Orlické hory jsou pohoří v severovýchodních Čechách, při hranici s polským Kladskem. Tvoří asi 50 km dlouhý hřbet od Olešnice v Orlických horách k Heřmanicím. Rozkládají se v okresech Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Náchod v Královohradeckém kraji. Název pohoří je odvozen od řeky Orlice, která tudy po česko-polské hranici protéká. Nejvyšším vrcholem je Velká Deštná, 1115 m n. m. Řada dalších vrcholů přesahuje 1000 m. n. m. Hřeben hor tvoří od severu Vrchmezí (1084 m), Šerlich (1027 m), Malá Deštná (1090 m), Jelenka (1097 m), Koruna (1099 m), Homole (1001 m), Tetřevec (1043 m), Kunštátská kaple (1035 m) a Anenský vrch (995 m). Sever odvodňuje řeka Metuje a její přítoky, jih Tichá a Divoká Orlice. a Divoké Orlici byla v roce 1939 vybudována přehradní nádrž Pastviny, která kromě zadržování povodňové vody slouží k rekreaci. Koho láká pohyb, najde v Orlických horách a Podorlicku nepřeberné množství příležitostí. Na běžkách, kole či pěšky můžeme poznat stále atraktivní Jiráskovu horskou cestu. Celá oblast je protkána cyklotrasami a k dispozici jsou zde i stále více oblíbené cyklobusy. Velmi vyhledávaná jsou zimní střediska, jednak pro své příznivé ceny, a také pro menší počet lyžařů. Mezi nejvyhledávanější patří Deštné, Rokytnice, Říčky, Bartošovice, Olešnice v Orlických horách, Sedloňov, Orlické Záhoří či Zdobnici. Velmi populární turistická Masarykova chata na Šerlichu. Téměř každý si v tomto regionu přijde na své. Toho koho omrzí přírodní krásy v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory (vyhlášené roku 1969) i Přírodním parku Orlice se může vydat po stopách historie. Stačí navštívit zámky (Častolovice, Opočno, Doudleby nad Orlicí, Kostelec nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou) nebo hrady (Potštejn) zdejšího kraje, které mají bohatou historii a interiéry. Vyznavači sakrální turistiky mohou putovat po desítkách kostelů, kapliček (Kunštátská kaple, Anenská kaple), poutních míst (Neratov, Homole, Rokole), jejichž četnost a krása svědčí o dlouhé tradici zbožnosti tohoto kraje. Turisté se mohou vydat až do hlubokého středověku a ve skanzenu Villa Nova Uhřínov si můžou zkusit, jaký život kdysi měli jejich předci. Milovníci vojenské historie budou jistě nadšeni pevností Hanička a nezapomenou si projít celou soustavu předválečného opevnění, jehož linie kopíruje celý hlavní hřeben Orlických hor.

Raně barokní, klasicistně upravený valdštejnský zámek najdeme přímo v centru města Jičína. Jičínský zámek je součástí budov tvořících náměstí a na první pohled s nimi splývá, proto je lehké jej přehlédnout. Návštěva zámku však rozhodně stojí zato. Historie zámku Původně, na místě západní části dnešního zámku, stával po polovině 16. století jednopatrový pozdně gotický panský dům o jednom křídle, postavený Trčky z Lípy. V roce 1609 začal Zikmund Smiřický se stavbou nového renesančního zámku, jehož jádrem zůstal starší trčkovský objekt. Měl 2 patra, nárožní arkýře a 4 arkády do náměstí. Zámek v roce 1620 vyhořel po mohutném výbuchu, když byl zabírán Saloménou Slavatovou, která vymáhala jičínské dědictví na své sestře Elišce. V roce 1623 se Jičín stal majetkem Albrechta z Valdštejna, který zahájil stavební činnost ve městě budováním vévodské rezidence. Rozhodl se pro vystavění sídla ve středu frýdlantského vévodství. Proto roku 1624 vykoupil další sousední domy až k frýdlantské bráně. Základem projektu byl návrh A. Spezzy, upravený G. Pieronim. Za války o bavorské dědictví, tzv. bramborové, roku 1778 byl v Jičíně na čas ubytován i Josef II. Na nějakou dobu upoutal jičínský zámek opět pozornost Evropy, kdy za napoleonských válek v roce 1803 zde sídlil císař František I., kde vedl i řadu schůzí. Nejzávažnější byla schůzka nejvyšších rakouských vojevůdců - Schwarzenberka a Radeckého s ruským generálem Tollem, na níž byla dohodnuta tzv. Svatá aliance proti Napoleonovi. Od roku 1850 přestal zámek sloužit výlučně potřebám panství a s přeměnou státního aparátu se stal postupně též objektem pro nové státní úřady. Byl zde umístěn krajský soud, okresní finanční ředitelství, berní úřad a od roku 1907 také věznice okresního soudu. Po pozemkové reformě nakonec zámek koupilo roku 1936 město Jičín. Dnes je zámek v rukou města Jičína a sídlí zde Muzeum a galerie Jičín, lidová škola umění a některé úřady.  Podoba zámku Zámek Jičín, největší a nejvýstavnější budova na Valdštejnově náměstí, je dvoupatrová stavba obklopující 3 nádvoří a v původní podobě se zachovala dodnes. Při zámecké zahradě jsou postaveny druhé konírny, jízdárna, míčovna a zbrojnice. Po Valdštejnově smrti se zámek téměř 100 let neopravoval. Na konci 18. století jej upravil arch. F. Heger, po požáru roku 1809 bylo upraveno hlavní průčelí do zámeckých nádvoří. Do předních dvou zámeckých nádvoří vedou průjezdy s bosovanými portály, menší západní nádvoří obklopují arkády na pilířích. Ze staršího zámeckého zařízení se zachoval empírový tzv. konferenční salónek tří císařů z doby před rokem 1813, s portréty monarchů, zařízený v souvislosti s četnými návštěvami vůdců protinapoleonské aliance. Zámecká expozice dnes představuje stálou výstavu střeleckých terčů ostrostřelců a expozici z díla akademického malíře Radka Pilaře /autora pohádkových postaviček Rumcajse, Manky a Cipíska/. Je zde umístněna také vlastivědná, archeologická a přírodovědná expozice regionu. Návštěvníka zaujme chodba ze zámku k oratoři kostela sv. Jakuba s barokními plastikami ze sochařské dílny Jelínků nebo také cyklus 6 obrazů V. I. Raaba Ze života světců, který byl po josefínské reformě rozdělen a nyní jsou díla opět pohromadě. V muzejní herně a dílně si může návštěvník vyzkoušet tkalcovský stav, nebo mlýnek na obilí. Tipy na výlet Ve městě je dále k vidění židovský hřbitov a synagoga. Rozhled po městě se vám naskytne z rozhledny Čeřovka. V okolí se můžete vydat na zámek Jičíněves, zámek Kopidlno, zámek Mladějov, hrad Kost, zříceninu hradu Hynšta, zříceninu hradu Veliš, zámek Humprecht v Sobotce nebo zříceninu hradu Trosky.  V Jičíně se jistě i ubytujete.  

Židovský hřbitov se nachází na jižním okraji Dolních Kounic při městském křesťanském hřbitově v Trboušanské ulici. Jako druhý židovský hřbitov byl založen v roce 1680 a naposledy rozšířen v 19. století. Sloužil až do druhé světové války. Na poměrně velkém hřbitově (7.789 m2) je různě roztroušeno na 1.500 náhrobků hlavně barokního a klasicistního typu. Menší část náhrobků pochází ze zrušeného staršího středověkého hřbitova. Nejstarší čitelný by měl pocházet z roku 1688. Dříve byl hřbitov spojen s židovským ghettem schodištěm a tunelovým průchodem, který byl zazděn v 80. letech 20. století. Hřbitov je volně přístupný.

Nová expozice kojetínského muzea má dvě části. Zemědělské nástroje – jedná se o staré exponáty jako např. pluh zvaný "kopčák" na oborování brambor, dřevěné brány s kovovými hroty, okované dřevěné rýče, cep na mlácení obilí, volské jařmo, skříňka zvaná "kótnica" na uložení domácích dokumentů, dále pak nástroje na zpracování lnu - lamka na len, ruční motovidlo, kolovrátek, hachle na česání příze, máslenka, lidové židle, ukázka obrázků na skle a jiné. Historická - městská část obsahuje ukázky ze života kojetínských cechů - vývěsní štíty a kostelní korouhve, cechovní truhlice na důležité dokumenty, ukázky praporů, knihy učňů, tovaryšů a mistrů, cechovní privilegia (výsady). Expozice je doplněna stručnými dějinami města Kojetín.