Počátky děčínského muzea klademe sice do 19. století nicméně novodobá historie se datuje od roku 1945. Tehdy byly sloučeny sbírky Městského muzea v Děčíně a Městského muzea v Podmoklech. Muzejní fond byl obohacen o řadu konfiskátů ze soukromých sbírek a průběžně doplňován sběry, dary a nákupy. Prvotní problémy s nedostatkem prostor byly vyřešeny roku 1953, kdy muzuem dostalo bývalý lovecký zámeček Thun-Hohensteinů.Velkým výstavním počinem se stává expozice Vývoj lodní dopravy na Labi otevřená v roce 1969 - v roce, kdy je muzeu jako jedinému na našem území udělena specializace právě v oblasti historie lodní dopravy po celém toku Labe. Proto také muzeum disponuje jednou z největších knihoven o plavbě vůbec a vlastní i rozsáhlý fotoarchiv plavidel, sbírku starých vodních map Labe a Vltavy, obsáhlý soubor konstrukčních nákresů a mnohé další reálie dokumentující tento specifický způsob dopravy a přepravy. Koncem sedmdesátých let dostalo muzeum do své správy také dvě pobočky - muzea v Rumburku a Varnsdorfu, a je tomu tak dodnes.Sametová revoluce přinesla i pro zdejší muzeum velký zlom. Svou činnost mohli odborníci na jeho půdě konečně zaměřit na skutečnou vědeckou práci, zejména na hlubší zkoumání a mapování regionální historie (brzy po revoluci muzeum otvírá například stálou expozici Gotická plastika na Děčínsku), svůj prostor pravidelně dostávají také regionální umělci či výtvarné skupiny, a daleko větší pozornost je věnována údržbě sbírek, zejména pak restaurování děl jsoucích  často na pokraji zkázy.Muzeum také rozšířilo své výstavní prostory - na Děčínském zámku byla zřízena nejprve expozice loutek zapůjčených ze sbírek Milana Knížáka (1998 - 2002) a později byly otevřeny stálé expozice z našich sbírek - Zámecká zbrojnice, Umění baroka, Veduty Děčínska, v roce 2005 přibyl také Děčínský zámek v proměnách doby. Stálá expozice Vývoj lodní dopravy na Labi. Město na louce (výsledky archeologického výzkumu středověkého Děčína). Gotická plastika na Děčínsku - Obrazová galerie (od baroka po 20. století). Procházka starým Děčínem. Zámecká zbrojnice Veduty Děčínska Děčínský zámek v proměnách doby

Barokní zámek Čimelice stojí ve stejnojmenné obci, nedaleko Mirovic.     Historie zámku                                       Z roku 1483 pochází první písemná zmínka o čimelické tvrzi. V roce 1543 získali tvrz bratří Petr a Aleš Deymové ze Stříteže. Po vymření rodu se majitelé panství rychle střídali, až jej v roce 1685 koupil Jan Jindřich z Bissingenu. Jeho syn, hrabě Karel Bissingen, dal blízko tvrze vystavět barokní zámek. Stavba byla provedena mezi lety 1728-1730 stavitelem Antoniem Canevallem. Po vybudování nového zámku byla tvrz přestavěna na sýpku. Po požáru zámku v roce 1767 byly k postranním křídlům budovy přistavěny vížky. Od roku 1782 se zámek dědictvím dostává mezi různé vlastníky, roku 1817 zde proběhly menší změny interiérů podle plánů pražského architekta J. F. Jöndla. Roku 1850 získal Čimelice Karel Schwarzenberk, kterého potomci drželi panství do roku 1948. V zámku byla po roce 1948 umístěna střední průmyslová škola filmová. Dnes je soukromým majetkem Schwarzenberků a je veřejnosti přístupný příležitostně. Dispozice zámku Zámek je trojkřídlá, dvoupatrová budova. Pod volnou lodžií s balkónem je dvouramenné schodiště vedoucí před velký sál v patře, který prostupuje dvěma patry a je vyzdoben v barokním slohu. Oba menší sály jsou upraveny v rokokovém stylu druhé třetiny 18. století. Zámecký komplex je obklopen přístupným anglickým parkem, od kterého vede stromořadí k nedalekému zámku v Rakovicích. Pokud se odsud vydáte na výlet, můžete navštívit židovský hřbitov v Mirovicích, Žďákovský most nebo zámek Orlík nad Vltavou. Opačným směrem najdete zámek Vráž a lázně Vráž. Ubytovat se můžete například v Orlíku nad Vltavou.

Vodní nádrž Josefův důl se nachází 8 km severně od Jablonce nad Nisou. Nádrž byla postavena hlavně pro akumulaci vody pro vodárenské účely a jako ochrana proti povodněmi v oblasti pod ní. V 60. letech 20. století se totiž v oblasti Liberecka a Jablonecka začal projevovat nedostatek pitné vody. Stavební práce byly zahájeny v roce 1976 a vodohospodářská kolaudace nádrže proběhla 27.5.1987. Nádrž má dvě hráze, hlavní a boční. Obě jsou zemní, sypané, na návodní straně utěsněné asfaltobetonovým pláštěm a na vzdušné straně zpevněné travním porostem. Délka hlavní hráze je 360 m. Ze železobetonové věže, přístupné lávkou, vede ocelové potrubí o průměru 800 mm, dlouhé 2.569 m do úpravny vody v Bdřichově. Tudy proudí surová voda pro úpravu na pitnou z nádrže do úpravny. Ze stejného objektu pak vede 418 m dlouhý odpadní tunel vnitřního podkovovitého tvaru do podhrází. V polovině délky je do něho též zústěn šachtový bezpečnostní přeliv. Na odbočce z levé základové výpusti je nainstalována vodní elektrárna se dvěma turbínami o výkonu 2x55 kW. Celkový objem nádrže činí 22,114 mil. m3 vody, maximální zatopená plocha je tak 138,10 ha. Hráz vodní nádrže je přístupná.

    Rozhledna na vrchu Kohout (589 m), jenž stojí 5 km od Benešova nad Ploučnicí má zajímavou historii i vzhled. Když ji navštívíme, tak první co nás napadne je, proč rozhledna byla postavena na místě, ze kterého není téměř nic, kvůli vzrostlým stromům, vidět. Inu je to proto, že rozhledna zde stojí již více než století a v době kdy se stavěla, byl vrchol Kohoutu nezalesněný a poskytoval pěkný, kruhový výhled. Proto jej jako místo pro stavbu rozhledny vybralo vedení Německého turistického svazu se sídlem v Děčíně. Důvod pro stavbu rozhledny, podobně jako u mnoha dalších věží, byla skutečnost, že se blížily oslavy šedesátiletého jubilea panování císaře Františka Josefa I. Stavbou rozhledny, chtěl tak spolek oslavit toto výročí a stavbu také po císaři pojmenoval. Autorem projektu byl stavitel Anton Möller, který měl již zkušenosti se stavbou rozhledny Hrádek ve Varnsdorfu.  Jeho projekt zahrnoval 16 m vysokou kamennou stavbu s okny a přilehlou restaurací. Plány směle, financovaní chatrné. Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat stav na počátku roku 1908. Výročí, v srpnu 1908, se neúprosně blížilo. Aby se zabránilo blamáži, dostala se na pořad dne improvizace. Stavební komise se spojila s Pražskou strojírenskou akciovou společností a požádala ji o zhotovení kovové konstrukce. Tato konstrukce byla namontována na nedostavěnou kamennou podstavu. Vznikl tak hybrid kamenné a kovové konstrukce, moc se nelíbil, ale co bylo hlavní, stihl se termín oslav. Nová rozhledna byla otevřena 15. srpna 1908 a všichni se domnívali, že toto provizorium je jen dočasné a že rozhledna bude dokončena podle původních plánů. Ovšem k dostavbě již nikdy nedošlo a podoba věže zůstala do dnešních dnů. Jedinou změnou, ke které na vrcholu došlo, byla stavba dřevěné chaty u rozhledny. Věž má tedy vyhlídkový ochoz ve výšce 12 metrů a při výstupu na něj lze napočítat celkem 71 schodů. Ještě nedávno byl stav rozhledny velmi špatný, kovové části byly napadené korozí, výstup byl riskantní a výhled takřka nemožný. Současnost je ovšem mnohem růžovější. Rozhledna je po rekonstrukci a nabízí opět pěkné výhledy. Bohužel díky vzniku soukromých pozemků musela být zrušena turistická značená cesta z Bukové hory do Benešova nad Ploučnicí, ze které rovněž vedla značená odbočka k této stavbě.