Muzeum v Semilech můžete navštívit v barokním měšťanském nárožním domě, který patří k nejstarším ve městě (1760). Jedná se o rodný dům Ivana Olbrachta. Zaměření muzea Muzeum se zaměřuje na dějiny a život v regionu horního Pojizeří a soustředí se zejména na etnografii, oblast společenskovědní a uměleckou. Muzeum nabízí zajímavě uspořádanou etnografickou expozici, umístěnou v podkroví. Je tvořena malovaným nábytkem, předměty z podkrkonošských domácností jako jsou lidové kroje, městské a venkovské oblečení z přelomu 19. a 20.století, lidové betlémy, Maiznerovy a Dolenského loutky, památky na krkonošské i jiné řemeslníky a další zajímavosti. Sbírky se neustále rozrůstají.  Další stálou expozicí je památník osobnosti Semilska, který představuje pětačtyřicet osobností spjatých s městem a jeho okolím. Jedná se o skutečné velikány. Posuďte sami:  politici dr. František Ladislav Rieger, dr. Karel Kramář, spisovatelé Antal Stašek a Ivan Olbracht, publicista Pavel Tigrid, vědci a vynálezci František A. Petřina a Bohumil Kučera, hudební skladatel Jindřich Hybler,malíři František Janoušek, František Jiroudek, Miloslav Janků, Vladimír Komárek, Jaroslav Klápště, Miloslav Jágr, Jiří Salaba, skláři Adolf Matura a Pavel Hlava, režisérka Věra Šimková-Plívová a další. Stálá expozice: Osobnosti Semilska - literárně-historický památník, obsahově vymezen na spisovatele, politiky, publicisty, vědce, kněze a buditele.  Etnografická expozice zaměřená na tradiční řemeslnou výrobu a lidovou kulturu kraje horního Pojizeří. Jsou zde také prezentovány historické marionety proslulé semilské loutkářské rodiny Maisnerů. V roce 2002 byla expozice doplněna o výtvarné umělce Semil a staré typografie Semil (Vladimír Komárek, J. Klápště, J. Jiroudek, V. Pokorný, M. Janků a další). Pojizerská galerie Jak je z názvu muzea patrné k němui Pojizerská galerie využívaná především pro pořádání uměleckých výstav. Díky architektonicky zajímavému řešení jsou kromě prostor na obvodních zdech využívatelné i čtyři sloupy v prostoru. Uprostřed galerie můžete vidět atypické střešní okno.  

Velmi skromné pozůstatky hradu Budětice (Džbán) se nacházejí na vrchu Džbán mezi obcemi Vlkonice a Budětice. Z první z jmenovaných obcí na hrad vede turistická značka. Krátká historie hradu Budětický hrad, obývaný pouhých několik desítek let, založil Dluhomil, nebo jeho syn Bohuslav, ve 2. polovině 13. století. Páni z Budětic tak opustili své starší sídlo ležící při budětickém kostele. Naposledy se po hradě psal Bohuslav z Budětic v letech 1290–1291. Pravděpodobně ani toto sídlo Budětickým nevyhovovalo a po získání nedalekého hradu Rabí jej ponechali svému osudu. Podoba hradu Hrad se skládal z obdélného paláce, který ze severovýchodní strany bránila okrouhlá věž. Oválné nádvoří za palácem pak bylo obehnáno dřevěným ohrazením a příkopem. Další budovy v nádvoří byly s největší pravděpodobností také dřevěné, tudíž se po nich nezachovaly žádné stopy. Areál hradu, z něhož jsou kromě příkopu znatelné základy věže a paláce, je volně přístupný. Tipy na výlet V nedalekých Horažďovicích můžete navštívit zříceninu hradu Prácheň. V Horažďovicích můžete vidět také Prachatickou bránu, masné krámy nabo kostel sv. Petra a Pavla. U Velké Hydčice najdete také Rosenauerův mlýn. Ubytovat se můžete v Horažďovicích. M.K.

Ústavní ulice 7/91 - vpravo vchodu z Ústavní ulice.

Zemská porodnice u sv. Apolináře byla postavena v romantickém novogotickém stylu, z červených režných ostře pálených cihel bez omítnutí. Autorem je proslulý architekt Josef Hlávka. Rozhodl se pro čtvercový půdorys se čtyřkřídlým jádrem a obdélným vnitřním nádvořím. K podélným křídlům jádra objektu přiléhají směrem k východu a k západu kolmo dvě trojice bočních křídel. Ta jsou řešena jako dvojtrakt a pokoje s lůžky pacientek jsou vzhledem ke slunečnímu svitu situována k jihu. V severní části dvojtraktu s absencí slunce je umístěno zdravotnické a hospodářské zázemí. Další genialitou architekta je řešení, že v případě vypuknutí epidemie se dalo postižené křídlo vyřadit z provozu a dát do karantény aniž by to narušilo chod celé porodnice. V hlavním průčelí objektu jsou tři rizality, střední je rozšířen o polygonální arkýř ústavní kaple zasvěcené sv. Kříži s diamantovou klenbou. Další převratnou novinkou tehdejšího špitálu byl nalezinec, kde matky vetšinou svobodné, mohly po porodu své dítě zanechat. Porodnice měla taktéž svůj zvláštní vchod, vedoucí na tajné oddělení. U toho čas od času zastavil kočár a dáma z lepší společnosti spěchala zbavit se plodu své mnohdy hříšné lásky. První novorozenec se tady narodil 26.4.1875. Byla to holčička a její matka se jmenovala Barbora Koutná z Rožmitálu.