Historie hradu První písemné zprávy o středověké stavbě pocházejí z druhé poloviny 14. století, ale hrad vznikl patrně již dříve. V letech 1369-90 se jako majitelé připomínají Volkéř a Olbram z Hrádku, následně pak Břekovci. V roce 1441 byl hrad napaden a obléhán táborskými. Při bojích Jiřího z Poděbrad se Zelenohorskou jednotou byl hrad poškozen a roku 1541 je označován jako pustý. Do hradu se původně vcházelo předsunutou čtyřhrannou bránou, další pak byla v příčné hradbě. Na nejvyšším místě stávala ohrazená věž. Za ní se pak nacházelo protáhlé nádvoří, které z obou stran lemovaly stavby. Dnes zde najdeme jen zbytky zdiva obytné věže, první i druhé brány a obdélné palácové budovy. Hradní areál zříceniny je volně přístupný. Legendy o pokladu Hrad byl rozbořen pravděpodobně nejen „zubem času“, ale také hledači pokladů. O tom vypráví také jedna legenda. Podle ní se jednomu občanu radíčskému zdálo, že jsou ve sklepením hradu stříbrné sochy 12 apoštolů v životní velikosti a ty jsou střeženy železnými draky. Svůj sen vypravoval sousedům a to se nakonec doneslo vrchnosti. Ta přivolala havíře z Jílového, aby na hradě pátrali. Ti několik dní pilně hledali, ale jednou beze stopy zmizeli. Lidé tvrdili, že je odnesl čert, jelikož se jim zachtělo jeho pokladů. Někteří ale měli za to, že buď peníze nebo něco jiného cenného našli a s tím se potají vytratili. Jiná pověst vypráví, že jeden mlynář z Líšnice, když se vracel jednou v noci domů, zahlédl na hradě poblíž ruin hořet modravý plamínek, ozařující hromadu zlaťáků. Jako moudrý a zkušený věděl, že musí tiše pokleknout a pravou rukou mlčky shrábnout poklad do rozepnuté košile. Náhle se však ozval šramot a za sebou uviděl černého psa s ohnivou tlamou. Lekl se a poklad upustil. V tom se pes i s pokladem propadly do země. Jediné dvě mince, které svíral v ruce, mu z pokladu zůstaly. V nedalekém okolí můžete navštívit například zámek Radíč, zříceninu hradu Ostromeč nebo třeba rozhlednu Drahoušek nad Osečanami. Ubytování naleznete například ve městě Sedlčany nebo na břehu Slapské přehrady v obci Nová Živohošť.

Zřícenina hradu Lichnice leží na okraji Železných hor v Pardubickém kraj, v okrese Chrudim. Příhodné přírodní podmínky Příběh Lichnice a jejích majitelů je v mnohém příznačný pro osud podobných staveb u nás. Než si ho začneme vyprávět, nutno podotknout, že toto místo bylo pro založení této menší pevnosti jako stvořené. Matka příroda dala obráncům hradu bonus v podobě dvou roklí – zvaných Lovětínská a Peklo. Tyto rokle vytvořily ostroh, který si někdy ve druhé polovině 12. století zvolil jako místo pro své hradiště jakýsi Smil. Historie hradu Smil ovšem nebyl jen ledajaký velmož. Byl to předek později velmi mocného rodu Ronovců. Nyní ovšem ještě mnoho peněz nemá, a proto si staví pouhé opevněné hradiště. Ovšem má v rukávu trumf, v letech 1193 – 1197 totiž pobývá ve vyhnanství v Sasku. To by ještě taková výhra nebyla, ovšem společníkem mu tam není nikdo jiný než budoucí král Přemysl Otakar I. Ten, když se roku 1197 po zmatcích a rodových půtkách stane králem, na svého věrného přítele nezapomene. Udělí mu, společně s jeho syny, úřady v Žitavsku a Budišínsku. Poměrně lehce získaný majetek využívá Smilův vnuk, shodou okolností nositel stejného jména a na místě původního hradiště vystaví v polovině 13. století kamenný hrad. Pojmenoval ho tehdy častým německým názvem Lichtenburk – což je vlastně česky Světlice. Z německého Lichtenburk se časem vyvinul český název Lichnice. Smil začal používat přídomek z Lichtenburku a dal tím základ významnému rodu, který v příštích letech sehrál nejednu významnou úlohu v životě Českého království. On sám byl věrný přívrženec krále Přemysla Otakara II. a zúčastnil se s ním vítězné bitvy u Kressenbrunu proti Uhrům. Za jeho života také začala kolonizace zdejšího kraje. Po jeho smrti se vlády nad Lichnicí ujal syn Oldřich. Jeho syn Jindřich směnil Lichnici ve 30. letech 14. století s Janem Lucemburským za Litické panství a hrad se tak stal královským zbožím. Hrad byl pak často zastavován a opět vykupován. Několikrát se jeho majiteli stali páni z Lipé. Dokonce tu jeden čas pobýval i Karel IV.  Hrad za husitských válek Za husitských válek doplatil hrad na kolísání svých pánů mezi sympatiemi k husitství a podporu Zikmundovi. Lichnici v roce 1421 dobyli orebité a svěřili ji Janu Městeckému z Opočna, který vzápětí přešel na stranu protihusitskou. Proto se Lichnice stala na dlouhý čas obleženým místem, které sirotci roku 1429 bez boje získali. Hradu nebyl souzen klid ani za bojů o moc mezi Jiřím z Poděbrad a šlechtou a zapojil se i do boje proti Matyáši Korvínovi. Období stabilizace nastalo v 16. století za Trčků z Lípy. Ti se významně zapsali do stavebního vývoje hradu a zlepšili jeho pevnostní systém. Také začali s pozvolnou přeměnou na pohodlnější sídlo a za jejich vlády také vzniklo městečko Podhradí. Když se na přelomu 16. a 17. století jeho další majitelé vystěhovali do pohodlnějšího třemošnického zámku, a Lichnice dokonce roku 1610 vyhořela, nebyla již obnovena. Další její osud byl velmi rychlý a smutný. Roku 1646 ji dobyli za třicetileté války Švédové a v roce 1648 se jí stal osudným rozkaz císaře Ferdinanda III., kterým nařídil pobořit hrady, aby se nestaly ohnisky odporu či opěrnými body nepřítele. Hradby byly pobořeny a v průběhu 18. a 19. století se Lichnice stala zdrojem levného stavebního materiálu. Od roku 1933 začaly probíhat záchranné a konzervační práce. Dispozice hradu Půdorys hradu má tvar rovnoramenného trojúhelníka, jeho základna, obrácená k severu, má délku asi 60 m, délka areálu je přes 90 m. V SV části hradu, vklíněna do hradní zdi, stojí mohutná raně gotická válcová věž o průměru 12 m. Vzhledem k její světlosti snad byla alespoň zčásti obytná. Zachovala se z ní jen spodní část. V jižním úhlu hradního trojúhelníku, na nejlépe chráněném místě, stál hradní palác, chráněný štítovou zdí silnou přes 7 m. Z původní stavby jsou jen trosky obvodových zdí. Zde bývala i hradní studna, znovu vykopaná při opravách. Trosky další obytné budovy pozdně gotického původu, se zachovaly v SZ části areálu. Jiná obytná křídla z doby Trčků z Lípy byla přistavěna k severní a západní hradební zdi. Ohradní zeď obíhala kolem celého hradu, hrad chránil navíc ještě parkán, mimo to široký příkop a vysoký val při východní a západní straně. V SV části předhradí chránil hrad barbakan z 16. století. Až hrad navštívíte nezapomeňte se zastavit u památného dubu, jehož stáří je delší než 700 let. Tipy na výlet U Licoměřic stojí malá soukromá rozhledna Na kopečku. Rozhledna je volně přístupná. V Třemošnici najdete městskou galerii. Vydat se můžete i na gotickou tvrz Semteš, romantický zámek Žleby nebo zříceninu tvrze Svojšice a zříceninu hradu Oheb. Ubytovat se můžete přímo v Třemošnici nebo v Chrudimi.

Zřícenina hradu se zachovanou věží na terénní hraně ve stejnojmenné obci. Od tvrze k hradu V Tuchorazi existovalo panské sídlo zřejmě již koncem 13. století. Tuto tvrz přestavěl v sedmdesátých letech 15. století na malý výstavný hrad nejvyšší písař desek zemských   Mikuláš Sviták z Landštejna. V držení jeho rodu zůstal až do  roku  1579, kdy se stal majetkem Smiřických a byl  připojen k černokosteleckému panství. Zchátralý,  zpustlý   objekt byl s výjimkou vstupní věže roku 1770 rozebrán na stavební materiál. Dispozice Dispozice menšího hradu byla dvojdílná. Před jádrem se nacházel velký ohrazený hospodářský dvůr. Vlastní hrad pak tvořil obdélný palác v jihozápadní části, na západní straně pak stála čtvrhranná věž, v níž se snad nacházela studna a rozměrná čtverhraná vstupní věž. Do dnešní doby se nejvíce zachovala právě vstupní věž. Původně byla vyšší ještě nejméně o jedno podlaží (patrně roubené nebo hrázděné) vysazené na konzolách. Celé přízemí vyplňuje průjezd zaklenutý dvěma poli křížových kleneb. V suterénu pod věží byl ukryt mechanismus pro ovládání padacího mostu. Hlavní obytná prostora se nachází ve druhém patře, kde ji osvětlují velká obdélná okna. Místnost si dodnes ponechala původní obkročmou hvězdovou klenbu. Součástí prostoru byl i akrýřový prevét. Výklenky tří oken obsahují sedátka, čtvrté mělo vstup do šnekového schodiště spojujícího jednotlivá podlaží s ochozem dnes již zaniklé hradby. Tuchoraz je v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupná. Po návštěvě tvrze se můžete vydat do Českého Brodu a navštívit tam například Podlipanské muzeum.

Čertův sloup na Vyšehradě se nachází v jihozápadním cípu Karlachových sadů, poblíž východního vstupu na vyšehradský hřbitov, ke Slavínu. Byl sem umístěn v roce 1888. Sloup je tvořen třemi dříky z biotitu-amfibolového dioritu, které váží cca 2,5 tuny. Původ sloupu není přesně znám a je proto vykládán v několika variantách. Například jako sluneční hodiny, které v pohanských dobách určovaly zimní a letní slunovrat, či jako podpěry románské baziliky, která stávala na místě dnešního kostela sv. Petra a Pavla. Vzhledem k tomu, že v horkých slunečních dnech je cítit sírou, existuje také pověst, že kámen přinesl na Vyšehrad až z Říma ďábel. Měl v úmyslu vzít si duši jednoho zdejšího mnicha, ale nepochodil a tak mrštil obeliskem tak, že se rozlomil na tři části. Bez ohledu na nejasnost v jeho původu je sloup zajímavým doplňkem vyšehradského areálu,  turistickou atrakcí.Za východní stranou kostela v parku můžeme najít tři kamené válce - tzv. „Čertovy sloupy“ a vypráví se o nich, že je na Vyšehrad přinesl čert. Původbně to byl prý sloup, který čert ve vzteku rozbil na tři kusy, když prohrál sázku s jedním knězem. Oč se vsadili? Ten páter prý čerta moc využíval a když měl propadnout peklu, dal se na pokání. Svatý Petr se nad ním slitoval a poradil mu aby s čertem uzavřel sázku. Ať přinese z chrámu Panny Marie v Římě sloup, ale musí to stihnout než kněz skončí kázání. Čert souhlasil a byl by tu sázku vyhrál, kdyby ho sv. Petr třikrát neshodil do benátských lagun. To je však jen pověst. Sloupy jsou zřejmě pravěkou památkou a v dávných dobách sloužily k označování slunovratu a snad i jako sluneční hodiny. Původně byly umístěny v kostele, ale na příkaz Josefa II. byly odstěhovány do parku. Vznikly obráběním velmi tvrdého kamene, pocházejícího odněkud z Dolního Posázaví. Jednotlivé kusy mají délku 160-240 cm a všechny váží dohromady asi 2,5 tuny.