Město Žirovnice se rozkládá na pomezí Českomoravské vrchoviny v okrese Pelhřimov v kraji Vysočina. Městečko ležící na stejnojmenné říčce má necelé tři tisíce obyvatel. První písemná zmínka o Žirovnici pochází z roku 1345 a její historie je spjata se zámkem, který dnes stojí na místě původního gotického hradu, který byl založen ve druhé polovině 14.století. Podobu hradu a historii městečka ovlivnil kutnohorský rod Venclíků z Vrchovišť, který velmi zbohatl při dolování stříbra v Kutné Hoře. Venclíkové nechali v 15.století celý hrad přestavět a vyzdobili ho freskami, které patří dodnes k jedinečným historickým kulturním památkám. Z erbu Vencelíků byl převzat i nynější městský znak - stříbrný jednorožec v modrém poli. V období třicetileté války byl celý kraj sužován císařskými i švédskými vojsky, město bylo zpustošeno, značné škody utrpěl i zámek. Od konce 17. století vlastnili žirovnické panství Šternberkové, kteří obnovili zámek i řadu venkovských kostelů a kaplí. Základní obživou obyvatel panství bylo zemědělství, rozvíjela se také řemesla, zejména hrnčířství, pivovarnictví, výroba cihel a různé druhy textilní výroby. V 17. století se ve městě úspěšně rozvíjelo obuvnictví a soukenictví. V 19. století proslulo městečko perleťářstvím, zejména výrobou knoflíků. Výrobu perleťových knoflíků zavedl Josef Žampach a na tuto tradici navazuje i dnešní průmyslová výroba. V roce 1854 byla Žirovnice povýšena na město. V roce 1910 odkoupilo celé panství od Šternberků město. Nejvýznamnější památkou Žirovnice je tedy místní goticko-renesanční zámek, který se tyčí na skalnatém ostrohu nad Hutním rybníkem. Byl založen ve trojúhelníkovém půdorysu s okrouhlou věží na jižní straně a s kaplí. Ve druhé polovině 14. století byl rozšířen a opevněn. V 16. a 17. století dostal hrad po renesančních přestavbách již zámecký ráz. Ve 20.století vyhořel a po rekonstrukci je dnes v jeho prostorách umístěno také městské muzeum s expozicí věnovanou perleťářství. Nad náměstím stojí neogotický kostel svatého Filipa a Jakuba z 19. století. Cennou památkou je také chráněný mariánský sloup z roku 1777.

Budova Státní opery Praha (Smetanova divadla) má novorenesanční sloh a bylo postaveno v letech 1886 – 1887 architektem Wertmüllerem podle projektu F. Felnera a H. Helmera. Průčelí divadla je vyzdobené bustami od O. Mentzela a plastikami skupinami vozů Dionýsova a Thálie od T. Friedla.

Ze železniční stanice Březnice vede na zříceninu tvrze Hrochův hrádek značení pro cyklisty. Cesta vede na východ přes osady Bor a Dobrá Voda. Volně přístupná tvrz se nachází v blízkosti železniční trati na vyvýšenině za železničním mostem. Tvrz a její majitelé O době založení tvrze panuje v literatuře rozkol. Nejpravděpodobnějším se jeví konec 14. století. První zmínka o tvrzi je až z roku 1475, kdy ji jako „Hrádek svůj pustý“ prodává Václav ze Švamberka. Ještě koncem 15. století ji Bohuslav z Němčic prodal Joštovi z Pruku. V roce 1543 tvrz s poplužním dvorem opět změnila majitele, prodávajícím byl Zdeslav Ojíř z Očedělic. V roce 1574 se o Hrochově hrádku píše opět jako o pustém. Železniční trať narušila tvrziště roku 1875. Podoba tvrzi Hrochův hrádek je věžovitá tvrz, do dnešních dnů dochovaná z poloviny do výše 2. patra. Věž měla původně nejméně čtyři podlaží. Přízemí a první patro bylo děleno příčkou na dvě místnosti, ve druhém patře se nacházel prevet a okno bylo opatřeno sedátky. Třetí patro bylo pro změnu vybaveno krbem (z něj se dodnes dochovala konzole). V okolí můžete dále navštívit kapli v Dobré Vodě u Březnice, Galerii Ludvíka Kuby a Městské muzeum Březnice, zámek Březnice nebo třeba židovský hřbitov Březnice. Pokud byste hledali v okolí příjemné ubytování, naleznete ho například v nedaleké Březnici. M.K.

Židovský hřbitov se nachází na severní okraji Polné při potoce Šlapanka. Hřbitov byl založen počátkem 16. století a několikrát byl rozšiřován. Až do 70. let 20. století stála u původního vchodu márnice, do dnešní doby se dochovaly jen zbytky zdí. V roce 1995 byl vybudován nový vchod na hřbitov. Udržovaný hřbitov s opravenou obvodovou zdí obsahuje na svých cca 3.540 m2 zhruba 900 barokních, klasicistních a novodobých náhrobků. Nejstarší pochází z roku 1683. V severovýchodním rohu hřbitova najdeme speciální dětskou sekci. Hřbitov je uzamčen a otevřen na požádání.