Skalní hřeben s názvem Kapucín se nacházejí při silnici spojující Prahu s Karlovými Vary zhruba 4 km jihovýchodním směrem od Lubence.Skalní útvary z hrubozrné žuly se staly oblíbenými cvičnými terény horolezců. Nejvyšší bod se nachází ve výšce 469,3 m.n.m. Na vrchu těchto skal se nacházelo středověké strážiště obchodní stezky. Na skalnatý hřeben vede místní značení.

Městečko Dačice leží na samé hranici Čech a Moravy, na horním toku Moravské Dyje asi 10 km jižně od Telče v okrese Jindřichův Hradec. Dačice jsou historicky spjaté Moravou, byly její součástí po celá staletí, v dobách své největší slávy byly dokonce centrem jihozápadní Moravy. Dnes je tomu ovšem jinak. V roce 1960 byly při komunistické správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Dačice mají velmi dlouhou historii a krásné historické jádro města je městskou památkovou zónou. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje.Prastará tržní osada Dačice vznikla na křižovatce důležitých obchodních cest, spojujících Čechy a Moravu s rakouskými zeměmi. První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V druhé polovině 14. století získal ves do majetku mocný rod pánů z Hradce, kteří tu na křižovatce dvou významných obchodních cest založili nové město s rozlehlým náměstím ve tvaru trojúhelníka. Páni z Hradce povýšili Dačice na město, v listinách doložené poprvé roku 1378. Dlouhé dědické spory po smrti Oldřicha z Hradce a později i husitské války zbrzdily rozvoj města na více než sto let. Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku, který se za vlády Jiříka z Poděbrad dostal mezi přední moravské rody. Krajířovské panství sahalo od Nové Bystřice po Bítov a Dačice si noví páni vybrali za sídelní město. Za jejich vlády, podporující vlašské stavitele a kameníky, se gotická tvář města změnila v renesanční. Právě za jejich vlády dosáhly Dačice svého největšího významu, staly se centrem celého regionu. V jejich době ve městě vyrostla spousta staveb - městská radnice, Panské obydlí a Starý zámek, kde dnes sídlí radnice města. Na konci 16. století byl postaven i Nový zámek, rovněž v renesančním stylu, jehož krásu můžeme dodnes obdivovat. V průběhu staletí se majitelé panství a zámku často měnili a zámek postupně měnil svou tvář. Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně. Další majitelé, rod Dalbergů, po sobě zanechal úpravu v empírovém slohu, ve 20.století ještě proběhly úpravy secesní. V roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.Kromě dvou zámků mají Dačice i další památky. Dominantou Dačic je mohutná renesanční věž vystavěná nad náměstím v letech 1586 - 1592. Ta přiléhá k barokně-klasicistnímu kostelu svatého Vavřince, který byl postaven v místech původního románského kostela. Na levém břehu řeky Moravské Dyje je v bývalém františkánském klášteře umístěno městské muzeum a galerie. K baroknímu klášteru, který byl založen v šedesátých letech 17. století, patří jednolodní kostel svatého Antonína Paduánského. Před zámkem na náměstí stojí tzv. Loreta, barokní mariánský sloup z první poloviny 18. století, a empírová kašna ze začátku století devatenáctého. Po velké morové epidemii, jež postihla Dačice koncem 17. století, tu byla vystavěna při cestě směrem na Telč kaple svatého Rocha. Město světově proslulo svojí cukrovarnickou výrobou, neboť právě tady byl v roce 1841 poprvé na světě (podle vynálezu J. K. Rada) vyroben a zaveden do výroby kostkový cukr. U kostela svatého Vavřince je památník ve tvaru kostky připomínající zmíněnou událost.ZámekPrvní zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti s se stavbou domů na horním náměstí. Původně byl postaven ve slohu renesančním, po požáru byl roku 1732 barokně přestavěn dnešní empírovou podobu dostal v 19.století. Zámeckým čtyřkřídlím je uzavřeno čtvercové nádvoří, kolem zámku se rozprostírá rozlehlý anglický park s jezírkem a s okrasnými dřevinami, upravený na přelomu 18. a 19. století. V interiérech zámku je cenný nábytek, je zde umístěna velká secesní knihovna čítající téměř 30.000 svazků a rozsáhlé přírodovědné sbírky.

Rozhledna se nachází na Hraničním vrchu (536 m.n.m.) severovýchodně od Města Albrechtice. Jde vcelku o unikátní stavbu, která vznikla úpravami z bývalých příhradových věží sloužících k přenosu telegrafního signálu, postavených v roce 1980. Věže od roku 1999 nesloužily svému účelu a po několika jednáních je odkoupilo město za symbolickou částku. Úpravy znamenaly vybudování dobrého přístupového schodiště na jedné z věží, prostorné a kryté vyhlídkové plošiny na obou věžích a mezi nimi byla vestavěna ocelová lávka, která spojila obě věže. Otevření rozhledny proběhlo v roce 2011. Výhled rozhledna poskytuje na Jeseníky, Krnovsko, Opavsko a také na polskou stranu. Přístup je volný, parkování je při silnici v místě kde z ní odbočuje polní cesta vedoucí k rozhledně (odtud je to k rozhledně cca 500 m).

Ivanovický židovský hřbitov se nachází na východním okraji obce (Tyršova ul.) v těsné blízkosti benzinové pumpy. Hřbitov byl založen nejpozději v 17. století a za druhé světové války byl poškozen nacisty. Lepšího osudu se nedočkal ani po válce. Hřbitov o velikosti přibližně 3.766 m2 je dnes volně přístupný, ohrazen pouze z části pletivem a není o něj příliš pečováno. Na ploše, která je dodnes částečně terénně rozdělena bývalým mlýnským náhonem se nachází přibližně 50 náhrobků v různém stádiu zachovalosti. Nejstarší pochází z roku 1805.