Oblast Doks je spjata se jménem romantického básníka Karla Hynka Máchy (1810 -1836).  Ten v Doksech pobýval u svého přítele Eduarda Hindla. Ten jej seznámil s okolní krajinou a pověstmi.  Dnes tak můžeme v Doksech navštívit expozici věnovanou Karlu Hynku Máchovi – jeho památník. Najdeme jej v dřevěném patrovém roubeném domě bývalého špitálu. Dům byl postaven roku 1669 a jako zázrakem unikl zničení při několika požárech. Po II. světové válce zde byla modlitebna československé církve, v 60. letech  pak knihovna. Současná expozice ukazuje návštěvníkům krásu dokské krajiny a Máchův život a dílo, vydávané v mnoha různých vydáních. To, že je i v současné době zájem o vydávání Máchova díla, ukazuje například zcela nový překlad Máje do esperanta, či bibliofilské vydání Máje, doprovázené 24 grafickými listy našich předních výtvarníků, kteří se nechali inspirovat Májem a jeho autorem. Návštěvníci mají možnost prohlédnout si i nově otevřenou část památníku v Doksech - expozici Rybářství a rybníkářství na Českolipsku. K vidění jsou mnohé rybářské pomůcky, bez kterých se bývalí rybáři neobešli a které nám přiblíží dobu výlovů zdejších rybníků za času našich předků.Součástí muzea K.H.Máchy je také malý muzejní obchůdek s pestrým sortimentem pohlednic, knih a suvenýrů tematicky spojených se zaměřením muzea. Stálá expozice Doba a dílo K. H. Máchy - život a dílo významného českého básníka K. H. Máchy uprostřed kraje, kde vznikl jeho Máj. Galerie obrazů 19. století. Rybářství a rybníkářství na Českolipsku - chov a lov ryb, dějiny rybníkářství a nejvýznamnější rybníky okresu. Památník je pobočkou Vlastivědného muzea v České Lípě.

Nemocnice Na Bulovce byla budována od roku 1909, kdy zde byl postaven první, infekční pavilón. K největšímu rozvoji došlo v letech 1927 – 1936. Podle projektu J. Rosolka, V. Martínka, M. Petrů a K. Roštíka byla postavena většina budov dnešního nemocničního areálu. K dalšímu významnějšímu rozvoji došlo v 80. letech 20. století. Naši pouť zakončíme u nemocnice na Bulovce. Areál je směsicí staveb budovaných postupně od roku 1908, které nesou znaky prakticky všech vývojových typů české architektury 20. století. Za druhé světové války zažila nemocnice mimořádně těžké chvíle, když v chirurgickém pavilonu zemřel 4.6.1942 na následky atentátu pod Bulovkou zastupující říšský protektor a generál SS policie Reinhard Heydrich. V místě atentátu cestující tramvaje, která právě jela kolem, pomalu začali probírat z šoku. Mladá blondýnka v raněném poznala Heydricha a ujala se shánění odvozu do nemocnice. Jeden z pasažérů, policista mimo službu, zastavil přijíždějící pekařskou dodávku. Řidič se však zdráhal mít se situací cokoliv společného. Heydrich dál ležel na kapotě svého vozu. Někdo z přítomných proto zastavil další auto – dodávku přepravující leštidlo na podlahy. Bylo krátce po jedenácté když raněného dovezli do nemocnice na Bulovce. Haydrich požadoval chirurga z Berlína, nakonec dospěl ke kompromisu, že se jí zúčastní přední nacistický specialista profesor Holbaum z německé kliniky v Praze. Gestapo dostalo zprávu krátce před polednem. Případ byl oznámen Karlu Hermannu Frankovi, který na Bulovku dorazil krátce před prezidentem Háchou. Příslušníci SS přemístili z oddělení chirurgie veškeré pacienty a jako ochranu proti odstřelovačům nechali zabílit všechna okna. Na střeše nemocnice instalovaly kulomety a u všech nemocničních vchodů rozmístily hlídky SS. Krátce po poledni se dostala zpráva k Hitlerovy. Ve 12.30 telefonoval na Bulovku a pověřil zprávou Franka. Příkře odsoudil Heydrichovu nedbalost a hazard a neprodleně zaslal pancéřový automobil. Za dopadení pachatelů byla vypsána odměna 1.000.000 říšských marek. Několik dní po operaci se však Heydrichův stav výrazně zhoršil. Objevil se zánět podbřišnice a v rychlém sledu otrava krve. K zástavě otravy krve použil chirurg SS rannou verzi sulfonamidu. Tento přípravek však nedosahoval ani zdaleka takové účinnosti jako nacistům dosud nedostupný penicilin. Ve 4 hodiny 30 minut časně zrána 4.6.1942 Heydrich zemřel.

Velký a několik menších vodopádů se nachází v údolí západně od Karlovy Studánky při cestě na Praděd. Údolí jímž protéká Bílá Opava pramenící mezi Petrovými kameny a Pradědem, je dlouhé necelé 4 km. Spodní část se nachází ve výšce okolo 760 m.n.m., konec pak zhruba mezi 1300-1310 m.n.m. Střední a spodní část tvoří šedé až zelené břidlice a bílé či žlutavé křemence. Horní část je pak tvořena pradědskou rulou. Vše vzniklé z mořských usazenin prvohorního stáří. Průtok Opavy značně kolísá mezi 0,2 – 2 m3/s. V sušším období je průtok velmi nízký, při tání či přívalových deštích se dokáže velmi rychle zvednout. V roce 1997 při povodních se hladina zvedla místy až o tři metry. Jindy potok se změnil v dravou říčku, která odnesla všechny dřevěné lávky a mostky, které se zde nacházely a dokonce přemístila i některé vetší balvany. V horní části se nachází několik menších vodopádů a pak velký vodopád o výčce 7,9 m. V místech velkého vodopádu je možno spatřit tzv. „obří hrnce“ v Jeseníkách ojedinělý jev. Jde o prohlubně na rulových plotnách, v průměru velkých až několik decimetrů, jenž se vytvářely po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených kouskách hornin. V údolí kolem Bílé Opavy a přes vodopády vede turisticky značená cesta s naučnou stezkou. V místech kde se nacházejí vodopády je výstup trochu náročnější. Jinak je možno tuto část obejít po nenáročné turistické cestě.

Mohutný zalesněný hřbet Sedlo (726 m.n.m.) se nachází asi 6 km západně od Úštěka. Vrch je tvořen trachyandezitem a společně vrchem Malé Sedlo nacházející se kousek severně tvoří jeden hřbet. Při pohledu z dálky pak vypadá tento hřbet jako jezdecké sedlo a odtud možná pojmenování tohoto vrchu. V roce 1998 tu byla vyhlášen Národní přírodní rezervace, která má za úkol chránit lesní porosty pralesovitého charakteru a také skalní útvary nacházející se v okolí. Jde většinou o pětiboké a šestiboké skalky o průměru okolo jednoho metru. Na jižní straně vrcholu se nachází skalní terase, ze které je krásný půlkruhový výhled jižním směrem. Celý vrch je přístupný po turisticky značené cestě.