V lednu 1993 mohla uměnímilovná veřejnost poprvé navštívit výstavní sály v tzv. Wortnerově domě v centru Českých Budějovic (U Černé věže 22), půvabné renesanční stavbě z poloviny 16. století s gotickým jádrem, charakteristickým cimbuřím a nárožními věžičkami na atice. Tyto starobylé prostory jsou určeny pro výstavy menšího a středního rozsahu a jsou několikrát za rok obměňovány. Stálá expozice Výstavní síně pro krátkodobé výstavy. Wortnerův dům je pod správou Alšovy jihočeské galerie (AJG) jejíž další objekty jsou Zámecká jízdárna v Hluboké nad Vltavou a Mezinárodní muzeum keramiky v Bechyni.

V malebné jihočeské krajině nalezneme mnoho pozoruhodných historických památek, mezi nimiž se z hustých a romantických šumavských lesů zjevuje jedna z perel gotické architektury na našem území – cisterciácký klášter Vyšší Brod. Toto místo protknuté stoletou touhou po každodenním setkávání s Bohem objevujeme necelých třicet kilometrů na jih od dalšího architektonického skvostu, Českého Krumlova a to na pravém břehu pokojně plynoucí Vltavy.Legenda o založení kláštera jakoby zapadala do mystického prostředí obklopujícího klášter samotný. Šlechtic Vok I. Rožmberk se prý v polovině 13. století ocitl na pokraji smrti, když se jeho tělo zmítalo ve vlnách rozbouřené Vltavy a zachránit se mu podařilo prý jen zázrakem. Jako vyjádření díků Bohu za toto znamení zde roku 1259 zakládá klášter, který nechává osídlit cisterciáckými mnichy z nedalekého rakouského kláštera Wilhering. Zároveň činí z kláštera rodové pohřebiště, kde je postupně pohřbeno deset generací rodiny Rožmberků od 12. do 17. století, mezi nimiž najdeme významné osobnosti našich dějin v čele se Závišem z Falkenštejna (byl v klášteře pohřben jako první), či mecenášem Petrem I. Rožmberkem. Stavba klášterního kostela trvala více než sto let a byla dokončena v 80. letech 14. století. Velkou cenností je deskový oltář, obsahující malby tzv. Mistra oltáře vyšebrodského. Ve spojení s Vokem I. se podařilo místním cisterciákům vybudovat rozsáhlé panství, které mělo jako jedno z mála štěstí během husitských válek, kdy nebylo závažněji poničeno. Takové štěstí již neměl klášter samotný, který husité v roce 1422 dobyli, ale ani on nebyl závažněji poškozen. Období nastupující reformace a protestantismu v 16. století se odrazilo mezi poddanými i na tomto vyšebrodském panství, ovšem ze záznamů se dozvídáme, že bylo poměrně násilně potlačeno opatem Trollem. V 17. a 18. století se v klášteře poměrně klíčově přistavuje, vzniká např. první kostelní věž (1671), přestavují se dvě menší stavby ze 14. století, či vzniká zásadní knihovní sál (1757). Svou novogotickou podobu klášter získává mezi lety 1830 – 1862 pod vedením opata Leopolda Wackarže. Odlehlost celého areálu zabezpečila možnost nepřerušeného architektonického vývoje a to i v napjatých, válečných dobách.Když se klášteru podařilo přečkat nelehkou dobu vlády Josefa II., došlo ke stabilizaci a nárůstu počtu klášterních bratří. Těžké časy započaly v období po mnichovském diktátu, kdy byl klášter v rámci sudet připojen k říši a o dva roky později dokonce zrušen a řeholníci se rozprchli po okolních farách. Ani osvobození a obnovení činnosti kláštera nepřineslo klid pro jeho správce, neboť v rámci odsunu sudetských němců bylo mnoho cisterciáků vyhnáno z republiky. Tragické období kláštera se uzavřelo v roce 1950, kdy komunisté v rámci jejich násilného tažení proti věřícím klášter zrušili a jeho obyvatele vyhnali. Zadostiučinění tak přišlo až v roce 1990, kdy se do kláštera ve Vyšším Brodu navrátil život i cisterciáčtí mniši. Pro návštěvníky nabízí klášter mnoho zajímavostí, počínaje nádhernými gotickými exteriéry i interiéry, obrazovou galerií jenž obsahuje díla Petra Brandla, Norberta Grunda či Kašpara Hirschellyho nebo kapli panny Marie, která má na svém novogotickém oltáři vystaven obraz Milostné Panny Marie, známý jako Vyšebrodská madona. Vrcholem celého komplexu je však zcela unikátní knihovní komplex, který obsahuje přes 70 tisíc svazků a je třetím největším v České republice. Knihy jsou rozčleněny po knihovní chodbě (novější odborná literatura), filosofickém sále ( především filosofické spisy) či sále teologickém (nejrozsáhlejší sál s převážně teologickou literaturou a unikátní sbírkou biblí) a pro návštěvníka jen korunují dojem z nádherného místa protknutého chodem dějin.

Uhříněvský hřbitov.

Za počátek Mariánské Týnice lze považovat malou kapli se sošku Zvěstování P. Marii doloženou již v roce 1186. Po stavovském povstání, někdy po roce 1640 byla kaple rozšířena na menší kostelík. V roce 1692 nechal plaský opat Ondřej Troyer vybudovat kolem kostela ambity se šesti zpovědnicemi a na západní straně budovu pro duchovenstvo. V roce 1699 bylo zdejší místo povýšeno na probošství. Dnešní barokní komplex s probošstvím vznikl zásluhou dalšího plaského opata Eugena Tyttla a to v místech asi 50 m od starého kostelíka. Základní kámen byl položen v červenci roku 1711 a architektem se stal nikdo jiný než J.B.Santini. Pro nedostatek financí se stavba táhla docela dlouho. Poutní komplex byl dokončen až v roce 1751 a proboštví dokonce až v roce 1764. Za reforem císaře Josefa II. byl komplex včetně probošství zrušen a zařízení různě rozvezeno. Panství v roce 1826 zakoupili v dražbě Metternichové. Traduje se, že nechali vytrhat dlažbu a ze střešního plechu kupole vyrobit pivovarské kotle do Plas. Ambit sloužil snad jako kolny, refektář jako sýpka  a přízemí probošství bylo přeměněno na chlévy. Dne 17.1.1920 vlivem chátrání stavby se zřítila klenba kostela a s ní freska provedená Siardem Noseckým z roku 1750. V roce 1936 sice vznikla Jednota pro záchranu Mariánské Týnice, do toho však zasáhla nejen válka, ale i únor 1948 a tak opravy s přestávkami pokračovaly až do roku 1989, kdy byly interiéry kostela zpřístupněny, rekonstrukce probíhaly i dál po roce 1989. Celý komplex nebyl nikdo dostavěn, k centrálnímu kostelu se měly na východní i západní straně připojovat trojkřídlé ambity uzavírající čtvercové dvory. Dostavěn tak byl jen západní ambit. Neorientovaný kostel má dispozici řeckého kříže, nároží zjemňují okosené hrany. Na jižní straně se přes malé spojovací prostory ke kostelu přimyká budova probošství, které má víceméně zámeckou dispozici. Nejvýznamnějším jeho prostorem je hlavní plochostropý sál zdobený nástropní freskou, datovanou do roku 1768.