V Sokolově se na vyhlídku chodí na nevysoké návrší zvané Hard. Jeho vrcholek má bohatou stavební historii. Nalézal se na něm městský hřbitov, střelnice a také kamenný vyhlídkový gloriet. To bylo koncem 19. Století. V roce 1907 se místní okrašlovací spolek rozhodl, že gloriet k pořádné vyhlídce dosloužil a že by bylo dobré jej přestavět na skutečnou rozhlednu. Podle plánů stavitele Heinze byla na základech altánu vystavěna dřevěná nástavba o dvou vyhlídkových patrech a celkové výšce 18 metrů. Svého otevření se stavba dočkala 15. dubna 1908. Dřevěná nástavba se postupem času natolik opotřebovala, že musela být snesena, a v roce 1933 byla kamenná podstava přestavěna na památník obětem první světové války. Na vrchol památníku byla umístěna socha Krista, vysoká pět metrů, z dílny místního sochaře Schöneckera. Ani tato podoba nezůstala na dlouho. V průběhu druhé světové války se stavba proměnila ve vojenskou pozorovatelnu a socha byla roztavena pro válečné účely. Od 50. Let zde bylo již jen torzo původní rozhledny. Na rozhlednu se začalo pomalu zapomínat a jen dříve narození si pamatovali, že se z Hardu dalo rozhlížet po kraji. Na lepší časy se začalo blýskat až téměř po půl století. V roce 1999 začala sokolovská radnice podnikat kroky vedoucí k obnovení rozhledny v její původní podobě. Společným úsilím státu a města Sokolov se záměr zdařil a 26. dubna 2001 byla rozhledna slavnostně otevřena. Je o 4 metry nižší než ta původní. Na prosklenou vyhlídku vede 55 schodů, po jejichž zdolání je vidět samozřejmě Sokolov a vrcholy Krušných hor. Ostatními směry je výhled omezen stromy, pouze jihovýchodně se naskytne dílčí pohled na výběžky Slavkovského lesa.

Skanzen Solvayovy lomy, okres Beroun.

O vznik novoborského sklářského muzea se zasloužil Odborný svaz sklářského dělnictva. Muzeum bylo otevřeno roku 1893. První výstavní prostory poskytla radnice, současnou budovu získalo muzeum až roku 1952. Základ sbírky vytvořili místní skláři a obchodníci svými dary. Sbírka se také rozrůstala a nabývala na kvalitě díky zájmu výrobních a exportních domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím muzeem pořádaných sklářských soutěží.Dnes Sklářské muzeum v Novém Boru prezentuje výběr z muzejní sbírky dokumentující stylový a technologický vývoj českého skla od 17. století do druhé třetiny 20. století. Ve sbírce je 550 exponátů, které  zachycují vývoj sklářství především z borsko-šenovské oblasti. Formou modelů sklářských dílen nebo ukázkami pracovních postupů seznamuje muzeum se základy technologie výroby a zušlechťování skla (malování, rytí, broušení, hutní techniky). Prostřednictvím archivních dokumentů upozorňuje na zajímavé podrobnosti ze zdejší sklářské historie. Stálá expozice Stylový a technologický vývoj českého skla od 17. století do současnosti. Modely dílen a pracovní postupy přibližují náročnost sklářské výroby.

Zbytky kostela sv. Bartoloměje se nacházejí na zalesněném hřbetu asi 2 km východně od obce Běšiny, odkud sem vede i značená cesta. Zdejší kostel byl vybudován v gotickém slohu kolem roku 1370. V roce 1579 sice vyhořel, ale byl znovu obnoven. Až za vlády císaře Josefa II. byl na žádost osadníků a z rozhodnutí českobudějovického biskupa roku 1788 opuštěn a jeho zařízení bylo převezeno do zámeckého kostela v Běšinech. Pak byl již neudržován a v 19. století byl pobořen. Chrám byl postaven ze žulových kvádrů, v západním průčelí čtverhrannou věž s mohutnými opěráky v nárožích, přistavěné v 18. století. Chrámová loď měla rozměry 10,9 x 8,4 metrů a na severní straně k ní přiléhala sakristie. Polygonální presbytář byl osvětlen třemi úzkými gotickými okny. Okolo kostela se nacházel ohrazený hřbitov, sloužící pro několik osad. Hřbitov pak byl uzavřen krátce po zrušení kostela na počátku 19. století. Dnes se z kostela zachovaly jen obvodové zdi, nejvíce dochované v oblasti presbytáře (východní části kostela), kde se i dochovaly zbytky kamenných konsol, nesoucích žebra klenby.