Autorem bronzové sochy je M. Zeta.

Historie zámku V jihozápadní části obce Chodová Planá stojí v uzavřeném areálu původně anglického parku novorenesanční zámek. Zdejší zámecký park byl vybudován ještě před samotnou výstavbou sídla, a to hrabětem Hansem Ernstem von Berchem-Haimhausen. Park zahrnuje i starý židovský hřbitov, a kdysi obsahoval řadu romantických staveb, které však po válce zanikly. Zámecký objekt, zahalen vysokými stromy, je dnes veřejnosti nepřístupný. Koncem 19. století za Jana Arnošta byly zahájeny přípravy na stavbu nového sídla v Chodové Plané. Stavět se však začalo až za hraběte Hanse Ernsta von Berchem–Haimhausena v letech 1902 až 1904 podle projektu vídeňského architekta R. Feldscharka. Zámecký objekt však postavil plánský architekt Thomas Thuner. Po 2. světové válce přešel zámek do majetku státu a v 50. letech se budova i velká část zámeckého parku staly vojenskými prostory pro plánskou rotu Pohraniční stráže. Vojenský útvar zde působil až do roku 1990. V současnosti je zámek v majetku obce Chodová Planá a probíhá zde pomalá rekonstrukce. Objekt není památkově chráněn, pouze některé fresky a stropní kazety. V budoucnu se počítá s jeho přestavbou na lázeňský komplex. Tipy na výlet V Chodové Plané mohou zájemci navštívit Pivovarské muzeum, kde se vaří pivo Chodovar. Zajímavý je i barokní kamenný most v Dolním Kramolíně. Nedaleko Plané můžete navštívit rozhlednu Bohušův vrch. Vydat se můžete i na zříceninu hradu Volfštejn, zříceninu kostela sv. Jana v Kočově nebo zříceninu hradu Kokšín. Ubytování najdete v Chodové Plané.

Zajímavá skalní kaple ve Všemilech se nachází kousek za domem čp. 51. Nejstarší zmínka o ni je z roku 1835. Tehdy byla neveřejnou kaplí vysekanou ve skále na soukromém pozemku s obrazem sv. Ignáce. Kvůli jejímu stále vlhkému prostředí nechtěl nad ní nikdo převzít patronát. Po druhé světové válce byla ve správě státu, dnes ji spravuje OÚ Jetřichovice. Ke kapli je dnes přístup, dovnitř lze nahlédnout oknem ve dveřích.

Kromě dnešního názvu se dříve obec nazývala Lyzolay, Lischolay či Lissolage. Název vznikl patrně jako pojmenování pro místo, kde láli lisové, tj. kde štěkaly lišky. Obec se poprvé písemně připomíná k roku 1227. Na přelomu 14. a 15. století tu stály jen zhruba 4 chalupy a tři dvory. Vysazování vinic Karlem IV. do těchto končin nezasáhlo a tak vinařství do obce přichází poměrně pozdě až v 16. století. I tak se zdejší vinice netěšily dobré pověsti, s oblibou se v nich skrývali pašeráci a pytláci. Po bělohorské bitvě tu tábořila část vítězného vojska, v roce 1631 saská armáda a v následujích letech pak střídavě císařská armáda a Švédové. Po třicetileté válce obec téměř neexistovala. Písemnost z roku 1654 uvádí 6 pustých hospodářství a téměř všechny vinice byly zničeny. Ze všech těchto pohrom se na konec osada vzpamatovala a i když dlouho zůstávala malou vesnicí, přesto se pomalu rozrůstala. Po druhé světové válce začala nesmělá výstavba rodinných domků. Část Lysolají byla připojena k Praze již v roce 1960, celé pak k 1.1.1968. Dnes je MČ Praha – Lysolaje součástí správního obvodu Praha 6