Nádrže a kanály začaly vznikat díky rostoucí spotřebě vody pro pohon důlních strojů. Stejný důvod byl i pro vznik Blatenského příkopu (kanálu) u Horní Blatné v letech 1540-1554, autorem zdejší stavby byl Stephan Lenk. Blatenský příkop začíná asi dva kilometry západně od Božího Daru při silnici vedoucí z této obce do Horní Blatné. Svéděl vodu k báňským provozům a ústil do Blatenského potoka při Horní Blatné. Stavba je dlouhá 20 km, široká až 2 m a po obou stranách ji tvoří náspy až dva metry vysoké osázené na mnoha místech smrky, doplněn stavidly, hrázemi a přepady pro jeho regulaci. Napájen potokem Černá a vodou z božídarskými rašeliništi. V zimě aby nezamrzla voda byl zakrýván větvemi a dřevěnými prkny. Svůj význam ztratil po ukončení těžby v 19. století a zarůstal. V současné době je funkční a snaha o zachování této technické památky.

Nedaleko Ústí nad Labem v malebné krajině je možné objevit zříceniny hradu Blanska. Tyčí se nad stejnojmennou osadou, nedaleko obce Mírkova a dříve se mu říkalo Blankeštejn. Historie hradu Hrad Blansko byl postaven někdy na sklonku 14. století, protože je poprvé výslovně uveden v r. 1401 v přídomku Václava z Vartemberka. Majitel byl stoupencem krále Zikmunda a stál tedy v opozici proti králi Václavu IV. Tato skutečnost předurčila hradu poměrně bouřlivé a událostmi nabité první roky jeho existence.  Proto se Václavovi přívrženci v době bojů mezi oběma soupeřícími stranami na jaře roku 1402 zmocnili i hradu Blanska. Tento stav trval sice jen krátký čas, ale po smrti Václava z Vartemberka rok 1407 boje o Blansko pokračovali. Majitel je sice neznámý, ale zřejmě se opět rekrutoval z řad odpůrců Václava IV. a boje o něj pokračovaly. Po smrti krále se dostal, podobně jako další hrady té oblasti, do rukou míšeňských vévodů, kteří si tak upevňovali na české straně Krušných hor svůj vliv. Ovšem přítomnost míšeňských měla jen epizodní trvání. Blansko se opět navrátilo do rukou Vartemberků, kteří jej drželi i po skončení husitských bouří. Na horké hranici se Saskem a Lužicí musel několikrát osvědčit pevnost svých hradeb. Posledním Vartemberkem, který Blansko vlastnil, byl Jan. Po něm v r. 1527 získal hrad Jindřich z Buenau a jeho synové Rudolf a Guenter. S nimi vstoupil do dějin Blanska rod, který ho držel až do Bílé hory. Hrad sám byl na počátku 16. století ještě obýván, a pokud tam nesídlil majitel sám, žil zde hejtman panství, kterému patřilo mnoho okolních obcí. Buenové hrad sice ještě renesančně upravili, ale v průběhu druhé poloviny 16. století se však sídlem vrchnosti stával stále častěji nový zámek v Krásném Březně a hrad Blansko byl jen udržován a příležitostně využíván jako vězení. Po třicetileté válce jeho pustnutí už nic nebránilo. Hrad se postupně rozpadal, takže do dnešní doby z něho zůstaly zbytky hradebních zdí, obou bašt a čtyřhranné věže s klenutou místností. Obytné a hospodářské budovy se zřítily, kamene z nich bylo použito k úpravě nádvoří a přístupu do něho. Tipy na výlet Na výlet se můžete vypravit do okolí Ústí nad Labem nebo do města samotného. Přímo ve městě můžete navštívit zoo, prohlédnout si Muzeum města nebo vystoupit na Erbenovu vyhlídku. V okolí najdete třeba Váňovský vodopád, skálu Milenci nebo hrad Střekov. Ubytovat se můžete přímo v Ústí nad Labem.

Hlava Bradáče na zdi pod Křížovnickým náměstím sloužila k posuzování výšky vody ve Vltavě.

Pojmenování je odvozeno patrně od jména dávného vlastníka a původně šlo o Chodův (nebo možná i Hodův) dvůr. Vesnice Chodov se připomíná od roku 1185, kdy patřila vyšehradské kapitule. Od roku 1349 byla v držení zderazského kláštera křížovníků a to až do husitství, kdy ves zabrali Pražané. V 17. století přešla ves do držení benediktinů u sv. Mikuláše na Starém Městě, v 18. století patřila hrabatům Goltschům a od roku 1801 Korbům z Weidenheimu. V roce 1849 se stal Chodov samostatnou obcí, jejíž součástí byly osady Litochleby, Chodovec, Hrnčíře a Šeberov. V roce 1909 se pak oddělily posledné dvě jmenované pod jedním jménem Šeberov. V roce 1968 byl Chodov připojen k Praze. V 70. letech 20. století zde proběhla výstavba velkého obytného souboru panelových domů označené jako Jižní Město I. (Háje, Opatov, Chodov, Litochleby), na který navázal v roce 1978 další komplex Jižní Město II. (Horní Kunratice a Roztyly). Při této výstavbě vzalo za své mnoho starých domů a prakticky přitom zanikla osada Litochleby. Památek v tomto katastru mnoho není, za zmínku stojí hlavně dochovaná chodovská tvrz.