Na Křížovém vrchu (446 m.n.m.) při obci Brtníky se nachází kaple Nejsvětější Trojice. Barokní obdélná stavba s polokruhovým závěrem byla postavena v roce 1768. Z Brtníků sem vede značená turistická cesta doplněná Křížovou cestou z 19. století.

Olomouc je statutární město na střední Moravě a centrum Olomouckého kraje. Dnešní stotisícové město Olomouc, umístěné na řece Moravě v úrodné krajině zvané Haná, je pátým největším městem České republiky, sídlem Okresní hospodářské komory a dalších institucí, sídlem moravského biskupství a arcibiskupství a rovněž tu roku 1573 byla založena druhá nejstarší univerzita (nynější Univerzita Palackého) v českých zemích. Olomouc byla v historii společně s Brnem politickým centrem Moravy. Úrodná oblast ve které leží Olomouc byla osídlena již odedávna. Významným historickým mezníkem bylo pro město připojení Moravy k českému přemyslovskému státu. Olomouc se totiž stala centrem přemyslovské moci na Moravě. První písemná zmínka o Olomouci v souvislosti s hradem pochází z roku 1055. Dalším významným mezníkem bylo založení nového moravského biskupství u olomouckého kostela sv. Petra roku 1063, stejně jako založení benediktinského kláštera Hradisko v roce 1078. Od této doby se Olomouc stává i významným církevním centrem, což sebou přineslo i řadu významných architektonických památek v pozdějším období. Město bylo opevněno hradbami což se ukázalo jako spásné v případě česko - uherských konfliktů. Město zůstalo nedobyto i v období husitských válek, kdy stálo na straně protihusitské. Velká pohroma v podobě požáru potkala město v roce 1492, kdy shořela téměř třetina města. Přesto se město vzpamatovalo a v době předbělohorské byla Olomouc druhým největším městem v českých zemích. Citelnou ranou byla pro město třicetiletá válka. Válečné události a dlouhodobý pobyt švédských vojsk ve městě vyústil v katastrofální stav, kdy bylo město navrženo císaři jeho vojevůdcem k demolici. Během válečného konfliktu město ztratilo téměř 90% obyvatel. Ale městu se podařilo nejen přežít, ale po několika desetiletích se stalo znovu výstavným městem. Velkým dílem k tomu přispěla i stavební činnost uměnímilovného olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteina jehož přičiněním v Olomouci projektovali stavby italští architekti. Ti pak pracovali i na stavbách olomouckých premonstrátů, dominikánů a dalších. Díky tomuto období můžeme v Olomouci obdivovat řadu barokních památek. Od roku 1655, kdy císař Ferdinand III. vyhlásil Olomouc pevnostním městem, probíhala také postupná výstavba nového barokního opevnění. Ta byla završena až etapou tereziánskou v letech 1742 – 1756. Svou obranyschopnost pak pevnost prokázala pouze jednou, a to roku 1758. Tehdy město odolalo pruskému obléhání. 18. století bylo na historické události více než bohaté. Kromě ran, kterými Olomouc prošla na jeho počátku, jako byl obrovský požár roku 1709 či morová epidemie v letech 1713 – 1715, šlo o řadu záležitostí o poznání příjemnějších. V roce 1770 bylo ve městě zřízeno stálé divadlo, velký význam mělo pro Olomouc povýšení biskupství na arcibiskupství roku 1777. Při svém pobytu v Olomouci roku 1767 zkomponoval jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart svou VI. symfonii F – dur.Hospodářský rozmach města byl po dlouhou dobu brzděn pevně sevřeným prstencem hradeb. Značný význam proto měla pro město výstavba železnice. První vlak přijel do města s velkou slávou roku 1841. Konečně roku 1886 byla Olomouc spolu s Terezínem a Josefovem zbavena císařským rozhodnutím statutu pevnostního města. Stavební činnost mohla naplno propuknout a během počátku 20.století se její velikost zvětšila z 50 ha na téměř 300 ha. Rychle se rozvíjel také průmysl, v okolí města byly stavěny nové továrny, cukrovary, sladovny, pivovar, železárny a další.Více jak 900-letá historie města činí z Olomouce jeden z největších památkových klenotů České republiky, druhým nejvýznamnějším a největším po Praze. Nalezneme zde rozsáhlý soubor historických a architektonicky významných objektů a vzácně zachovalý půdorys středověkého města. Město bylo vždy velmi religiózní, je tedy plné sakrálních památek Nejvýznamnější církevní stavbou je chrám sv. Václava. Původně to byla románská katedrála zpočátku 12.století, po požáru ve 13.století přestavěna v gotickém slohu a dnešní novogotickou podobu získala po rekonstrukci v 19.století. V její blízkosti byl v roce 1306 zavražděn poslední Přemyslovec Václav III. a také v jejích útrobách byl na českého krále korunován Matyáš Korvín, stalo se tak roku 1469. Ze sakrálních staveb Olomouc dále nabízí barokní chrám Panny Marie Sněžné, chrám sv. Michala, gotickou katedrálu sv. Mořice se vzácnými varhanami mistra Michaela Englera z roku 1745, novobarokní kaple sv. Sarkandra, bývalý Dominikánský klášter a klášter Hradisko, komplex klášterních budov původně z 11. století. V neposlední řadě je to také Arcibiskupský palác – kde v roce 1848 nastoupil císař František Josef I. na rakouský trůn. Součástí církevního dědictví je také poutní chrám Navštívení Panny Marie na Sv. Kopečku, který roku 1995 prohlásil papež Jan Pavel II. za basiliku minor.Mezi nesakrální památky, které při návštěvě Olomouce nelze opomenout patří Přemyslovský hrad se zbytky původní románské stavby ze 12. století, radnice, o níž první zmínky pocházejí z r. 1378, původně gotická stavba renesančně upravená, s orlojem obnoveným po r. 1945, Terezská brána a především unikátní soubor šesti barokních kašen, které jsou situovány na několika velkých olomouckých náměstích. Roku 2000 se Olomouc se svým barokním Sloupem Nejsvětější Trojice zapsala na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, který je se svou výškou 35 m jedním z nejvyšších v českých zemích a tvoří dominantu olomouckého Horního náměstí.Olomouc patří mezi nejvýznamnější centra v České republice. Díky své bohaté historii, památkám, ale především centrální poloze v rámci Moravy, byla vždy atraktivním místem pro turisty. 

Kobylisy, které jsou dnes rušnou pražskou čtvrtí spojenou s centrem metrem a o nichž jsou dochované záznamy již z roku 1297, byly v minulosti jakýmsi předměstím Libně. To proto, že zde byli povětšinou ubytování dělníci, kteří pracovali v Libeňských továrnách. Do roku 1420 byly Kobylisy církevním majetkem. V tomto roce přešly do vlastnictví Pražanů, kteří je rozprodali soukromníkům. V povědomí českého národa jsou Kobylisy spojeny především s obdobím německé okupace. Na zdejší střelnici byly popraveny stovky českých vlastenců. Mezi nimi například i spisovatel a člen KSČ Vladislav Vančura. Autor Rozmarného léta, Konce starých časů a řady dalších děl patřících mezi klasiku české literatury. K Praze byly Kobylisy připojeny v roce v roce 1922. Původní název Kobylis zněl Kobolisy.

Poutní areál s kostelem Panny Marie Pomocné nalezneme asi 4 km jižně od Zlatých Hor. Vznik poutního kostela je spojen s příběhem, kdy se v těchto místech ukryla před vpádem švédských vojáků těhotná žena místního řezníka Anna Tanheiserová. Ta zde v úkrytu staré jedle porodila zdravého syna Martina, který se později stál váženým občanem města – radním. Jeho dcera pak vyplnila otcovu poslední vůli. Nechala zhotovit obraz Bohorodičky a v roce 1718 jej zavěsila na starou jedli v místě otcova narození. V následujícím roce zažil u tohoto místa s obrazem krejčí Samuel Richter ze Zlatých Hor zjevení. To se zakrátko rozšířilo po celém okolí a k obrazu začali přicházet poutníci z celého okolí. Z jejich darů pak byla zakrátko postavena dřevěná kaplička, do které byl obraz umístěn. Ten měl prý velkou léčebnou sílu a po přezkoumání několika případů odbornou komisí byl obraz 21.9.1729 přenesen do farního kostela ve Zlatých Horách. Na jeho místo byl umístěn obraz podobný. V roce 1785 za vlády císaře Josefa II. bylo nařízeno kapli zbourat, nenašel se však nikdo kdo by to učinil. Roku 1805 byla kaple přestavěna a zvětšena. Následně krátce poté bylo rozhodnuto o vystavění zděného kostela. V roce 1834 byl položen základní kámen a sedm let později byla nová stavba vysvěcena biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi. Do nově zřízeného poutního místa pak každoročně přicházelo tisíce poutníku ze širokého okolí a ciziny. Vše se změnilo po druhé světové válce, německé obvytelstvo bylo odsunuto a události po roce 1948 celou věc jen zhoršily. V roce 1955 sem byl zakázán přístup z důvodu důlních prací a objekt, který se skládal nejen z kostela, ale i ze dvou restaurací začal chátrat. Sice se v roce 1968 začalo s opravou kostela, ale v roce 1973 byl odstřelen a celý arál srovnán se zemí. Jediné co zůstalo byla pouze Posvátná studánka. Po roce 1990 vznikla iniciativa za znovuobnovení poutního místa. V únoru 1993 bylo vydáno stavební povolení a 23.9.1995 mohl být posvěcen nový kostel. O rok později byl dokončen poutní dům a o další rok pak ambity a pořízeny nové zvony. Na projekt za 27 milionů korun se podařilo získat pomocí různých sbírek. Poutní areál a blízké okolí je ve velmi dobrém stavu a přístupné. Před areálem se nachází parkoviště, kde lze zaparkovat.