Lázně Jeseník, které se oficiálně jmenují Priessnitzovy léčebné lázně, pojmenované podle svého zakladatele a průkopníka vodoléčby leží v nejsevernějším cípu Moravy. najdeme je asi 2 km od města Jeseník, na svazích Studničního vrchu. Celý lázeňský komplex leží v nádherné přírodě a patří mezi nejnavštěvovanější u nás. V jeho okolí, které je proslulé svým unikátním mikroklimatem, vyvěrá až 80 léčivých pramenů. Právě mimořádně příznivé klimatické podmínky jsou ideální pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a vegetativního nervstva. Právě osoba Vincenze Priessnitze zaručovala zdejším lázním po celou dobu jejich existence proslulost a příliv hostů. Ty láká kromě úspěšné lázeňské léčby především nádherné prostředí hor a tak mezi klienty nejsou jen nemocní, ale i Ti, kteří si chtějí jen odpočinout od shonu všedního dne. Lázně, které fungují po celý rok, navštíví ročně na 17 tis. spokojených návštěvníků. Historie U vzniku Lázní Jeseník stál sedlák Vincenz Priessnitze (1799-1851), který proslul jako „vodní doktor“. V mládí byl při nehodě, kdy spadl pod koňský povoz, zraněn. podle tehdejších lékařů smrtelně. Nevzdal se a vyléčil se místní vodou. Tato zpráva se velmi rychle rozkřikla a na Gräfenberg, jak se tehdy Jeseník nazýval, začali přicházet nemocní se žádostí o pomoc. Prvním vodoléčebným zařízením se stala jeho chalupa. Ta brzy kapacitou nestačila a tak ji roku 1822 Priessnitz zbořil a na jejím místě postavil větší zděnou budovu, jež se tak stala prvním vodoléčebným ústavem na světě. I přes projevy závist jeho proslulost stále rostla. Roku 1831 byl ústav uznán za lázně. Kromě studených obkladů, mok¬rých zábalů a omývání postiže¬ných míst uplatňoval při svém léčení i další, do té doby nepoužívané metody, k nimž patřila zejména zábaly a potná kůra, po níž se propocený pacient na krátkou chvíli ponořil do kádě se studenou vodou. Vodoléčba se kombinovala s cvičením a pitím pramenité vody, procházkami a prací. Priessnitz za své velké pracovní nasazení zaplatil cenu nejvyšší. Roku 1851 onemocněl a zemřel. Na přání vdovy Žofie Priessnitzové se jeho pokračovatelem stal doktor Josef Schindler (1814-1890), vynikající lékař a majitel vodoléčebného ústavu, zřízeného podle Priessnitzova vzoru jako první v Čechách v Potočné v Jizerských horách. Koncem 19. století se vodoléčba stala velkou módou a věhlas lázní neustále stoupal. V létech 1938 až 1945 byla lázeňská zařízení využívána pro rehabilitaci raněných německých vojáků. V roce 1989 byly Lázně Jeseník privatizovány a staly se akciovou společností. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: klimatické lázně v podhorském pásmu a prameny minerální i prosté vodyIndikace: nemoci oběhového ústrojí, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí, duševní poruchy, nemoci kožníProcedury: klimatické lázně doplněné o podávání všech balneologických a fyziatrických procedur, pohybová léčba, dietoterapie a mnohé dalšíLázeňské objekty: sanatorium Priessnitz, dům Petr Bezruč, léčebna Karolina, lázeňské domy Jan Ripper, Mír, Wolker, Maryčka, Bílý křížKapacita: 724 osobVolný čas: V místě jsou k dispozici tenisové kurty, minigolf, squash, bowling, krytý plavecký bazén, sauna, půjčovna sportovního nářadí, horské minikáry. Optimální podmínky jsou zde pro turistiku a cykloturistiku, v zimě pro lyžování a bruslení. Zajímavost: Vodoléčebné lázně Jeseník byly první svého druhu na světěKontakt: Priessnitzovy léčebné lázně a. s., Priessnitzova 12/299, 790 03 Jeseník, http://www.priessnitz.cz

Muzeum MHD, které spravuje Dopravní podnik hl. m. Prahy, můžeme navštívit v tramvajové vozovně v Praze-Střešovicích. Bylo otevřeno 14. května 1993 pražským primátorem Janem Koukalem a zaměřuje se na dokumentování vývoje městské dopravy v Praze. Veřejnosti se ve stálé expozici představují více než čtyři desítky historických vozidel a mnoho dalších exponátů - modelů, fotografií, historických dokumentů, jízdenek, plánků. Samotné expoziční místo, střešovická vozovna, je technickou památkou. Byla postavena v roce 1909 a je typickou ukázkou účelových dopravních staveb Elektrických podniků hlavního města Prahy z období počátků pražské městské hromadné dopravy. Svému účelu - deponování a údržbě tramvajových vozidel sloužila až do roku 1992, kdy byla zahájena její adaptace na muzeum. Střešovická vozovna ovšem neslouží jen expozičním účelům, ale jsou z její haly také vypravovány i některé provozní soupravy historických tramvají - ty však nepatří mezi muzejními exponáty. Vyjíždějí odsud na svoji trasu o sobotách, nedělích a svátcích v letní sezóně například okružní linka 91, případně i vozy podle přání různých zahraničních i tuzemských zájemců.   Stálá expozice Stálá expozice o historii městské hromadné dopravy v Praze vznikla za spolupráce Historického archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti s celou řadou institucí: Státním ústředním archivem, Archivem hlavního města Prahy, Společností městské dopravy i se členy Kroužku městské dopravy Kulturního domu Vltavská v Praze 7. Na návštěvníky zde čeká pestrá kolekce sbírek zahrnující  unikátní fotografie, kopie historických dokumentů, plánků, jízdenek, staniční sloupky, trolejová vedení, ale také videopořady s jedinečnými filmovými materiály z fondů Národního filmového archivu. Muzeum hlavního města Prahy do expozice dlouhodobě zapůjčilo soubor modelů dalších pražských historických vozidel MHD, které se do dnešních dnů již nedochovaly. Akciová společnost ČKD Tatra v muzeu vystavuje model rychlodrážního vozidla R 1, připravovaného na počátku 70. let pro pražské metro.

Viniční sloup se sochou sv.Václava stál původně u budovy strážnice ve středu Křížovnického náměstí. Byl přemístěn na nároží kostela sv.Františka z Assisi. U paty sloupu jsou dlažební kameny, které byly na původním Juditině mostě.

Na samém vrcholu rozeklaného skalnatého hřebenu se tyčí válcová věž hradu Frýdštejna. V pískovcových skaliscích pod ní je vytesáno několik místností, z nichž jedna prý sloužila jako kaple, jiná jako obilnice. Časté střídání majitelů Hrad vznikl někdy v první polovině 14. století. Zprávy o jeho zakladatelích se nedochovaly. Není ani známo, kdy jej získali páni z Dražic, připomínaní jako držitelé blízkého okolí v 60. letech 14. století. Na přelomu 14. a 15. století měnil hrad často své majitele. V husitských dobách zde vládl katolicky smýšlející vladyka Bohuše z Kovaně, který do Lužice podával zprávy o vojenském dění v Čechách. Proto roku 1432 oblehlo Frýdštejn husitské vojsko. K jeho dobytí nedošlo, neboť Bohuše učinil s obléhateli smlouvu, že nebude táborům více škodit. Později dokonce přestoupil na husitskou stranu a roku 1448 pomáhal Jiřímu z Poděbrad při dobývání Prahy. Od konce 15. století se v držbě hradu vystřídalo opět několik majitelů. Roku 1547 bylo zdejší panství zabráno Vartenberkům pro účast ve stavovském odboji a král Ferdinand je věnoval Janu z Oprštorfu, jenž ke svému titulu připojil též přídomek „zum Freidenstein“. Od té doby začal neobývaný hrad chátrat a roku 1591 je zmiňován jako pustý. V době třicetileté války byly hradní prostory útočištěm uprchlíkům a zběhům z armád bojujících v okolí. Malebnou zříceninu koupil roku 1892 od tehdejších majitelů, knížat Rohanů Okrašlovací spolek v Turnově. Od něho převzal Frýdštejn roku 1894 Klub českých turistů. Snad i díky této obětavé práci členů KČT z přelomu 19. a 20. století, můžeme hradní zříceninu Frýdštejna zhlédnout i dnes v plné kráse. Mohutná válcová věž Jádrem hradu je vysoký skalní pařez, tyčící se strmě nad potočním údolím. Na severní straně vrcholu je převýšen dvěma skalními bloky. Na vyšším bloku, byla vybudována kulatá hláska s cimbuřím. Její výška činí 15 m, objem základového zdiva 9 m, kamenné zdi jsou silné minimálně 2 metry. V horních patrech věže byly dvě světničky, přístupné po dřevěných schodech a pavláčce, směřujících ke dveřím umístěným ve výšce asi 5 metrů. Na věž navazují z obou stran hradební zdi, opatřené původně dřevěným ochozem. Nejvíce oslaben byl hrad ze severu, proto byl asi v těchto místech příkop a hradba. Někde v této zdi bývala i brána s padacím mostem. Odtud vedla cesta k první bráně úzkého schodiště mezi skalními bloky. Schodiště kudy stěží prošel jeden člověk, bylo střeženo velmi pečlivě. Na jeho vrcholu byla druhá brána. Do průchodu byla také vyvedena okénka skalních světniček umístěných v obou severních blocích. Dnes se po tomto schodišti vchází do hradu. Do světniček se dalo vejít po schodech z nádvoří. V bloku s ochozem byla třetí světnička, obklopená skalními sedátky. Nejvýchodnější ze světniček, umístěná přímo pod věží, bývala nazývána kaplí, podle skalního stolu nacházejícího se ve výklenku východní stěny světničky. Soudilo se, že sloužil jako oltář při bohoslužbách. Hradní palác byl umístěn při jihozápadní stěně nádvoří a do dnešní doby se z něj zachovaly jen zbytky zdiva. Bývalo to věžovité stavení, přístupné z nádvoří klenutou brankou vytesanou do skalního bloku. Nejvýznačnejší stavbou jižního předhradí byla mohutná věž, dnes polozřícená, v níž byla původně studna. K ní se od severozápadu přimyká skalní sklep, zvaný „pivovar“. Na západním předhradí pravděpodobně stály hospodářské budovy, nutné k provozu hradu. Byly tu asi stáje, kovárna, možná i kolna, postavené vesměs ze dřeva. Tipy na výlet Hradní zřícenina Frýdštejn je přístupná v sezoně. Její návštěvu je ideální spojit s výletem z Malé Skály, přes zříceninu Vranov-Pantheon a zakončit den výhledem z krásné rozhledny na Kopanině. Na Malé Skále najdete také zámek Malá Skála. Nedaleko odsud je zříceninu hradu Frýdštejn. V Turnově můžete navštívit chrám Narození Panny Marie nebo Dlaskův statek. Ubytovat se můžete v Turnově.