Muzeum hlavního města Prahy je patří mezi velké české muzejní instituce a jeho historie se datuje od roku 1881. Její hlavní budova se nachází na Florenci, v ulici Na Poříčí. Nesmírně bohaté a cenné muzejní sbírky dokumentujících dějiny hlavního města. Počet jednotlivých kusů z oborů historie, historie umění a archeologie dnes přesahuje číslo jeden milion.  Pod Muzeum hl. m. Prahy patří objekty -  Müllerova vila a Podskalská celnice na Výtoni.   Z historie muzea Muzeum započalo svou historii roku 1881. Tehdy byl ustanoven muzejní výbor. Motivací pro založení instituce byla nelibost s prodejem a vývozem památek do zahraničí. Hlavním úkolem muzea se tak stalo sbírání a získávání památek, které souvisejí s dějinami Prahy a se životem Pražanů v minulosti. Zásadním úkolem, který stál před muzejním výborem, bylo nalezení vhodných výstavních prostor.  Roku 1882 byl zakoupen kavárenský pavilon a o rok později bylo muzeum otevřeno pro veřejnost. Roku 1883 se prvním ředitelem muzea stal Břetislav Jelínek (1843 – 1926), amatérský archeolog a sběratel starožitností. Ve funkci ředitele muzea setrval do roku 1913. Kavárenský pavilon, který byl postaven v roce 1876, se nacházel západně od stávající hlavní budovy muzea. Ovšem roku 1974 musel ustoupit stavbě magistrály.   Hlavní budova Kavárenský pavilon byl pro sbírky muzea malý a také nebyl dostatečně reprezentativní, proto výbor rozhodl o stavbě budovy nové. Novorenesanční budova muzea byla postavena v letech 1896–1898 podle projektu architekta Antonína Balšánka (1865–1921). Za pozornost stojí její vnitřní i vnější výzdoba, na níž se podíleli významní umělci, například Ladislav Šaloun (reliéf v tympanonu, Alegorie Prahy na vrcholu tympanonu), Václav Jansa či Karel Liebscher (lunety na schodišti). Součástí výzdoby interiéru se stal také rozměrný panoramatický obraz Prahy Antonia Sacchettiho z doby kolem roku 1820.   Stále expozice 1.Historická Praha Pravěká a historická Praha - dějiny města a jeho obyvatel od pravěku do r. 1784 - První část expozice (inovovaná v r. 2006) nabízí odpovědi na otázky kdy přišli a jak vypadali, kde a jak bydleli, čím se živili, jak hospodařili, jak se oblékali a zdobili, jak mysleli a pohřbívali pravěcí obyvatelé pražského území od počátků pravěku do doby příchodu Slovanů. Expozice využívá výsledků experimentální archeologie a je doplněna o nové modely, repliky a rekonstrukce. Středověká Praha - Expozice začíná oddílem věnovaným vzniku Pražského hradu, Vyšehradu a rozšíření osídlení pražské aglomerace v 9. - 12. století. Založením Starého Města a Malé Strany ve 13. století, Hradčan a zejména Nového Města ve 14. století vznikla pražská městská aglomerace jako významné evropské centrum. Život jejích obyvatel dokumentuje řada dochovaných předmětů z pražských domácností, v expozici nalezneme doklady rozvíjejícího se hospodářství, vzdělanosti i náboženského života obyvatel Prahy. Důležitou úlohu začala v tomto období hrát městská samospráva. Na konci expozice je připomenuto vzrušené období husitských válek. Praha na přelomu středověku a novověku  (1437-1620) - období pozdní gotiky a pronikání renesančních ideálů a umění do Prahy, nepřeberné množství hmotných dokladů o způsobu života pražských obyvatel a jejich domácností, politické a náboženské bouře v 17. století vrcholící českým stavovským povstáním a bitvou na Bílé hoře. Barokní Praha - Mezi nejkvalitnější sbírky Muzea hlavního města Prahy patří kolekce barokního sochařství, uměnímilovného návštěvníka této části expozice ovšem potěší i Škrétovy, Brandlovy, Hirschelyho či Grundovy obrazy. 2.Langweilův model Prahy z let 1826 - 1837. Unikátní papírový ručně vyrobený model Prahy. Jeden z nejzajímavějších a nejznámějších exponátů muzea. Byl zhotoven Antonínem Langweilem (1791–1837), knihovním sluhou pražského Klementina,  z papírové lepenky a drobných dřevěných doplňků v měřítku 1:480. Model o rozloze 20 m2 svou technickou dokonalostí, rozsahem, mistrovským zpracováním a půvabem patří ke světovým unikátům. Model obsahuje více než 2000 budov, z nichž 960 již v dnešní Praze neexistuje. Novinka - digitalizace Langweilova modelu Prahy: 3D stereo kino - virtuální průlet Langweilovým modelem Prahy, doba trvání 6 min. Projekce probíhá každou půlhodinu od 9.30 do 17.30. První čtvrtek v měsíci 3D kino pouze na rezervaci. DVD (Langweilův model) jsou ke koupi v prodejně v hlavní budově muzea na Florenci nebo na dobírku na adrese: kyselova@muzeumprahy.cz.        

Základní kámen k prvnímu tolerančnímu kostelíku v Čechách byl položen 18.5.1785. V říjnu téhož roku byla stavba dokončena. Toleranční kostelíky nesměly mít tehdy ráz kostela, takže stavba postrádala například typickou věž a okna byla čtyřhranná. Při opravě koncem 40. let 19. století došlo k zaklenutí oken, kolem nichž byly udělány šambrány a proražen nový vchod v průčelní zdi. Po vzniku sboru Církve československé v Humpolci mu byl toleranční kostelík propůjčen. Tento stav trval až do roku 1961 kdy si sbor zakoupil objekt bývalé synagogy. Následně až do roku 1975 sloužil jen pro pohřební shromáždění a pak zůstal nevyužit. Kostelík postupně začal chátrat, až v poslední době se započalo s rozsáhlou rekonstrukcí (5/2009-ještě probíhala). Vnitřek barokního kostela byl velmi prostý, původní oltář byl roku 1814 nahrazen oltářem s postranními brankami, který se dochoval dodnes. Varhany umístěné na kruchtě byly pořízeny v roce 1810 od třešťského varhanáře Pohana.

Sedící dívka na ostrově Štvanice je dílem J. Horejce, M. Poličenského a J. Ducháčka z roku 1985. Je zhotovena z bílého mramoru a usazena na kónickém soklu. Je umístěna na travnatém prostranství poblíž zdymadla.

Malebné zříceniny kdysi pevného hradu Kostelec se nacházejí přibližně 3 km severně od města Týnec nad Sázavou, na skále nad soutokem Kamenického potoka se Sázavou. Turisty k němu zavede modrá a posléze červená turistická značka vedoucí přímo od týneckého nádraží. Od Kostelce ke Zbořenému Kostelci Počátky hradu spadají do právě se rodícího 14. století. Založen byl patrně českým králem Václavem II. a královským hradem zůstal po téměř celou dobu své existence. V pramenech se poprvé objevuje roku 1342, kdy jej od krále do zástavy získal Oldřich Medek z Valdeka. V roce 1356 hrad z rukou zástavních držitelů vykoupil Karel IV., ovšem již po roce byl hrad opět zastaven a zástavní majitelé se často střídali. Od roku 1443 držel hrad loupeživý šlechtic Kuneš Rozkoš z Dubé. Kunešovy loupežné výpady do kraje nedaly spát jeho sousedu, Zdeňku Konopišťskému ze Šternberka. Roku 1449 Kostelec oblehl a po roce i dobyl. Stal se novým majitelem hradu a jako takový jej nechal obnovit. V roce 1467 dostal Kostelec druhou, tentokrát smrtelnou ránu. Zdeněk ze Šternberka se spolu se zelenohorskou jednotou postavil proti králi. Královské vojsko Jiřího z Poděbrad proto hrad dobylo a pobořilo. Od té doby je nazýván Zbořeným Kostelcem. Vývoj hradu Zbořený Kostelec prošel několika vývojovými stupni. Původní královský hrad byl, soudě dle dochovaných a druhotně použitých architektonických článků, velmi výstavní. Další dvě stavební fáze reagovaly na vzrůstající potřeby obranyschopnosti hradu. Mj. byla nad řekou vystavěna okrouhlá vysunutá věž, jejíž pozůstatky jsou jednou z dominat hradu. Poslední fází byla přestavba hradu Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka na pevný vojenský opěrný bod, rezidenční funkce již byla zcela potlačena. I přes bouřlivý konec hradu se nám do dnešních dnů dochovaly výrazné části zdí – především zbytek okrouhlé předsunuté hlásky a plášťové zdi s opěrnými pilíři, která má již z dálky znatelný otvor. Trosky paláce dosahující výšky 1. patra a zbytky brány. Hrad je volně přístupný. M.K.   V nedalekém okolí můžete navštívit hrad Týnec nad Sázavou nebo třeba Muzeum vojenské techniky v Lešanech. Příjemné ubytování naleznete nedaleko Lešan.