Málokterá z novodobých staveb v Praze vzbudila tolik emocí a rozporuplných reakcí jako rohová budova Jiráskova náměstí, metaforicky nazývaná Tančící dům. V místech, kde v letech 1992 - 1996 vyrostla budova Tančícího domu, stával dům, který byl zničen při mylném americkém leteckém náletu na Prahu 14. února 1945. O 50 let později byl položen základní kámen ke stavbě, která dostala jedno z oceněních v kategorii designu v anketě amerického časopisu Time a v českém časopisu Architekt se dostala mezi pět nejvýznamnějších českých staveb 90. let. Tančící dům navrhl Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym, kterého k projektu přizval investor, nizozemská pojišťovna Nationale Niederlanden (dnes ING). V jádru administrativní budova má sedm nadzemních podlaží a dvě podlaží podzemní. V budově jsou kanceláře, luxusní kavárna a restaurace. Své pojmenování získala díky svým věžím, které připomínají postavy tanečníků Ginger Rogersové a Freda Astaira. Tanečníka představuje věž kamenná a jeho partnerku věž skleněná. Na nároží Rašínova nábřeží a Jiráskova nám. byla od roku 1945 proluka. Dům, který tu stál zničily bomby amerických letadel při stejném náletu jako na Emauzy. Po definitivním odklizení trosek v roce 1960 se po celých třicet let za bývalého režimu dohadovalo co zde bude. Byla vydávána souhlasná i nesouhlasná stanoviska, vše ale jen na papíře. Jen tak namátkou co zde mělo být: budova Ústřední správy nákupu zemědělských výrobků Praha, budova Svazu českých novinářů, objekt České obchodní komory, obchodní zastupitelství Maďarské lidové republiky, Rakouské kulturní, společenské a reprezentační centrum. Za všechny ty roky by popsané papíry všech zúčastněných stran v této záležitosti zaplnily menší nákladní auto. Tanec okolo zástavby proluky byl jakousi předzvěstí příštích událostí i názvu objektu který tu dnes stojí. V roce 1989 se začal zástavbou na nároží zabývat Chorvat Vlado Milunič, který bydlel v sousedním domě bratrů Havlových a pro Ivana a Václava Havlovy upravoval už v roce 1986 patro. V roce 1992 pozemek koupila ninozemská pojiš´tovna Nationale Niederlanden. Od samého počátku měl nový dům své odpůrce i zastánce. Odpůrců bylo víc. Stavba příliš dráždila svým netradičním pojetím. Dům nazývaný Pražany Tančící získal své jméno díky svým věžím. Ty byly pojmenovány Ginger a Fred po legendárním tanečním páru. Tanečníka představuje věž kamenná či spíše betonová, ladně prohnutou tanečnici, věž skleněná. S trochou nadsázky se dá říci, že návštěvník budovy může při vstupu tanečnici Ginger nahlídnout pod sukni. Na vrcholu věže symbolizujícího tenečníka je kupole s konstrukcí z kovových trubek potažená nerez síťovinou s oky o rozměrech 10 x 10 mm, zahalená do pomyslných vlasů. Představuje hlavu medúzy. Konstrukce byla dopravena na vrchol pomocí helikoptéry. Složitá akce byla komplikovaná, bohužel dnes z klasických důvodů. V nestřežené chvíli se podařilo dvěma neznámým mladíkům odcizit ze služebního vozu pracovníků MONTAIR mobilní telefon Eurotel, takže po určitou chvíli bylo spojení s pilotem přerušeno. Tančící dům se protančil ke svému otevření v roce 1996 a ještě téhož roku získal prestižní ocenění amerického časopisu Time v kategorii design roku.

Renesanční areál zámku v Červené Řečici stojí na jižním okraji obce, nedaleko města Pelhřimova. Historie zámku V roce 1144 daroval český kníže Vladislav II. pražskému biskupovi Otovi zalesněnou krajinu při horním toku řeky Želivky, kde náleží i Řečice, která se tak stala centrem rozsáhlého panství pražských biskupů a arcibiskupů.                    Kdy přesně vznikla tvrz, která stávala na místě dnešního zámku, není známo. Za biskupa Tobiáše z Bechyně však byla koncem 13. století spolu s kostelem opevněna proti nájezdům Oty Braniborského, později proti Vítkovcům. V letech 1343 - 1364 byla tvrz již označována jako hrad, který byl sídlem purkrabího. Do světských rukou přešlo řečické panství v roce 1415, kdy se jeho majitelem stal Jan z Chotěmic, následovali Trčkové z Lípy, páni z Ústí a páni ze Stráže. Tím se Řečice dostala do dědičného držení Jindřicha ze Stráže, nejvyššího hofmistra Českého království a dočasného správce země. Po roce 1535 se ujal hradu Šebestián Leskovec, za něhož došlo k největšímu rozmachu řečického panství. Šebestián nechal přestavět hrad na renesanční zámek. Po Bílé hoře získal Červenou Řečici pražský arcibiskup Arnošt Harrach. Jeho nástupci vlastnili zdejší panství až do roku 1948. Arcibiskupové sídlo však příliš nenavštěvovali, proto začal objekt chátrat. V roce 1948 byl velkostatek Červená Řečice se zámkem zkonfiskován a využíván účelově. Celý objekt, kde dnes už jen nádvoří zdobí sgrafitová, zpola opadaná fasáda, tak bezútěšně chátrá. Zámek je v soukromých rukou a ve velmi špatném stavu. Přístupný je jen několik dní do roka, v čase letního řečického Slámování. Podoba hradu Zámek Červená Řečice je přestavěný původní gotický hrad. Největší zajímavostí je velmi zachovalé opevnění se dvěma baštami na západě, valy, příkopy a rybníky, které chránily původní hrad. Zámek má šestiboký půdorys, dvě nádvoří a mezi renesanční budovy je vklíněna asi 12 metrů vysoká hláska z konce 13. století. Přízemí a první patro, dále místnosti západního a severozápadního křídla mají valenou klenbu, spojovací se sgrafitovou výzdobou klenbu hřebínkovo - hvězdicovou. Uprostřed prvního nádvoří stojí studna. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat například do nedalekého Pelhřimova, kde najdete Muzeum strašidel, Muzeum Vysočiny, Muzeum rekordů a kuriozit, zámek Proseč, kubistickou Drechselovu vilu, Solní branku, Dolní bránu, městské opevnění nebo třeba kapli Panny Marie Sedmibolestné. Nedaleko od zámku Červená Řečice můžete navštívit také klášter Želiv. V Humpolci najdete zajímavé Muzeum vah. Ubytovat se můžete v Pelhřimově nebo v Humpolci.

Synagoga Holešov, text v přípravě

Poutní místo Dřižina se nachází v malém tichém údolí Vojenického potoka, asi 1,5 km severozápadně od obce Vojenice, z nějž sem vede značená cesta. Nejbližším větším městem je Opočno, odkud sem rovněž vede značená cesta. Zdější místo se původně jmenovalo Křížovka, podle kříže, který zde stával odnepaměti. V roce 1883 nechal zdejší kaplan Alois Mádr pořídit železný kříž v gotickém stylu, který byl odlit v huti ve Slezsku. Ku příležitosti 40. výročí panování císaře Františka Josefa I. byla v roce 1889 zde postavena kaple, zasvěcená Panně Marii Lurdské. V místech dnešní lurdské jeskyňky od pradávna vyvěrá pramen čisté vody, jemuž někteří lidé připisují zázračná uzdravení. Od postavení kaple se zdejšímu místu začalo říkat Dřízna a stalo se posvátným poutním místem. Spolu s kaplí bylo postevano ve stráni nad údolím 14 kapliček Křížové cesty ukončené Božím hrobem vytesaným ve skále. Celý areál byl postaven z darů věřících a z iniciativy již zmíněného kaplana, jemuž pak věřící z úcty postavili zde pomník. V roce 2001 byl v jižním cípu areálu postaven dřevěný altánek. V roce 2003 byl pak celý areál mimo kaple zrenovován a doplněn krytým podiem, kde jsou slouženy mše svaté.