Vítkov díky své vyvýšené poloze nad Prahou poskytuje svým návštěvníkům krásnou vyhlídku na město. Na jižní stranu směrem na Žižkov a Karlín, na jižní straně směrem na Nové Město, Staré Město a Hradčany a na severní od Dejvic až po Prosek.

Zdejší restauraci s 25 metrů vysokou vyhlídkovou věží v podobě romantického hrádku postavil v letech 1900-1901 továrník Heinrich Liebig. Nacházela se zde stylová restaurace s vinným sklípkem. Stejně stylový byl objekt, pro jehož výstavbu nechal stavebník dovézt zvětralé kamenné kvádry a zčernalou střešní krytinu ze zbořených domů v Norimberku. Vše pro dokonalou iluzi starého kamenného hrádku. Po smrti továrníka byl objekt převeden na město Liberec a správcem objektu se stal Liberecký horský spolek. Po druhé světové válce začíná objekt chátrat. V letech 1960-1969 sice prošel přestavbou, spíše než o zlepšení stavu přišel o některé cenné prvky. Ani po roce 1990 se situace objektu nelepší. Na počátku dvacátého století vypisuje město výběrové řízení. V roce 2002 se majitelem stává firma Dorint za částku 4,1 milionů korun. V roce 2007 získává stavební povolení na inženýrské sítě. Dne 2.2.2013 se zpřístupnění stává skutečností. Po rekonstrukci, která přišla na 63 milionů korun, je objekt opět přístupný veřejnosti. Nachází se zde restaurace pro 100 hostů, menší ubytování pro cca 14 osob a přístupná je rovněž i vyhlídková věž. V rámci rekonstrukce byl obnoven také vodní příkop, most a jezírko, které se dlouhou dobu skrývalo pod skládkou odpadů.

Židovský hřbitov se nachází nedaleko města Teplice v místní části Sobědruhy. Je přístupný z účelové komunikace (bez jména) spojující Bohosudovskou a Mírovou ulici, naproti zahrádkářské kolonii. Hřbitov byl založen kolem roku 1669 a na počátku 19. století rozšířen na současnou plochu 3.496 m2. Užíván až do druhé světové války, po ní byl v 60. letech silně devastován. Zbořena obřadní síň, ohradní zeď a některé náhrobky odvezeny. Dnes částečně zarostlý hřbitov vymezuje spíše vyvýšený terénní povrch. Najdeme zde zhruba na dvě stovky náhrobků, různě usazených, od 17. století do roku 1934 (barokní stély i novodobé náhrobky). Velká část, zejména těch novodobých je buď poškozena nebo povalena. Přístup na hřbitov je volný, parkovat lze na ploše asi 100 m od hřbitova při silnici Bohosudovská.

Rozhledna na kopci Zlatý Chlum (875 m) poskytuje nádherné výhledy již více než sto let. To že si její stavitelé pro její stavbu vybrali právě tento vrchol asi nikoho nepřekvapí. Zlatý chlum dominuje oblasti Jesenicka a blízké vyhlášené Priessnitzovy lázně zaručovaly rozhledně velkou oblíbenost. Za její stavbou stál podobně jako u dalších rozhleden Jesenicka té doby Moravskoslezský německý horský spolek. Kamenná, 26 metrů vysoká rozhledna, byla slavnostně otevřena 3. září 1899. O další tři roky později vyrostla vedle ní srubová chata, zvaná Medritzerova. V roce 1932 byla na Zlatý Chlum zřízena pohodlnější cesta a na úpatí kopce také nová sáňkařská dráha. Díky tomu se rozhledna stala velmi oblíbeným cílem turistů hlavně v zimě, protože pro cestu dolů mohli využít saně. Po Druhé světové válce a po zrušení německého turistického spolku, zůstal areál bez provozovatele a zájem o ní upadal. Chata v roce 1955 vyhořela a rozhledna byla ponechána bez správy svému osudu a pustla. Rekonstrukce proběhla až v 70.letech a zasloužilo se o ní město Jeseník. Vedle věže znovu vyrostla malá chatka nabízející občerstvení a  to zda je rozhledna otevřená poznají turisté jak velí tradice podle vyvěšeného praporu. Po zdolání 145 schodů vedoucích na vyhlídkový ochoz se naskytnou nádherné výhledy zahrnující celé Jeseníky.