Soubor reliéfů vytesaných Václavem Levým do pískovcového bloku se nachází na modré značce, zhruba 2 km severně od obce Liběchov.Skládá se ze dvou částí, ta první nacházející se před jeskyní bývá nazývána Blaník. Jsou zde vytesány postavy z našich národních dějin, např. dřímající vůdce Zbyněk ze Zásmuk, Jan Žižka a Prokop Holý, dřímající blanické vojsko a trpaslící, kteří pro ně kovají zbraně. Druhou částí je umělá jeskyně jež nese právě název Klácelka, do níž se vstupuje bohatě zdobeným portálem. Svoji název má podle vytesaných reliéfů podle bajky F.M.Klácela – Ferina lišák a podle předloh francouzského karikaturisty Grandvilla. Ve zvířecích postavách jsou zde zpodobněny některé lidské vlastnosti.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 84,15 ha a rozkládá se na území katastru Liboc. Na území obory se vyskytují teplomilná lesní společenstva. Je zde zastoupena i lilie zlatohlavá. Na stinném svahu údolí vegetuje třtina rákosovitá, pstroček dvoulistý, bika hajní, či rozrazil lékařský. Je zde zastoupena řada živočišných druhů.

Hrad jako předchůdce Obec Brtnice bývala od nepaměti křižovatkou obchodních cest z Vídně do Prahy, proto zde vznikl na strategickém místě ve 13. století hrad, který počátkem 15. století náležel Valdštejnům. Jindřich z Valdštejna nechal za husitských válek hrad přebudovat na bezpečné sídlo s rozsáhlým opevněním a hlubokým vodním příkopem. Valdštejnové vlastnili hrad až do 16. století, kdy k Brtnici náležely také okolní vesnice i městečka. V roce 1573 se na brtnickém hradě konala svatba Hynka Brtnického z Valdštejna s Kateřinou Zajímačkou z Kunštátu. Vznik zámku V 80. letech 16. století byl pozdně gotický hrad přestavěn v renesanční zámek s třemi nádvořími. Autorem rozsáhlé zámecké úpravy byl italský architekt Baltazar Maio da Ronio. U zámku na třetím nádvoří stojí renesanční kostel z roku 1588, přestavěný a rozšířený staviteli Piciem a Pieronim v letech 1627 - 1629 a nově upraven v polovině 18. století. Po smrti Kateřiny Zajímačky zdědil zdejší panství Zdeněk z Valdštejna, který se horlivě účastnil na stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Po bělohorské bitvě byl však v Jihlavě zatčen a uvězněn doživotně na Špilberku, kde roku 1623 zemřel. O konfiskovanou Brtnici měl záhy zájem generál Rombald Collalto, který pocházel ze starého benátského rodu, avšak z politických důvodů musel Benátky opustit a vstoupil do vojenských služeb císaře Rudolfa II. Jako diplomat se pak účastnil vojenských tažení ve střední Evropě. Jeho nejslavnějším činem bylo dobytí Mantovy, rodného města Collaltů, kdy klíče od bran města byly dlouho uchovány na Brtnici. Pravděpodobně ve druhé čtvrtině 17. století došlo také k barokním úpravám zámku, které také provedl císařský architekt Giovanni Battista Pieroni, přesto však zůstal renesanční charakter sídla uchován. V 19. století byly zhotoveny pseudogotické fasády budov ve druhém nádvoří a upraveny interiéry objektu. Kolem zámeckého areálu vznikl park se vzácnými dřevinami. Collaltové zůstali na Brtnici až do konce druhé světové války.       Zámek dnes                              Zámek Brtnice tvoří rozsáhlý areál souladu zámeckých budov a opevnění gotického hradu, který zámku vývojově předcházel. Dnes je však toto unikátní stavitelské dílo veřejnosti nepřístupné, ale i značně zdevastované z důvodu dnes ještě nevyjasněných majetkových poměrů. I tak by se však každý návštěvník okolí měl zastavit u zámku v Brtnicích, jedná se totiž o pozoruhodnou památku. Tipy na výlet V Brtnici najdeme také rodný dům Josefa Hoffmanna, jednoho z nejvýznamnějších architektů a designérů 1. pol. 20. století. Dále v obci je k vidění zřícenina hradu Rokštejn nebo židovské hřbitovy. Vydat se můžete také do Jihlavy, kde můžete navštívit místní zoo, Oblastní galerii Vysočiny, městské podzemí a městské opevnění či jedinou dochovanou bránu jihlavského městského opevnění, bránu Matky Boží. Ubytovat se můžete třeba v Jihlavě.

Kde jinde by mělo být muzeum obuvnictví než v městě, které je s botami bytostně spjato. Muzeum obuvnictví nabízí netradiční pohled do historie i současnosti oboru, který udělal díky Tomáši Baťovi ze Zlína obuvnickou velmoc. K vidění je zde více než tisíce exponátů, která nás provedou historií, současností, vývojem výroby a dějinami ševcovského řemesla. Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od nejstaršího období českých dějin až po současnost. Nejranější období je zachyceno prostřednictvím replik. Nejstarší originály pocházejí z konce 16. století. Unikátní je kolekce obouvání cizích národů. Můžeme tak obdivovat obuv ze všech kontinentů. Asi nejcennějším exponátem sbírky je soubor textilních střevíčků z období čínského císařství, velmi zajímavá je i kolekce atamanských bot, zakoupená v roce 1911 posledním majitelem buchlovského panství, dále soubor afrických sandálů a velká sbírka obuvi z Indie. Kuriozitou jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které sloužily v centrální Austrálii k rituálním obřadům.Velký prostor je přirozeně věnován obuvi z produkce firmy Baťa. Sleduje vývoj výroby od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn.   Obuvnické muzeum patří pod Muzeum Jihovýchodní Moravy.