Malý můstek na trase Petřínské lanovky ve stanici Nebozízek umožňuje cestujím bezpečně procházet mezi zastávkami.

Muzeum Mladoboleslavska sídlí na Mladoboleslavském hradě.V počátcích Mladoboleslavských muzejních aktivit, které mají více než stoletou tradici, stál Krajský muzejní spolek, založený roku 1885. První sbírky našly útočiště v domě na Valech, kde ovšem značně trpěly nedostatkem místa a špatným zabezpečením. Rok po vzniku muzea proto městská rada přidělila muzeu objekt pozdně gotického paláce Templu, kde byla v roce 1887 pro veřejnost zpřístupněna první expozice. Páteř prvních sbírek muzea tvořily především zápůjčky členů muzejního spolku a jeho majetných příznivců. Roku 1906 získalo muzeum pro své stále se rozšiřující sbírky budovu bývalého bratrského sboru, kde byla o čtyři roky později otevřena nová expozice. Pevné zázemí s depozitáři i výstavními prostorami se podařilo získat teprve v roce 1972, kdy muzeum dostalo do užívání objekt mladoboleslavského hradu, ve kterém sídlí dodnes. Součástí muzea je muzejní herna "Muzeion" s interaktivními prvky a počítačovými programy. Stálé expozice Paměť města - první část expozice muzea je věnovaná dějinám Mladé Boleslavi v období od 18. až do počátku 20. století. Venkov v proměnách času - navazující část expozice je věnována dějinám regionu. K vidění je venkovská správa, společenský život a slavnosti, lidové kroje, venkovský interiér, průmysl a doprava, zemědělská výroba a různé drobné maloměstské a venkovské živnosti. Muzeum Mladoboleslavska má dvě pobočky: Muzeum Benátky nad Jizerou Muzeum v Bělé pod Bezdězem      

Obec Provodov dostala svoje jméno po obyvatelích, kteří zde pod hradem Světlov žili. Ti provázeli pocestné a obchodníky přes pusté hory plné dravé zvěře a také loupežníků. Kousek jižně od obce se nachází místo nazvané Malenisko s poutním kostelem Panny Marie Sněžné. Vznik tohoto poutního místa se váže do počátku 18. století, kdy Valašsko prožívalo krušné časy, plné nájezdů uherských povstalců. V té době v provodovském mlýně žil mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho žena si často stěžovala na bolesti hlavy a očí, ztrácela totiž zrak. Denně se modlila k Panně Marii za zdraví a lepší časy. V roce 1711 před svátkem Nanebevstoupení Páně měla sen, ve kterém byla vyzvána neznámým stařečkem aby ho následovala. Ten ji zavedl na místo, kde zabodnul hůl a pravil, že zde je voda, která bude uzdravovat nemocné. Pak stařeček zmizel. Když šla druhý den žena na bohoslužbu do pozlovického kostela, u místa, kde byla se stařečkem opravdu našla hůl a u ní prýštící pramének vody. Vodou si omyla oči a cítila, že lépe vidí. Spěchala pak do kostela, ale o svém zážitku nikomu nepověděla. Za několik měsíců měla opět sen se stařečkem, který ji vyčinil, že o vodě jiným neřekla. A tak od roku 1712 začínají sem přicházet lidí a každým rokem přibývalo zázračných uzdravení. Poutníci se scházeli u obrazu Panny Marie, kterým se darovala za své uzdravení Dorota Jahodníková z Pašovic. Tento obraz je dodnes zachován na hlavním oltáři v kostele. Historie kostela sahá do 20. let 18. století. Tehdy vážně onemocněl majitel luhačovického panství, hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář mu dal vzkaz od mlynářky z Provodova, že se uzdraví, ale aby u pramene nechal vybudovat kapličku. Hrabě slíbil a slib dodržel. Po uzdravení nechal vystavět nejprve dřevěnou kapli a později zděnou s oltářem. Svatyně byla posvěcena 5.8.1735 a od té doby se stala středem mnoha poutí. Lidí přibývalo a stavba již nestačila, v roce 1750 musela být kaplička rozšířena na dnes zde stojící malý barokní poutní kostel. Kousek od kostela vede vzhůru po cestě do svahu křížová cesta. Zaparkovat lze krátkodobě přímo pod kostelem. Jinak sem vede turisticky značená cesta z Provodova a Luhačovic.

Hrad Mírov, okres Šumperk