Zhruba tři kilometry jihovýchodně od Vlašimi stojí na vršku na okraji lesa malá poutní loreta. Po nedalekém Hrádku je to druhá nejvýznamnější poutní stavba na Vlašimsku. V barokním slohu byla tato poutní stavba vystavěna v letech 1703-1706 podle návrhu Jana Jiřího Erhardta. Obdélná stavba s cibulovou věží stojí na vysokém soklu. Její stěny člení pilastry s jónskými hlavicemi. Dříve se zde konaly velké slavnostní poutě. Tursticky značená cesta sem nevede, ale jde sem i zajet autem po malé asfaltové cestě vedoucí od silnice do Vracovic.

Nevýrazné zříceniny hradu Engelsberk, jinak též zvaného Sehrad či Sehradice, lze najít na okraji Vizovických vrchů přibližně 1,5 km severozápadně od obce Horní Lhota. Na volně přístupný hrad vede z jmenované obce turistické značení. Historie hradu Falzum z poloviny 14. století, datované rokem 1261, uvádí jméno hradu poprvé. Předpokládá se, že toto falzum zachycuje reálný stav. Zakladatelem hradu byl zřejmě biskupský leník Helembert de Turri, jenž roku 1256 získal Slavičínsko a nedlouho poté jistě započal stavbu hradu. V letech 1297–1300 hrad vlastnil Siegfried. Z druhé poloviny 14. století známe další správce biskupské lenní provincie - Jana (1366), Pešíka z Warty (1368) a Jindřicha (1374). Od roku 1397 vlastnili hrad páni z Cimburka, kteří jej roku 1440 předali Petrovi Nebojsovi. Nedlouho poté se jej zmocnil Pankrác ze Svatého Mikuláše, jehož zbojnická činnost donutila moravské stavy roku 1449 k výkupu hradu a jeho předání Burianovi z Vlčnova. Od Burianova syna Jiřího hrad roku 1474 koupili páni z Landštejna, za nichž po připojení zboží k světlovskému panství zpustl. Poprvé byl jako pustý označen roku 1518. Podoba hradu Mírně stoupající hřeben k hradu byl v první polovině 15. století přehrazen šesti valy oddělené pěti příkopy, dodnes jasně zřetelnými. Za dalším do skály vysekaným příkopem se nacházelo předhradí, dnes již beze stop po zástavbě. Hradní jádro jsoucí v linii za předhradím bylo obdélného tvaru. V jeho čele stála v severozápadním rohu věž, pravděpodobně okrouhlá, chránící vstup do hradu. V chráněné východní části jádra se nacházel palác. Z hradního jádra se dochovaly nepatrné základy hradby a paláce a suťový kužel v sobě skrývá základy věže. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdeme skromné zříceniny hradu Starý Světlov a Nový Světlov. Poutní místo Malenisko najdete u Provodova. Podívat se můžete také do Městského muzea Slavičín. V Luhačovicích najdete Muzeum Luhačovického Zálesí, Luhačovickou přehradu a lázně Luhačovice. Nezapomeňte na barokní zámek Vizovice a rozhlednu Doubrava u Vizovic. Ubytovat se můžete v Luhačovicích. M.K.

Javorník (1089 m) je další z šumavských „tisícovek“, který má na svém vrcholu rozhlednu. Javorník patří do Žďánovské vrchoviny a je jejím nejvyšším vrcholem. Tyčí se asi 10 km směrem na východ od Kašperských Hor. S myšlenkou postavit na Javorníku rozhlednu přišel prý šumavský spisovatel a poutník, Karel Klostermann (1848 až 1923). Ten si zdejší kraj velmi oblíbil a výhled z Javorníku ho uchvátil. Jeho sen se začal zhmotňovat v roce 1914. Tehdy KČT svolal na vrchol Javorníku schůzku příznivců výstavby rozhledny. V téže době byl ovšem v bosenském Sarajevu zavražděn následník trůnu a celou akci tak zhatilo vyhlášení mobilizace. První pokus o stavbu rozhledny tak zanikl v nadcházející válečné vřavě a vrchol Javorníku si na vyhlídkovou stavbu musel počkat do meziválečného období.Za První republiky se realizace Klostermannovy myšlenky chopila Šumavská župa KČT. Byla pořádána finanční sbírka, které se účastnili obce i jednotlivci. Názvy obcí, které na rozhlednu přispěly, jsou vytesány v dolní polovině rozhledny nad vstupem. Majitel pozemku kníže Schwarzenberk uvolnil bezplatně pozemek, kámen v lese a poskytl 50% slevu na stavební dřevo. Z více návrhů byl vybrán projekt architekta Karla Houry, který měl již zkušenost se stavbou rozhledny na Svatoboru. Poprvé se do země koplo 21. června 1938 a už o pár týdnů později, za krásného slunečného dne, 28. srpna 1938 byla Jubilejní rozhledna Klostermannova slavnostně otevřena pro veřejnost. Jakoby pro rozhlednu na Javorníku bylo souzeno, aby její mezníky byly spojeny se zásadními dějinnými událostmi. Měsíc po jejím otevření byla podepsána Mnichovská dohoda a těsně za rozhlednou byl proveden zábor pohraničí. Zajímavostí je, že během trvaní protektorátu Čechy a Morava, byl vrchol věže nejvyšším bodem okleštěných Čech. 24 metrů vysoká věž, s vyhlídkou ve výšce 18 metrů, z níž byly vidět i vrcholky Alp, byla za druhé světové války obsazena německými vojáky a sloužila jako protiletadlová pozorovatelna. Novodobé dějiny věže nezačaly příliš radostně. Od počátku 80. let začala kdysi nízká okolní smrčina rozhlednu postupně přerůstat a rozhled byl brzy omezen jen na výhled do okolních korun smrků. Zhoršil se i technický stav věže a tak roku 1997 byla rozhledna na Javorníku uzavřena. Důležitým mezníkem v historii javornické rozhledny byl rok 2001, kdy byl založen Nadační fond Karla Klostermanna, který si předsevzal ve spolupráci s obcí Vacov znovu zpřístupnit věž turistům a umožnit jim daleký výhled do kraje. Nejjednodušší řešení, tedy vykácení stromů, nebylo možné. Proto se začalo uvažovat o zvýšení stavby. Financování mělo být zajištěno z Evropského fondu Phare. Dotace byla ovšem zamítnuta a projekt uložen k ledu. Obrat přinesla potřeba pokrýt okolí signálem pro mobilní telefony. Roku 2002 společnost T-Mobile projevila zájem umístit na věž svoje technologická zařízení. Rozhledna tak byla navýšena osmibokou nástavbou o 14 metrů na celkovou výši 39,5 metrů. V červenci 2003 tak mohli znovu první návštěvníci stoupat po 201 schodech a z výšky 32 metrů obdivovat panorama Šumavy.

Novorenesanční areál při mostě přes řeku Ohři patří Jiráskovým mlýnům, vystavěným zde v roce 1895 po té co původní mlýny v roce 1890 byly zničeny požárem.