První pec zde byla postavena v roce 1880 a před první světovou válkou produkovala Berlova vápenka na 25 tun vápna denně. Po válce ve dvacátých letech to bylo dokonce 45 tun denně. Vápenec sem byl dopravován košíkovou lanovkou z nedalekých Prachovic, poháněnou parním strojem. Patřila k nejstarším u nás, měla délku 5,5 km, 180 košů s kapacitou každého na 280 kg vápence a dřevěné stožáry vysoké 6-20 m v rozestupech od 20 do 140 m jich bylo na 110. Hotové vápno se dopravovalo vlečkou do Čáslavi. Výroba vápna byla zastavena v roce 1957 a lanovka postupně demontována. Vápenka se naštěstí dochovala. Zachovány byly obě pece, každá trochu jiné konstrukce. Obě však mají dvě samostatné peciště (šachty). Jedna je robustnější a představuje typičtější konstrukci železnohorské vápenky, druhá subtilnější je pacoldovského typu. Vápenka je také unikátní svým způsobem zavážení, který zde tvoří ocelová konstrukce výtahu a lávky, která od něj vede k zavážecím otvorům. Stavební stav vápenky je dobrý. Vápenka byla rekonstruována a západní pec navíc doplněna o objekt, ve kterém byla zřízena malá expozice vápenictví.

Původní kostel zřejmě dřevěný byl postaven ve Vranově jako vděk za uzdravení Viléma moravského zemského maršála. V kostele byla umístěna soška Panny Marie z lipového dřeva. V letech 1617-1633 byl vystavěn dnešní nový monumentální chrám, iniciátor byl Maxmilián z Lichtensteina. Současně s tím byl v letech 1626-1633 při chrámu vystavěn klášter pro řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly – paulánů. Za josefínských reforem byl klášter zrušen a zčásti pobořen. Z jeho cihel byla postavena kasárna v Brně-Cejlu. V roce 1992 se konal návrat paulánů, kteří zde budují duchovní centrum. Jednolodní barokní kostel s klasicizujícími prvky doplňují dvě věže. Interiér zdobí několik uměleckých děl od různých autorů a kostelní klenbu freska od Jana Jiřího Etgense. Hlavní oltář zdobí obraz Nejsvětější Trojice od malíře P. Trogera a soška Panny Marie Vranovské od neznámého francouzského řezbáře z počátku 16. století. Pod kostelem se nachází krypta rodu Lichtensteinů. Kromě zhruba 50 pochovaných členů rodu jsou zde i umístěna balzamovaná srdce manželek, které kvůli svému původu nemohly být pochovány vedle svých manželů.

Nejvýznamnější památku a dominantou historického centra je chrám sv. Ducha stojící na západní straně Velkého náměstí.Počátky stavby se datují do přelomu 13. a 14. století. Ještě ve výstavbě byl kostel poškozen požárem v roce 1339. Přesné dokončení stavby není známo, ale patrně se tak událo někdy mezi léty 1360-1378. Během 14. století tak vzniklo trojlodí s dvojicí věží, sakristie a původní jižní vstup tvořící královský vchod s předsíní (dnes se vstupuje do kostela novějším západním vchodem). V roce 1407 byl kostel poškozen požárem a při opravě byla vystavěna podélná kaple. Roku 1463 vystavěna kruchta a zasazeny nové okenní kružby. Následně kostel poškodily další požáry v letech 1484, 1509, 1533 a v letech 1639-1640 byl zpustošen Švédy. Roku 1664 byl povýšen na katedrální kostel. V letech 1783-1784 proběhly barokní úpravy, kterých se kostel zbavil při regotizaci a velké rekonstrukci v letech 1864-1874. Stavba gotického chrámu je cihel většinou glazovaných, kamenické detaily jsou provedeny z bílého poískovce. Chrám je dlouhý 56 m, široký 25 m a výška hlavní střední lodi činí 21 m. Trojlodní chrám má převýšenou střední loď a mimořádně dlouhý pětiboce ukončený presbytář. Po stranách presbytáře stojí téměř 40 m vysoké věže. Loď je sklenuta čtyřmi poli křížové klenby, nad sakristií jsou to čtyři křížová pole, jejichž klenební přípory navazují na klenební sokly. Hlavní loď od vedlejších oddělují arkádové pilíře. Velkou vzácností je gotický krov i když některé části byly v průběhu existence stavby vyměněny. Presbytář je osvětlen vysokými okny zdobenými vitrážemi. Na pravé straně se zachovala gotická sedile. Hodnotnou částí je kruchta se svorníkem klenby kde je vyobrazen nejstarší městský znak.Hlavní oltář je pískovcový novogotický z roku 1940. V jižní lodi se nachází pseudogotický oltář s malovaným triptychem (1494). Uprostřed je tvoří obraz sv. Rodiny a po stranách čtyři mariánské výjevy. V severní lodi stojí rovněž pseudogotický oltář (1881) s obrazem sv. Antonína Poustevníka od Petra Brandla (1730). Další výbavou kostela je schránka na nádobu s hostiemi tzv. pastoforium z konce 15. století, pískovcová kazatelna s reliéfy čtyř evangelistů od J.V.Myslbeka, cínová gotická křtitelnice (1406) přinesená sem husity z vyrabovaného podlažického kláštera. V kněžišti můžeme vidět nástěnné malby pocházející z roku 1898 a znázorňující Zvěstování, Nanebevstoupení, Klanění Tří králů a Zmrtvýchvstání. Na klenbě jsou pak vymalovány erby hradeckých biskupů a města (1940).

Renesanční areál zámku v Červené Řečici stojí na jižním okraji obce, nedaleko města Pelhřimova. Historie zámku V roce 1144 daroval český kníže Vladislav II. pražskému biskupovi Otovi zalesněnou krajinu při horním toku řeky Želivky, kde náleží i Řečice, která se tak stala centrem rozsáhlého panství pražských biskupů a arcibiskupů.                    Kdy přesně vznikla tvrz, která stávala na místě dnešního zámku, není známo. Za biskupa Tobiáše z Bechyně však byla koncem 13. století spolu s kostelem opevněna proti nájezdům Oty Braniborského, později proti Vítkovcům. V letech 1343 - 1364 byla tvrz již označována jako hrad, který byl sídlem purkrabího. Do světských rukou přešlo řečické panství v roce 1415, kdy se jeho majitelem stal Jan z Chotěmic, následovali Trčkové z Lípy, páni z Ústí a páni ze Stráže. Tím se Řečice dostala do dědičného držení Jindřicha ze Stráže, nejvyššího hofmistra Českého království a dočasného správce země. Po roce 1535 se ujal hradu Šebestián Leskovec, za něhož došlo k největšímu rozmachu řečického panství. Šebestián nechal přestavět hrad na renesanční zámek. Po Bílé hoře získal Červenou Řečici pražský arcibiskup Arnošt Harrach. Jeho nástupci vlastnili zdejší panství až do roku 1948. Arcibiskupové sídlo však příliš nenavštěvovali, proto začal objekt chátrat. V roce 1948 byl velkostatek Červená Řečice se zámkem zkonfiskován a využíván účelově. Celý objekt, kde dnes už jen nádvoří zdobí sgrafitová, zpola opadaná fasáda, tak bezútěšně chátrá. Zámek je v soukromých rukou a ve velmi špatném stavu. Přístupný je jen několik dní do roka, v čase letního řečického Slámování. Podoba hradu Zámek Červená Řečice je přestavěný původní gotický hrad. Největší zajímavostí je velmi zachovalé opevnění se dvěma baštami na západě, valy, příkopy a rybníky, které chránily původní hrad. Zámek má šestiboký půdorys, dvě nádvoří a mezi renesanční budovy je vklíněna asi 12 metrů vysoká hláska z konce 13. století. Přízemí a první patro, dále místnosti západního a severozápadního křídla mají valenou klenbu, spojovací se sgrafitovou výzdobou klenbu hřebínkovo - hvězdicovou. Uprostřed prvního nádvoří stojí studna. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat například do nedalekého Pelhřimova, kde najdete Muzeum strašidel, Muzeum Vysočiny, Muzeum rekordů a kuriozit, zámek Proseč, kubistickou Drechselovu vilu, Solní branku, Dolní bránu, městské opevnění nebo třeba kapli Panny Marie Sedmibolestné. Nedaleko od zámku Červená Řečice můžete navštívit také klášter Želiv. V Humpolci najdete zajímavé Muzeum vah. Ubytovat se můžete v Pelhřimově nebo v Humpolci.