Zřícenina kostela sv. Prokopa se nachází mezi Krupkou a Teplicemi v blízkosti Proboštova. Původně šlo o hornický kostelík zaniklé osady Kirchlice (snad i jde o nejstarší hornický kostel ve střední Evropě). Ještě v gotickém období byl několikrát upravován, období husitských válek ustál bez poškození, na rozdíl od hlavního kostela v Krupce. Za třicetileté války poškození již neušel. Přesto byl v letech 1643-1677 opraven, ale svůj gotický vzhled si ponechal. Vzhledem k tomu, že byl poddolován byl na konci 19. století opuštěn. Poslední bohoslužba se konala 3.11.1891. I když byl kostel ponechán osudu nebyl zatím příliš devastován. Ještě ve 20. letech 20. století bylo možno vidět zbytky gotických nástěnných maleb, znázorňující sv. Václava, 12 apoštolů, ale i erby krupských měšťanů a členů hornického spolku. Totální devastaci, který kostel proměnil ve zříceninu, přišla v roce 1939, kdy vyhořel při řádění neměcké mládeže. V roce 1995 bylo zabzpečeno obvodové zdivo. Kostel z něhož se dochovalo obvodové zdivo v téměř původní výšce, byl bezvěžový s výrazným západním štítem a sedlovou střechou. Loď (11x23 m) byla dvouprostorová, západní nejmladší část měla síťovou klenbu, sklenutou na štíhlé osmiboké pilíře. Jižní stranu doplňují masivní vnější opěráky. V západní části je možno vidět profilovaný vstupní portál. Nejstarší část kostela je dnes čtverový presbytář o velikosti 7x7 m nacházející se v jihovýchodní části. Vnitřní prostor zříceniny kostela je uzamčen.

Nad Vršovickým náměstím stojí honosný dům čp. 67, jehož stavbu iniciovala a v letech 1911-12 realizovala Občanská záložna ve Vršovicích. Tato stavba je vynikající ukázkou pražské secese. Nová budova měla jedno podlaží podzemní a pět nadzemních, část podkroví a půdu ve dvou úrovních. Ústřední prostor tvořila velká dvorana situovaná do dvorní části pozemku a prostupující dvě podlaží. Zcela mimořádné pozornosti stavebníka se těšila výtvarná výzdoba interiérů a exteriéru budovy. Dekorativní figurální plastiky při štítu hlavního průčelí jsou dílem sochaře Ladislava Šalouna. Štít zakončuje znak města Vršovic. Před vstupem do budovy stojí dva vysoké sloupy se sochami sokolů. Čas znárodnění se nevyhnul ani občanské záložně. Po jejím zániku se stala majitelem budovy Česká spořitelna. Ta naštěstí zachovala nejen dispozici celého domu, ale i veškerá výtvarná díla a zařízení interiérů.

Frýdlantské cimbuří je velkou dominantou severní části Jizerských hor ke které vede zelená a posléze žlutá turistická značka z obce Bílý Potok.Divoce rozeklané žulové skály při troše fantazie připomínají členitý frýdlantský zámek. Z toho vzniklo také jméno tohoto skaliska. Až 500 m vysoké severní svahy příkře klesají do údolí Smědé. Nachází se zde Polední stěna vysoká 75 m, nejvyšší v celém pohoří. Na skalní skupinu vede ze žluté značky odbočka a je odtud velmi výborný a daleký výhled hlavně severním směrem na Frýdlantsko. Frýdlantské cimbuří je také oblíbenou lokalitou pro horolezce, první výstup se zde uskutečnil již v roce 1912.

Novou 13 metrů vysokou rozhlednu s 5 metrů vysokou dřevěnou nástavbou postavil v tomto případě soukromý investor. Zprovozněna byla 17.11.2009. Na věž čtvercového půdorysu vede 70 schodů a rozhledna díky nezalesněnému okolí poskytuje velmi dobrý kruhový výhled. Jsou tak odtud dobře vidět Jizerské hory, Krkonoše, Žalý, Novopacko, Lomnicko s vrchem Tábor, Kozákov, Bezděz a Ralsko. Když je velmi dobrý výhled tak i Orlické hory a na opačné straně Milešovka. Dále je počítáno s jejím otevřením v letní sezonně každodenně, jinak pak o sobotách a nedělích, popřípadě po telefonické dohodě.