Bychyňský železobetonový most po které je vedena i elektrifikovaná křižíkova dráha se klene nad údolím řeky Lužnice východně od města a bývá také nazýván Bechyňská duha. Byl postaven vcelku velmi rychle v letech 1925-1928 (slavnostně otevřen na státní výročí 28.10.1928). Autorem projektu je Ing. dr. Eduard Viktor. Most tvoří hlavní oblouk o rozpětí 90 m, vzepětí 38 m a postranní viadukty. Celková délka mostu je něco málo přes 224 m (mostovka) a výška zhruba 50 m nad normální hladinou řeky Lužnice. Na stavbě která přišla na 5 mil. korun pracovalo na 400 osob a spotřebovalo se 2500 tun cementu a 500 tun železa. Písek byl brán z řeky Lužnice a štěrk z nedalekého lomu Čermák.

Přírodní památka Dutý kámen je přibližně 600 m dlouhý hřbítek vybíhající od silnice ze Cvikova do Kunratic přibližně 2 km východním směrem od Cvikova.Hřbet vystupuje 20-30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Jelikož tato žíla nevystupuje až na povrch byla zjištěna až v 70. letech 20. století při hloubení silničního zářezu. Již v 19. století byl Dutý kámen využíván k těžbě pískovce, což je patrné dodnes. Kámen ze zdejších lomů měl být použit i na stavbu cvikovského kostela sv. Alžběty. V jižní části hřbetu bylo v letech 1913-1914 kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy upraveno výletní místo. Vede sem upravená cesta se zbytky tesaných schodů, které vedou na vytesanou plošinku s kamenou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s dnes již téměř nečitelným názvem „Karolinenruh“. Kdysi odtud byl výhled, dnes tomu však brání vzrostlé stromy. V sousední skále je vyhloubena malá jeskyňka a za odpočívadlem vyčnívá nejvýznamnější skalní suk, nazývaný Vějíř nebo také Varhany. Skalní útvar je 2,5 m vysoký a je složený ze čtyř až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2-5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozvírají. Cesta pokračuje dále do prostranství vytvořeném lámáním pískovcových bloků. Do jedné ze stěn byl v roce 1913 vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Autory jsou řídící učitel Karl Beckert a strážmistr Karl Bundesmann (také autoři skalního reliéfu na nedaleké Skále smrti). Jde o upomínku stého výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera. Reliéf ještě doplňují symboly lyry a meče což je název sbírky, která vyšla v roce 1814. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště, které vede na  vyhlídkové ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Kdysi na něm byla astronomicko-geografická orientační tabule, do dnešní doby z ní zbyly jen nepatrné zbytky. Na stole ještě dnes najdeme vytesaný eliptický medailon, údaje o místní odchylce od středoevropského času a o zeměpisné poloze místa. V sousedství vyhlídky je několik skal, z nichž ta nejvyšší se zajímavou dutinou v horní části, dostávala v minulosti díky lidské fantazii několik jmen: Zvon, jehla, Rytíř, Soví hlava, ale nejčastěji Dutý kámen a toto jméno pak postupně přešlo na celou tuto lokalitu. Celá lokalita Dutý kámen je pozoruhodná hlavně sloupkovým rozpadem pískovce, který je vidět na několika místech. Jejich vznik způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Při následném chladnutí došlo se zmenšováním objemu horniny ke vzniku trhlin a k rozpukání pískovce na tenké a svislé desky.Tam kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde bylo došlo v velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř až šestiboké pískovcové sloupečky. Sloupkové pískovce se nacházejí i na jiných místech, ale zde na Dutém kameni jsou nejlépe vyvinuté.Také v severní části hřebetu se nacházejí skály, některé užívané i horolezci. V jejich blízkosti se nachází 20 m dlouhá, nízká a částečně zasypaná puklinová jeskyně, nazývaná Ševcovská díra. Hlavní chodba se směrem dovnitř zužuje a po cca 7 metrech se větví na dvě nízké chodbičky, přičemž levá ústí do nevelké prostory, vysoké cca 2 metry. Traduje se že zde v roce 1905 žil jeden z barabů, pracující na dnes již zrušené trati ze Cvikova do Jablonného.

Počátky muzejní činnosti v Žatci spadají do 90. let devatenáctého století. Již roku 1896 bylo založeno německé Městské muzeum  Sbírky našly výstavní prostor původně v městské radnici, později v budově sirotčince v Husově ul. 678.  Od roku 1940 se pak muzeum ocitá v současné budově na Husově ulici.Až do roku 1960 fungovalo muzeum jako okresní, později jako Městské muzeum v Žatci. Jelikož vždy v minulosti přesahovala činnost muzea rámec katastru města, byl udělen v roce 1991 muzeu statut regionální instituce rámcově pro oblast středního Poohří (Žatecko, Podbořansko). Od března roku 2003 je Regionální muzeum v Žatci provozovatelem objektu tzv. Křížovy vily. Stálá expozice Pravěk středního Poohří (od paleolitu do doby slovanské) Historický a urbanistický vývoj města Žatce (10.- 19. století)  Žatecká ikonografie Žatecké obrázky Kabinet chmelových známek  Opevnění města Žatce

Soukromé muzeum, nedaleko Prahy ve Zbuzanech, je zaměřeno produkci automobilů Praga z let 1908-1989 ve všech druzích provozní upotřebitelnosti: automobily osobní, nákladní, speciální, motocykly, autobusy, traktory, pluhy, silniční stroje. Takřka před půl stoletím začal sbírku tvořit pan Emil Příhoda. Sbírka dnes představuje více než sedmdesát kusů a je třetí největší na světě.  Sbírku doplňují dokumenty a psané materiály v počtu 249.086 kusů, technickou dokumentaci sestávající z výrobních výkresů, katalogů náhradních dílů, kusovníků, návodů k obsluze, prospektů, schvalovacích protokolů, technických policejních a vojenských předpisů s tímto souvisejících, odborné a populární časopisy. Dále pak značné množství dokumentů filmových, fotografických, gramofonové desky, tendenční poštovní známky, autoklubové odznaky vozové i klopové, účastenské plakety, ceny, dosažené sportovní výsledky, reklamní materiály, stojany pohonných hmot, kolekce státních poznávacích značek, silniční značky a řada jednotlivých Expozice automobily značky Praga - 75 exponátů, nejstarší z roku 1907 nejzajímavější exponáty: Praga Grand 1919 T. G. Masaryka, Praga Golden Edvarda Beneše, Praga Lady Lídy Baarové, Praga Hašlerka - reklamní vůz hašlerek knihovna a archiv věnovaný vozidlům značky Praga Sbírka je hodnocena kulturní komisí UNESCO jako třetí největší značková sbírka na světě, sbírky doplňují dokumenty, kterých je přes 300 000 kusů, nejstarší exponát je z roku 1908. Dopravaautobus č. 352 od stanice metra B "Luka" přes Řeporyje a Ořech u Prahy