Přímo v moravském městě Olomouc, konkrétně v jeho části, nalezneme jednu z nejúžasnějších kulturních památek Moravy, nazývanou Klášterní Hradisko či Hradiště, které je díky svému architektonickému řešení nazýváno Moravský Escorial. Jeho historie začíná již v 11. století, konkrétně roku 1078, kdy k poctě sv. Štěpána nechal moravský kníže Ota I. Sličný společně se svou manželkou Eufemií postavit na místě kde za několik desítek let vznikne město Olomouc klášter, který věnuje řádu benediktýnů. Jejich mise na tomto místě však končí již za necelých 100 let, kdy v roce 1150 benediktýni odcházejí, aby je v roce příštím vystřídal dynamicky se rozvíjející řád premonstrátů. To se však již blížilo první zpustošení kláštera, kterých v jeho dějinách bylo poměrně dost. V roce 1161 neodolaly hradby náporu vojsk Soběslavových, přesně o 80 let později pak Hradisko padlo pod tlakem postupujících tatarských armád. Po poměrně stabilních letech se na klášter snesly další pohromy v období husitských válek, kdy byl s výjimkou kostela sv. Štěpána dvakrát pobořen. Pomoci se mu dostalo za vlády Jiřího z Poděbrad, který na jeho obnovu výrazně finančně přispěl. Ovšem právě podpora prvního husitského krále se stala klášteru již poněkolikáté osudná, když byl po hrdinném boji vydat Jiříkovu rivalovy Matyáši Korvínovi. Ten se souhlasem papeže nechal objekt znovu rozbořit a tak k opětné opravě došlo až roku 1498. Od té doby přichází období klidu, které končí až za třicetileté války, kdy v Olomouci drancovali Švédové a z poničeného kláštera si odvážejí mnoho cenných věcí, především z klášterní knihovny. A tak 8. 5. 1659 dochází k celkové barokní přestavbě, které padly za oběť všechny předchozí stavby s výjimkou konventního kostela. Tato přestavba proběhla v několika fázích a skončila v roce1738. Klíčovou rolí při ní hrál dvorní císařský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Období výstavby celého barokního komplexu až do zrušení kláštera v roce 1784 dekretem Josefa II. lze označit za období největší prosperity.Na šest let byl celý areál přeměněn na moravský generální seminář, kde přednášel v letech 1787-90 i Josef Dobrovský. Změna účelu používání celého komplexu z roku 1790, kdy se ho začne využívat jako vojenské skladiště, jako by předznamenala budoucí vývoj. Došlo ke zrušení konventního kostela a vnitřních kaplí, snížila se péče o areál obecně a to se na jeho stavu velmi podepsalo. Vrcholem pak bylo zřízení zajateckého tábora francouzských vojáků v roce 1800. O dva roky později pak došlo přesunu vojenské nemocnice do prostor komplexu a jako sídlo vojenské nemocnice zůstává Hradisko dodnes. Díky rozsáhle rekonstrukci z devadesátých let minulého století je Hradisko pozoruhodnou památkou a návštěvník si může objednat cca hodinovou prohlídku, při které prochází např.: Knihovnou, Tereziánským pokojem, kostelem sv. Štěpána či Andělskými schody.

Barokní zámek Bezdružice, viditelný ze širokého okolí, se tyčí na návrší, na západní straně náměstí ve stejnojmenné obci. Hrad jako předchůdce zámku Bezdružický zámek stojí na místě menšího středověkého hradu, který zde vznikl již koncem 13. století a v 16. století byl částečně renesančně přestavěn. V souvislosti se zdejším šlechtickým sídlem se vybavuje jméno českého humanisty, cestovatele, skladatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, který byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Předchůdce tohoto rodu, Bušek z Bezdružic, vlastnil zámek v letech 1360-1379. Do současnosti se zachovalo nádvoří s dvěma křídly gotických budov vystavěných patrně ve 14. a 15. století. Také na zámku v Bezdružicích se často střídali páni, mezi něž patřili i rody Elpognárů a Švamberků, kteří začali s přestavbami sídla. Snad nikde jinde nebylo použito tolik uměleckých slohů jako zde, kde chybí pouze jediný románský. Renesanční sídlo bylo vypálené Švédy a v roce 1711 je zámecký objekt zmiňován jako značně zpustlá stavba, z níž byla stržena střecha. Přestavby zahájené před rokem 1711 strhly starý goticko-renesanční objekt, který byl zčásti použit k výstavbě nových barokních částí zámku. Pozdně barokní přestavba Zásadní, pozdně barokní přestavbou prošel objekt v letech 1772 - 1776 za knížete Karla Tomáše Löwensteina. Tato přestavba v podstatě dala zámku dnešní podobu. Nejvýznamnější z rodu - Konstantin Löwenstein - založil lázeňské městečko Konstantinovy Lázně, vzdálené 2 km od Bezdružic. Potomci Löwensteinů vlastnili sídlo až do konce druhé světové války. V roce 1868 postoupil majitel bezdružický zámek k bezplatnému užívání rakousko-uherským úřadům. Roku 1901 byla část starého hradu zničena výstavbou vodojemu a v roce 1952 převzalo zámek ČKD Praha a upravilo jej pro rekreační účely. Zámek dnes Zámek je přístupný veřejnosti a můžeme zde vidět zámecké interiéry s nástěnnými a stropními freskami, dřevěný strop ze 17. století, Rytířský sál s replikou tkaného gobelínu z 16. století a zámeckou kapli. Na zámku sídlí muzeum tvorby předních českých sklářských umělců, zakladatelů světové slávy české skleněné plastiky, prodejní galerie sklářského umění. V gotických prostorech původního hradu je umístěna expozice o Kryštofu Harantovi. Zajímavostí zámku je však unikátní skleněný betlém výtvarníka Jaromíra Rybáka, největší skleněná plastika s tímto motivem na světě. Betlém váží 3,5 t a je vytvořen z taveného brazilského křišťálu a zdobený zlatem. Tipy na výlet Za návštěvu jistě stojí nedaleké Konstantinovy Lázně, barokní kaple na Ovčím vrchu a nedaleká zřícenina hradu Krasíkov. Dále můžete navštívit zříceninu hradu Gutštejn nebo barokní zámek Trpísty. Nedaleko Konstantinových Lázní se také nachází přírodní rezervace v okolí Hradišťského vrchu. Ubytování najdete v Konstantinových Lázních nebo přímo v Kokašicích.

Židovský hřbitov se nachází v poli vlevo od silnice vedoucí z Rousínova na Slabce, asi kilometr jižně od Rousínova. Z této silnice vede ke hřbitovu malá polní cesta. Hřbitov byl založen roku 1858. Dnes nevelký hřbitov (asi 777 m2) působí prázdným dojmem. Na asi z jedné třetiny zaplněném hřbitove se dochovalo asi 48 náhrobků, většinou jsou však poškozené. Hřbitov má obvodou zeď, vstup je volný přes bývalou márnici, ze které zbylo jen obvodové zdivo.

Prčický židovský hřbitov se nachází asi 1,2 km severně od Prčice. Vede k němu zarostlá úvozová cesta začínající u zemědělského závodu na okraji u silnice vedoucí na Heřmaničky. Hřbitov byl založen v letech 1865-1867 a využíván byl zřejmě až do počátku 40. let 20. století. Na ploše 1.575 m2 se dochovalo zhruba 50 náhrobků od doby založení hřbitova. V letech 2000-2002 byla rekonstruována márnice u vstupu na hřbitov. Ten byl v době naší návštěvy (2010) povětšinou zarostlý a volně přístupný.