Rokokový zámek Stekník, obklopený terasovitými zahradami italského stylu, stojí na vyvýšeném ostrohu nedaleko obce Stekník (památková vesnická zóna) v meandru řeky Ohře. Zámek je dnes v rekonstrukci a není volně přístupný. Návštěvníkům je však umožněna prohlídka zámeckých zahrad s informačními cedulemi a naváděcími šipkami. Zpřístupněna je také zámecká kaple a od roku 2009 se na zámku Stekník také konají svatební obřady, v letních měsících i v překrásné zámecké zahradě.   Historie zámku                         Na místě dnešního zámku Stekník stávalo kolem roku 1600 opevněné panské sídlo rodiny Kaplířů ze Sulevic. Ke stavebním úpravám objektu došlo koncem 17. století, poté co se Stekník stal v roce 1681 základem majetku jedné z nobilitovaných žateckých měšťanských rodin Kulhánků z Klaudensteina. Nový majitel Jan Jiří Kulhánek nechal strhnout staré budovy a na jejich místě vybudoval zámek ve stylu vrcholného baroka. Pro dnešní podobu zámku však byla rozhodující až druhá stavební fáze ve 2. polovině 18. století, kdy získal objekt dnešní rokokovou podobu. Přestavbu sídla započal Jan František z Klaudensteina. K nejradikálnější změně patří novostavba zámecké kaple Navštívení Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Na zámeckém nádvoří stojí kašna, pocházející také z druhé poloviny 18. století. Ve stejné době vznikla patrně i terasovitá úprava zámecké zahrady, která byla od okolí oddělena kamennou zdí, zdobenou pískovcovými vázami a terakotovými plastikami, které se bohužel dochovaly pouze v torzech. V této době byla postavena dnes již poničená kaplička, vystavěná nad pramenem minerální vody a dvoupatrová sýpka s barokně ztvárněnými štíty, vikýři na střeše a erbem na průčelí, uzavírající dnešní památkovou zónu na jižním okraji obce. Rozsáhlé stavební aktivity Jana Františka Václava Kulhánka z 60. let 18. století se dotkly také úprav interiérů objektu. Fresky a nástěnné iluzivní malby pokryly stěny a strop sala terreny, reprezentačního sálu a kaple. Také stěny obytných pokojů byly opatřeny kvalitní iluzivní malbou a zámecká kaple byla vybavena nástěnnými obrazy Ignáce Raaba. V roce 1907 získal zámek Fridrich Gimbel a po něm zdědil Stekník švýcarský konzul Gérold Déteindre, který byl posledním soukromým majitelem objektu do roku 1945. Po druhé světové válce byl velkostatek Stekník konfiskován a začal sloužit Výzkumnému ústavu chmelařskému v Žatci. Později jej užívala Národní galerie Praha, která zde umístnila depozitář obrazů. Od roku 1996 získal zámek Stekník Památkový ústav v Ústí nad Labem, který jej spravuje a rekonstruuje v současné době. Tipy na výlet Navštívit můžete zámek Nový Hrad u Jimlína, archeoskanzen Březno u Loun, barokní zámek Postoloprty, barokní zámek Tuchořice nebo město Žatec, kde je také mnoho k vidění. Ubytování najdete v Žatci.  

Dnes již sporé zbytky kdysi malého kostelíka najdeme 1 km západně od obce Mnichov nedaleko Mariánských Lázní. Podle písemných pramenů byl postaven na místě původní osady jedním saským hrabětem přibližně v době založení kláštera v Teplé. Za hustiských válek byl pobořen, přesto se v jeho ruinách zachoval jakýsi starý obraz sv. Siarda. V roce 1615 proběhla renovace za finanční účasti tepelského opata Andrease Ebersbacha. V období třicetileté války byl opět pobořen a znovu zásluhou opata Raymunda I. Wilferta v roce 1664 obnoven. Definitivní zkázu přinesl rok 1782 kdy byl z nařízení císaře Josefa II. zrušen. Postupně byl rozebrán na stavební materiál, který byl použit při výstavbě školy v Mnichově a kostela v Rájově. Starý zvon z kostela byl věnován kostelu v Otročíně. Dnes je k vidění jen porušené obvodové zdivo v nepříliš velké výšce. Podle pověsti se nachází v blízkosti kaple hrob sv. Siarda. Nad ním stávala socha a rostla památná borovice. Siard je uložen v dřevěné rakvi, ta v rakvi želené a další v rakvi zlaté. Kdo by se k místu neuctivě přiblížil, bude postižen spravedlivým trestem! Jen pár kroků pod kaplí se nachází tzv. „Svatá studna“ označovaná dnes jako Siardův pramen. Objeven byl kolem roku 1654 a již od jeho objevení se v okolí tradovala jeho léčivá moc při hojení ran a léčbě různých neduhů. Největší slávu prožíval při velkých poutích v 17. století.

Berounka vzniká soutokem Mže s Radbuzou v centru Plzně. Původně se celý tok řeky nazýval Mže. Název Berounka vznikl až v 17. století, kdy byl úsek řeky na berounském panství nazýván tehdy obvyklým způsobem jako řeka berounských. Podle Ottova slovníku naučného se na konci 17. století začal užívat název Berounka pro dolní tok. Poprvé je uváděna plzeňským kronikářem J. Tanerem jako tok za městem Berounem. V 18. století používali někteří autoři název Berounky nesprávně i pro střední tok od Plzně, Berounka postupně vznikala na soutoku Mže a Rakovnického potoka, později se její začátek posunul na soutok se Střelou a ještě později na soutok s Úslavou. Ottův slovník z roku 1908 přesto uváděl Mži jako řeku ústící do Vltavy.Plzeňští radní z iniciativy historika Jana Anderleho rozhodli 7. září 2006 o přejmenování Berounky zpět na původní název na území města, zároveň chtějí jednat s vedením Plzeňského kraje o jejím přejmenování na celém území kraje a usilovat o naprosté vymazání Berounky z map. Rozhodnutí však zatím nic nemění na oficiálním názvu, který je stanoven vyhláškou ministerstva zemědělství.Berounka protéká Plzeňskou kotlinou a následně přírodním parkem Horní Berounka. V Berounské kotlině dále přijímá zprava řeku Litavku. Pod městem Beroun v Českém krasu vytváří Berounka ve vápencích Karlštejnské vrchoviny kaňon se skalními stěnami. U Lahovic se vlévá do Vltavy. Berounka je řekou se silně kolísavými vodními stavy, téměř celý tok je splavný i pro otevřené sportovní lodě a využívaný ke koupání.Nejnavštěvovanější jsou úseky v CHKO Křivoklátsko a úsek v Českém krasu, zejména Vodácká naučná stezka Berounka.

Dominantou Duchcova je barokní zámek, který dal v letech 1675 - 1685 vystavět Jan Bedřich z Valdštejna na místě staršího renesančního sídla Lobkoviců. Rodové sídlo Valdštejnů Na svou dobu byl Jan Bedřich mimořádnou osobností s velkým vzděláním a rozhledem. Jeho humánní smýšlení a láska k umění znamenaly mnoho pro tvářnost města, ale i pro poddané, kterým v r. 1680 značně zmírnil nevolnictví. Roku 1707 byl zámek rozšířen o dvě boční křídla. Úpravy zámeckého areálu včetně unikátní barokní zahrady byly prováděny od roku 1720, fasády dostaly současný klasicistní vzhled v letech 1812 – 1818. Francouzský park Nedílnou součástí zámeckého okolí byl park, který dal Jan Josef z Valdštejna vybudovat ve francouzském stylu podle návrhů proslulého architekta Jana Ferdinanda Schora, využívajících soustavu bazénů, vodotrysků a fontán. Vnější sochařská výzdoba zámku je dílem Matyáše Brauna. Na pilířích oddělujících čestný dvůr od vnějšího nádvoří stojí socha Minervy, Marse a dvojí zobrazení Herkula. Rozšířením areálu v roce 1731 byly vytvořeny podmínky k založení tzv. Knížecí zahrady. V letech 1967-68 byla barokně rekonstruována. V nižší části je květinový parter, při opěrných zdech byly vysazeny popínavé růže. Dolní rozšířenou část zahrady oddělují od přírodního parku okrasné jabloně. Valdštejnové vlastnili panství do r. 1921, kdy je prodali státu.   Duchcov a Giacomo Casanova      Trojkřídlá dispozice tvaru U svírá čestný dvůr. V interiéru zámku mohou návštěvníci zhlédnout výstavu starobylého nábytku od gotiky až do poloviny 19. století. Součástí prohlídky je i hlavní sál s valdštejnskou rodovou galerií, expozici v tzv. biliárovém křídle, tři místnosti zámeckého personálu a muzeum věnované osobnosti Giacoma Casanovy, kterého na Duchcov přivedl roku 1785 hrabě Josef Karel z Valdštejna. Casanova na zámku působil na sklonku života jako knihovník a napsal mnohosvazkový, ale neúspěšný utopický román Icosameron, Historie mého útěku z olověných komor v Benátkách a proslulé Paměti. Také zde zemřel a je pochován. Další významné osobnosti na zámku Na zámku však pobývali i Johan Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Fryderik Chopin, Josef Haydn a Wolfgang Amadeus Mozart. Ludwig van Beehoven zde svému mecenáši Ferdinandu Arnoštovi věnoval velkou klavírní sonátu (opus 53), zvanou Valdštejnská. V roku 1813 hostil duchcovský zámek ruského cara Alexandra I., velkoknížete Konstantina, pruského krále Fridricha Viléma, rakouského kancléře Metternicha, knížete Schwarzenberka, maršálka Radeckého.   V současnosti žije zámek Duchcov bohatým kulturním životem.  Tipy na výlet Výlet si můžete dopřát na zříceninu hradu Rýzmburk, rozhlednu Dlouhá louka nebo cisterciácký klášter. Zavítat můžete také na barokní zámek Světec nebo barokní zámek Janov. Zajímavé je navštívit i vodní nádrž Fláje nebo vodní nádrž Janov. Ubytovat se můžete v Duchcově.