Oba židovské hřbitovy se nacházejí jen kousek od sebe na severním okraji města při silnici vedoucí do obce Bransouze. Starší nacházející se téměř u silnice byl založen někdy před rokem 1600 jako náhrada za ještě starší hřbitov, který byl blíže centru obce. Užíván byl až do poloviny 19. století. Hřbitov obdélného tvaru má dvě úrovně a dnes je zaplněn náhrobky zhruba z poloviny. Horní o něco výše položená část je z části zarostlá stromy. Náhrobky jsou většinou renesančního a barokního typu v různých stádiích zachovalosti. Hřbitov má již velmi porušenou kamennou ohradní zeď a je volně přístupný. O jen pár metrů směrem k centru obce a malinko výše ve svahu byl založen novější hřbitov a to v po polovině 19. Století. Svému účelu sloužil až do druhé světové války i když je uváděno, že poslední pohřeb se zde konal v roce 1953. Hřbitov je ohrazen vysokou kamenou zdí a vstup je přes bývalou obřadní síň, ze které již zbyla jen čelní stěna. Nachází se zde převážně novodobé náhrobky a je zaplněn také zhruba z poloviny. Stejně jako starší hřbitov i tento je převážně volně přístupný.

Obec vlastnila od roku 1088 vyšehradská kapitula, které ji věnoval Vratislav II. Od té doby se vystřídalo několik majitelů. Církevních i světských. V roce 1420 Braník získala pražská obec. Nejrozšířenějším způsobem obživy obyvatelstva v té době byl rybolov a obchod se dřevem. V pozdější době zde vznikl jediný průmyslový podnik a to těžba vápence a jeho zpracování v palírně vápna. K Praze byl Braník připojen v roce 1922. Název je odvozen od obraného vrchu ležícím nad Braníkem.Braník, dnes část Prahy 4, leží při ústí Kunratického potoka na svahu branické skály, svažující se jihozápadně k břehu Vltavy. Skála je z devonského vápence. Místy dodávají krajině typický krasový ráz, takže Braníku a Podolí by se dalo hovořit jako Malém pražském krasu. Předpokládá se, že v nejstarších dobách sahala Branická skála až k samotné Vltavě a uzavírala tak přístup do pražské kotliny. S levým břehem spojoval Braník brod. Teprve odlámáním skály byla ve středověku uvolněna cesta z Prahy přes Podolí a Dvorce do Bráníka. První historickou zmínku o Braníku nacházíme už v zakládací listině vyšehradské kapituly z roku 1088. Ta je však odborníky považována za padělek, a proto větší jistotu o době založení máme až ve 14. století. Pokud jde o původ jména, jazykovědci tvrdí, že kořeny pojmenování musíme hledat ve slově branný – opevněný, ohrazený, ozbrojený. Takže milí Pražané, vždycky Braník a ne Bráník! Ve druhé polovině byly také na branických stráních zakládány vinice. Odpradávna se tu obchodovalo s dřívím a ve 14. století se tady lámal vápenec. Když vylamovali cestu podle skály z Braníka do Prahy, stál už zde dominikánský dvůr, jemuž patřilo mnoho pozemků v obci a okolí.

Židovský hřbitov v Malešově se nachází na okraji obce kousek od silnici vedoucí na Roztěž. Založen byl snad v 18. století a sloužil až do 50. let 20. století. Na ploše 3.540 m2 je dochováno přibližně 210 náhrobků. Hřbitov je ohrazen kamennou zdí, uzamčen a udržován. Přístup je potřeba dohodnout na správě židovských hřbitovů. Původně hrobnický domek jenž je součástí hřbitova je dnes využit k obytným účelům. V obci se též nacházela synagoga, která byla v roce 1910 přestavěna na obytný dům a ten roku 1987 zbořen.

Zalesněným údolím protéká Račí potok, který dal patrně tomuto údolí jméno. Starousedlíci pamatují na hojnost raků v potoce. V poslední době se opět začínají občas objevovat. V údolí se rovněž nachází objekt bývalé tančírny. Budova lázeňského typu byla ve 30. a 40. letech oblíbená pro zábavní večery, které se zde pořádaly. Od 50. let objekt chátrá. Nejprve byly vlastníkem Československé státní lesy, posléze JZD a nakonec České dráhy. Způsob hospodaření ve druhé polovině 20. století přivedl stavbu na prokraj zničení. Do budovy zatéká, vstupní schodiště je zničeno, poškozena je i zadní část stavby a většina vitrážových oken je rozbita. Nicméně záchrana stavby je ještě zatím stále možná, snad se jí dočká.