Bílý potok, okres Liberec.

Kříž u kostela Všech svatých v Praze 22, Uhříněvsi.

Pankrácká pláň byla ještě dlouho po druhé světové válce relativně prázdná a pustá. Občas se tu usadili kolotoče a jiné atrakce. Vše se začalo měnit poté, co bylo rozhodnuto realizovat se mnoha generací techniků a architektů o přemostění Nuselského údolí. Jeho délka je 485 m a šířka 26,5 m. Naším zájmem však není most, ale Palác kultury. O jeho stavbě bylo rozhodnuto v roce 1975 a mělo jít o stavbu hodné socialistické epochy. Tehdejší Národní výbor hl. m. Prahy vypsal architektonickou soutěž. Grandiozní stavba spolykala 11.000 tun ocelových konstrukcí a 39.000 tun kvalitního betonu a nespočet dalšího stavebního materiálu. Slavnostně byl otevřen 6-10. dubna 1976. Stavebně neobyčejně rozsáhlý objekt je solitérní stavbou. Základní tvar Paláce kultury vychází z nepravidelného mnohoúhelníku. Má dvě podzemní podlaží a šest podlaží nadzemních. Obvodový plášť je smontován z ocelohliníkové nosné konstrukce s proměnou modulovou sítí vyplněnou prosklenými plochami v kombinaci s velkoplošnými parapetními a atikovými betonovými panely. Základem dispozičního řešení tehdy byly dva hlavní sály, Sjezdový a Společenský. Dále tu byly Komorní a Konferenční sál, Mládežnický klub, restaurace a další prostory. Velká pozornost byla věnována vybavení interiéru a nechyběly ani umělecká díla v počtu 150. Ve dnech 18. a 19. dubna 1981 se uskutečnil den otevřených dveří na který se již od časného rána vytvořil před objektem nekonečný had lidí dychtivě čekající na prohlídku tohoto kolosu. Za dva dny absolvovalo prohlídku dlouhou 2 km na 110.000 osob. K dispozici byl i letáček, ze kterého bylo možno se dozvědět že obestavěný prostor je 780.000 m3, maximální kapacita objektu 6.500 míst, dopravu zajišťuje 42 výtahů a 14 eskalátorů, v podzemním parkovišti mohlo parkovat 240 aut a 44 autobusů. S návštěvností to však poté nebylo tak horké, neboť palác byl využíván hlavně pro politické akce a při těch byl uzavřen a přísně střežen. Navíc minulý režim připravoval dvě zásadní změny, které se naštěstí neuskutečnily. Tou první mělo být vybudování dlouhého eskalátoru na severním svahu. Tou druhou byl neutěšitelný stav činžovních domů v nuselském údolí, na které nebyl z paláce zrovna hezký pohled, alespoň tak zněl závěr našich i spřátelených soudruhů ze sovětského svazu. Proto se připravovala plošná demolice těchto činžovních domů a zřízení parkové úpravy, která by zahrnovala i oblast Folimanky. Vznikla by tak velkolepá zelená parková úprava, na kterou by bylo radost pohledět. Samozřejmě hlavní překážkou bylo financování takové nákladné úpravy. Rok 1989 tyto úvahy ukončil. Významnou součástí výtvarné výzdoby je gobelín Zlatá Praha od Cyrila Boudy o rozměrech 5 x 2,5 m ceněný na 750.000 Kč. Gobelín, který visel ve foyeru před Komorním sálem, počátkem září 1992 zmizel. Je neuvěřitelné, že se ani při vyšetřování nebyl nikdo přesně schopen určit dobu zmizení. Vyšetřování se rozjelo na plné obrátky a mělo nečekané rozuzlení. O svinutý gobelín, o několik dní později, doslova zakopnul hasič místního požárního útvaru v prostoru nouzového schodiště u podzemních garáží. Tam ho měl zloděj, buď připravený, nebo se zalekl a na toto místo ho vrátil. Závěrem roku 1995 vznikla společnost Kongresové centrum Praha a.s. jejíž 100% vlastníkem je hl. m. Praha. Tím bylo objektu dáno nové jméno, původnímu lidé říkali hanlivě zkráceně Pakul. Zároveň se začalo diskutovat o dnes velmi neprůhledné a sporné přestavbě objektu pro konání Mezinárodního měnového fondu, při které si nejen palác ale i jeho okolí užilo své. V minulé době v něm sídlila televize Prima, a nejvíce snad objekt byl využit pro pořádání muzikálu Drákula a později Monte Christo. V současné době ho využívá Hudební divadlo Karlín které zde našlo útočiště po nedobrovolném vyklizení svého divadla povodní.

Kamenná stavba z roku 1862, postavená knížecím stavitelem Pruvotem, z bílých pískovcových kvádrů. Věž je vysoká 13 metrů, kruhového půdorysu byla postavena v novogotickém stylu jako romantická vyhlídka. Později byla využívána jako honosný posed. Pod jižním vchodem jsou patrné stopy po původním schodišti vedoucím do horní části věže. Dnes je bez žebříku tento výstup nemožný. I tak je však výstup do horní partie věže vzhledem ke špatnému technickému stavu věže velmi riskantní.