních památek vás možná také zaujme Památník Petra Bezruče, Oddělení přírodních věd Slezského zemského muzea, Slezský ústav Slezského zemského muzea, starobylý dům Boží koutek nebo hláska. Ubytovat se můžete v Opavě.  

Barokní letohrádek ve Strahovské zahradě pochází z přelomu 16. a 17. století. Nachází se při jihovýchodní straně areálu Strahovského kláštera. Zdobí ho nástropní štukatury a malby, veduty a personifikace živlů. Pochází z druhé poloviny 17. století a jejich autorství je připisováno A. Stevensovi, Mimo jiné jsou zde zachyceny i vltavské Svatojánské proudy.

Starý židovský hřbitov v Židovském městě v Praze představuje jeden z nevýznamnějších dochovaných židovských hřbitovů na světě. Každá z židovských osad na území Prahy měla kromě svatyně rovněž svůj hřbitov, který se nacházel většinou v její blízkosti, ale zároveň mimo obydlená místa. Starý židovský hřbitov je v tomto ohledu výjimkou, neboť se v průběhu staletí stal součástí Židovského města. Je třetím židovským hřbitovem a tedy nejmladším na území Prahy. Nejstarší židovský hřbitov na území Prahy byl v dnešní Míšeňské ulici. Druhý středověký židovský hřbitov, nazývající se Zahrada židovská byl na území pozdějšího Nového Města při Vyšehradské cestě. Ten byl zřejmě v druhé polovině 15.století zrušen a několik jeho gotických náhrobků bylo přeneseno na Starý židovský hřbitov, založený v první polovině 15.století. Ten se tedy stal jediným pohřebištěm pražských Židů.Nejstarší náhrobek na nynějším hřbitově je rabína Abigdora Kara z r. 1439, nejmladší, Mojžíše Becka, je ze 17. 5. 1787. Právě v tomto roce vstoupilo v platnost nařízení císaře Josefa II., kterým zakázal pohřbívat zemřelé uvnitř měst. Hlavní židovské pohřebiště pak bylo přeneseno do někdejšího morového hřbitova na Žižkově. Přestože byl hřbitov v 16. a 17.století rozšiřován jeho plocha nestačila a na místo se navážely další vrstvy zeminy. Protože náboženský zvyk zakazuje Židům rušit staré, byly na hřbitov naváženy další a další vrstvy nové půdy a starší náhrobní kameny bývaly při tom vyzdviženy do vyšších vrstev, takže se časem vytvořilo snad až 12 vrstev nad sebou a na mnoha místech vzniklo charakteristické nakupení kamenných náhrobků z různých staletí vedle sebe. Při asanaci Josefova byla r. 1903 přinucena Židovská obec postoupit část hřbitova na zřízení nové silnice, dnešní ulice 17. listopadu. Exhumované pozůstatky byly uloženy v jiné části hřbitova na pahorku Nefel před Klausovou synagogou, kde byly doposud pohřbívány děti ve stáří do jednoho měsíce. Za asanace nechalo pohřební bratrstvo, které se o hřbitov po celá staletí staralo, vystavět novou obřadní síň v novorománském slohu. Hřbitov zaujímá nepravidelnou, poměrně rozsáhlou plochu, po obvodu uzavřenou zdí, postavenou v roce 1911. Do současné doby se dochovalo takřka 12 000 náhrobků. Ovšem pochovaných je zde mnohem více. Mnohé náhrobky zapadly do spodních vrstev a další zejména dřevěné byly časem zničeny. Architektura i výzdoba náhrobků podléhala dobovým slohům a movitosti objednavatelů. Náhrobní kameny ve slohu gotiky až pozdního baroka, jsou vesměs kamenné, vyrobené ze žuly, pískovce nebo mramoru. Na přelomu 16. a 17. st. se začínají na původně jednoduchých náhrobcích objevovat plastické symboly a znamení rodů, jmen, stavů a povolání. Na mnoha náhrobcích jsou symboly pocházející z židovské tradice, např. vinný hrozen (symbol plodnosti a moudrosti), pokladnička (symbol dobročinnosti) nebo šesticípá Davidova hvězda. Reliéfní symboly na náhrobcích vyjadřují původ zemřelého nebo jeho osobní jméno či povolání. Texty obsahují kromě základních údajů i rozmanité chvalořečení a zajímavé údaje o mrtvém. Datum úmrtí či pohřbu bývá někdy vyjádřeno chronostichem podle židovského letopočtu, který je o 3760 let starší než letopočet občanský. Hebrejština vyjadřuje čísla písmeny podle jejich pořadů v abecedě. Na Starém židovském hřbitově je pohřbena řada významných osobností pražského ghetta. Už zmíněný rabbi Avigdor Karo, pražský rabín a autor Žalozpěvu za oběti pogromu v roce 1389, rabbi Jehuda Liva ben Becalel, zvaný Löw, rabín, učenec a pedagog, David Gans, astronom, matematik a kronikář, astronom a lékař Josef Šelomo Delmedigo či Mordechai Maisel, finančník a mecenáš ghetta. Největší pozornosti se těší hrob rabiho Löwa, na jehož náhrobek návštěvníci kladou po židovském způsobu malé kamínky, často navíc s malými lístečky s tajnými přáními, které určitě stvořitel Golema vyslyší.