Kde jinde by mělo být muzeum obuvnictví než v městě, které je s botami bytostně spjato. Muzeum obuvnictví nabízí netradiční pohled do historie i současnosti oboru, který udělal díky Tomáši Baťovi ze Zlína obuvnickou velmoc. K vidění je zde více než tisíce exponátů, která nás provedou historií, současností, vývojem výroby a dějinami ševcovského řemesla. Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od nejstaršího období českých dějin až po současnost. Nejranější období je zachyceno prostřednictvím replik. Nejstarší originály pocházejí z konce 16. století. Unikátní je kolekce obouvání cizích národů. Můžeme tak obdivovat obuv ze všech kontinentů. Asi nejcennějším exponátem sbírky je soubor textilních střevíčků z období čínského císařství, velmi zajímavá je i kolekce atamanských bot, zakoupená v roce 1911 posledním majitelem buchlovského panství, dále soubor afrických sandálů a velká sbírka obuvi z Indie. Kuriozitou jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které sloužily v centrální Austrálii k rituálním obřadům.Velký prostor je přirozeně věnován obuvi z produkce firmy Baťa. Sleduje vývoj výroby od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn.   Obuvnické muzeum patří pod Muzeum Jihovýchodní Moravy.

Městské opevnění města Stříbra se skládalo ze dvou částí. Jedno opevňovalo samotné centrum, druhé pak ještě navíc jižní předměstí, tato druhá část byla opevněna v 16. století. Do vnitřní části se vstupovalo dvěma branami (ani jedna se nedochovala). Do jižního předměstí se vstupovalo třemi branami, menší bránou a fortnou. Hradby nebyly patrně nijak velkolepé, tvořila je patrně jen zeď z lomového kamene. Z opevnění vnitřního města se dochovaly jen skromné zbytky hradeb při ulici Hradební. Z opevnění jižního předměstí (Nové Město) se dochovalo podstatně více. Při ulici Sokolské je to zbytek hradby, dále pak most s bránou (1555-1560), Koubkova branka v ulici Ruská (1574) a jedna bašta v ulici Plzeňská.

Tramvajová zastávka městské hromadné dopravy Malostranská.

Lomnický židovský hřbitov se nachází kousek od centra bývalé židovské čtvrtě na svažitém pozemku, založený patrně počátkem 18. století. Dnes se na pozemku o velikosti 3.550 m2 ohrazeném zdí z lomového kamene nachází zhruba tisícovka náhrobků. Starší tvoří pískovec či bílý mramor, novější jsou ze žuly. Některé starší jsou zdobeny barokním rostlinným motivem. Nejstarší by měl pocházet z roku 1716. Na okraji hřbitova je situována menší márnice v níž se nachází drobná expozice. Hřbitov je volně přístupný.