Liboc náležela břevnovskému klášteru a nejstarší zpráva se také dochovala v jeho zakládací listině. Nejznámějším místem této části Prahy je obora Hvězda, založená králem Ferdinandem I., a letohrádek, který zde nechal v letech 1555 – 1556 postavit jeho syn arcivévoda Ferdinand Tyrolský. 8.11.1620 se poblíž odehrála bitva, ve které byly české stavy poraženy a země se tak dostala na tři sta let do Habsburské nadvlády. V 16. století zdejší voda pomocí vodovodu zásobovala Pražský hrad. V 19. století vznikla v těsném sousedství nová osada zvaná Horní Liboc. Pro původní ves se užíval název Dolní Liboc. Dnešní Liboc byla připojena k Praze v roce 1922. Název obce je odvozen od jména Libota, které vyjadřuje výraz milý, libý, přívětivý.

Tachovský hradební systém vznikl ve 14. století. Středověké město uzavírala okružní hradba vysoká 8-10 m a široká 140-150 cm. Po celém obvodu bylo 26 věží vysokých zhruba 11-14 m a dovnitř města otevřených. Spojení mezi nimi zajišťovala úzká ulička (široká 2,5-4 m) vedená při hradbách po celém jejím obvodu. Opevnění doplňoval hluboký příkop, široký 43-45 m a val. Na jihu protékal příkopem mlýnský náhon a opevnění zde posilovalo ještě koryto řeky Mže. Vstup do města zajišťovaly tři brány. Na severu to bylo tzv. Horní (Horská) v prostoru dnešní ulice Husitská. V jižní části pak Zámecká (Říšská) v ulici Rokycanova a Dolní (Nízká) v dnešní ulici Boženy Němcové. Horní brána se skládala ze dvou objektů. Hlavní část měla nad průjezdem ještě dvě patra. Na ni pak navazoval koridor 40-50 m dlouhý ukončený menší branou se strážnicí a závorou. Tato brána byla zbořena jako poslední v roce 1871. Dolní brána se skládala ze dvou nevysokých staveb spojených hradbou. Venkovní opevnění brány tvořily dvě oblé bašty vytvářející podobu barbakánu. Brána byla zbořena v letech 1864-1865. Zámecká brána se také skládala ze dvou samostatných staveb spojených koridorem hradeb. V 19. století již tyto brány nestačily provozu města a tak v roce 1822 byla Nová brána z náměstí do prostoru ulice na Světce a v roce 1838 na konci dnešní Hradební ulice tzv. Psí brána směřující k Václavskému hřbitovu. Tyto brány měly však jen krátký život. V průběhu druhé poloviny 19. století byly odstraněny některé části hradeb a již zmíněné hradby. Od 70. let 20. století probíhá rekonstrukce dochovaných částí. Do dnešní doby se dochovala nejvíce západní část hradeb při Zámecké ulici a severovýchodní část v blízkosti Václavského parku. Zachovalo se na 21 dovnitř otevřených věží a v severozápadní dochované části hradeb u bašty č. 3 a 4 spojovací komunikační hradební ulička včetně obranné chodby.

Nádraží Praha Sedlec.

Za počátek Mariánské Týnice lze považovat malou kapli se sošku Zvěstování P. Marii doloženou již v roce 1186. Po stavovském povstání, někdy po roce 1640 byla kaple rozšířena na menší kostelík. V roce 1692 nechal plaský opat Ondřej Troyer vybudovat kolem kostela ambity se šesti zpovědnicemi a na západní straně budovu pro duchovenstvo. V roce 1699 bylo zdejší místo povýšeno na probošství. Dnešní barokní komplex s probošstvím vznikl zásluhou dalšího plaského opata Eugena Tyttla a to v místech asi 50 m od starého kostelíka. Základní kámen byl položen v červenci roku 1711 a architektem se stal nikdo jiný než J.B.Santini. Pro nedostatek financí se stavba táhla docela dlouho. Poutní komplex byl dokončen až v roce 1751 a proboštví dokonce až v roce 1764. Za reforem císaře Josefa II. byl komplex včetně probošství zrušen a zařízení různě rozvezeno. Panství v roce 1826 zakoupili v dražbě Metternichové. Traduje se, že nechali vytrhat dlažbu a ze střešního plechu kupole vyrobit pivovarské kotle do Plas. Ambit sloužil snad jako kolny, refektář jako sýpka  a přízemí probošství bylo přeměněno na chlévy. Dne 17.1.1920 vlivem chátrání stavby se zřítila klenba kostela a s ní freska provedená Siardem Noseckým z roku 1750. V roce 1936 sice vznikla Jednota pro záchranu Mariánské Týnice, do toho však zasáhla nejen válka, ale i únor 1948 a tak opravy s přestávkami pokračovaly až do roku 1989, kdy byly interiéry kostela zpřístupněny, rekonstrukce probíhaly i dál po roce 1989. Celý komplex nebyl nikdo dostavěn, k centrálnímu kostelu se měly na východní i západní straně připojovat trojkřídlé ambity uzavírající čtvercové dvory. Dostavěn tak byl jen západní ambit. Neorientovaný kostel má dispozici řeckého kříže, nároží zjemňují okosené hrany. Na jižní straně se přes malé spojovací prostory ke kostelu přimyká budova probošství, které má víceméně zámeckou dispozici. Nejvýznamnějším jeho prostorem je hlavní plochostropý sál zdobený nástropní freskou, datovanou do roku 1768.