Jedna z nejvýznamnějších památek v západních Čechách je pozdně románský kostelík sv. Mikuláše. Byl postaven někdy v první polovině 13. století. Ve středověku jej obklopoval dosud patrný hluboký vodní příkop a valy. Jeho silné zdi také zaručovaly dobrou možnost úkrytu. Vedle kostela stávala tvrz a s tou byl kostelík spojen dřveným mostem. Během hustiských válek byl objekt poškozen a výrazné úpravy prodělal v 18. a 19. století. Kostelík je prostá jednolodní stavba na jejíž lodní prostor navazuje nižší půlkruhová apsida. Mezi nejcennější prvky patří obloučkový vlys na vnějších stěnách lodi a ústupkový portál v jižní části objektu. V ose apsidy a v západní stěně lodi se také nacházejí původní okna. Masivní střední pilíř podpírá tribunu v západní části lodi. V apsidě se zachovaly zbytky fresek pocházející ze 13. století. V roce 1898 byly objeveny o 40 let později rekonstruovány. V pozdně románském stylu je zde znázorněn Kristus a pod ním se nachází gotické fresky znázorňující čtyři světce a Krista Trpitele. Další malby se nacházejí v apsidě.

Historie hradu Hrad založil v první polovině 14. století patrně Jindřich z Lipé. V polovině 60. let přešel z rukou pánů z Lipé na pány z Pirkenštejna. Roku 1447 hrad vyhořel a o 16 let později roku 1463 ho vyženil Viktorin z Poděbrad. Ten ho spolu s Ratajemi prodal v roce 1487 pánům ze Švamberka. Následně se zde majitelé střídali. Za majitelů Malešických z Černožic byl horní ratajský hrad přestavěn na zámek a Pirkenštejn přestal být obýván. Při selském povstání roku 1627 byl těžce poškozen. V letech 1713-1724 upravil Oktavián Kinský pustý hrad na faru se zvonicí. Dispozice hradu Čelo hradu tvoří za šíjovým příkopem rovná hrada s kulisovou branou před volně stojícím bergriftem. Původní palác hradu se zaoblenými nárožími stojí v zádní části dispozice a byl přestavěn na faru. Uchoval si však své členění do tří místností v každé úrovni. Při bočních stranách stávala provizorní zástavba. Na opyši pod palácem probíhá další parkánová hradba se střílnami. Přímo vstup do hradu není běžně možný, okolí je však volně přístupné. V nedalekém okolí můžete navštívit také hrad Český Šternberk. Ubytování naleznete například v Ratajích nad Sázavou nebo v Českém Šternberku.

Věž zvaná Práchovna se nachází na pravém břehu Labe na konci Podskalského nábřeží. Stavba vznikla patrně v první polovině 15. století a je jedním z mála dochovaných zbytků městského opevnění. Byla vybudována jako předsunuté opevnění kolínského hradu a strážní věž. V průhybu 16. a 17. století snad sloužila také jako vodárna. Posléze se stala skladištěm střelného prachu, od tohoto účelu pochází také její dnešní pojmenování. Zřejmě někdy polovině 19. století přišla o svoji jehlancovitou střechu s ochozem a dále se měnila ve zříceninu. Okolo roku 1945 bylo projektováno nové zastřešení a možná i využití jako rozhledna, k tomu však v té době nedošlo. Až v roce 2006 byla po rekonstrukci je věž zpřístupněna prostřednictvím informačního centra. V sousedství Práchovny se ještě na konci 70. let 20. století nacházel cenný soubor lidové architektury. Tvořily jej domky budované v průběhu 16.-19. století původními obyvateli předměstí. V 80. letech 20. století byly zdemolovány a nahrazeny novostavbou panelových domů.

Malebné jihočeské okresní město Písek leží na úpatí Píseckých hor na řece Otavě v nadmořské výšce 398 m asi 45 km severozápadně od Českých Budějovic. Město je významným kulturním, administrativním, dopravním a turistickým centrem oblasti. Po Českých Budějovicích a Táboře je to třetí největší město jižních Čech. Město s necelými 30.000 obyvateli má velmi bohatou historii.Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci v kraji. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most se sedmi oblouky, druhý nejstarší ve střední Evropě, který slouží dodnes. Koncem 13. století zde vznikla mincovna, později přestěhovaná do Kutné Hory.Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Písek zůstal v oblibě panovníků i po vymření Přemyslovců, často zde pobýval Karel IV. i Václav IV. Město po celou svou dobu zůstalo majetkem koruny, ale jeho význam začal potupně upadat. Za husitství bylo vypleněno a počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.Písek má rozlehlé náměstí západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. Kromě již zmíněného mostu je dominantou města děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem. Na náměstí stojí barokní radnice z 18.století a mariánský sloup. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Město má velice bohatou kulturní historii a na jeho četných školách, jejichž počet je pro město jeho velikosti, nezvykle vysoký studovala řada osobností. Za všechny jmenujme básníka Antonína Sovu, spisovatele Fráňu Šrámka nebo malíře Mikoláše Alše.