Orlí kašna je umístěna pod tereziánskám balkónem u vstupu do Starého královského paláce. Byla vytesána v roce 1664 kameníkem Franceskemde Torre podle návrhu architekta Carratiho. Je zde patrná původní úroveň terénu III. nádvoří.

Vodní nádrž Fryšták se nachází jižně pod obcí, při silnici č. 490. Nádrž byla vystavěna v roce 1939. Hráz je sypaná z jílovitých hlín, dlouhá 198 m a vysoká 13 m.

Území Letné tvoří návrší na levém břehu Vltavy na katastru Holešovic. Letenské sady, Letenská pláň a přilehlé okolí. Název je odvozen od výrazu Sluneční hora.Za panování císaře Karla IV. byly svahy Letenské pláně obrácené k jihu osázeny vinnou révou. V 17. a 18. století v důsledku častých válečných událostí na Letné stejně jako na jiných místech v tehdejším pražském okolí, vinice postupně pustly. Ještě na konci 17. století bylo letenské návrší téměř prázdné, přestože zde stála stará kaštanová alej lemující cestu od letohrádku královny Anny k jagellonskému hrádku v Královské oboře. V letech 1715-17 byl na letenské pláni postaven reprezentační letohrádek pro místodržícího Františka Josefa Waldštejna a jeho ženu Markétu Černínovou. S největší pravděpodobností stavbu projektoval pražský architekt František Maxmilián Kaňka. Letohrádek zde ale nestál dlouho, 26.11.1741 spojená francouzská, saská a bavorská vojska po kratším obléhání dobyla Prahu. Když zhruba po roce, pod tlakem rakouských vojsk musel Prahu opustit, vyhodili zákopníci letohrádek do povětří. Okupačníci také kromě toho pokáceli zmíněnou kaštanovou alej. Rozhodující zásluhu na zřízení sadů přibližně v dnešní podobě měla ve 40. letech 19. století pražská obec. Bylo to v době vlády osvíceného pražského místodržícího, hrabě Karla Chotka. Dnes jsou Letenské sady oblíbeným rekreačním místem obyvatel města s krásným výhledem na Staré Město, Malou Stranu, Pražský hrad a další okrajové čtvrtě centra města.

Současně stojící kostel Nejsvětější Trojice byl vystavěn na tehdejším malém návrší při obci jako nový pro evangelíky, za již nepostačující starší kostel. Iniciátorem nového kostela byl majitel Tavíkovic, Jiříb Kryštof Teuffel. Starší kostel pak zanikl v roce 1802 a materiál z něho byl použit například na novou farní budovu a školu. Kostel Nejsvětější Trojice prošel v roce 1884 rekonstrukcí při níž byla snížena věž, zrušena krypta a vybudována nová dlažba. V roce 1946 odnesl vítr tehdy původní střechu krytou šindelem a nová byla již pokryta bobrovkami. Stavba kostela je jednolodní s trojboce zakončeným kněžištěmm a mohutnou věží vystavěnou před západní průčelí. Presbytář a hrotitá okna s kružbami osvětlující prostor jsou gotického původu. Zatímco klenby jsou již renesanční. Například kněžiště kryje zajímavá valená klenba s lunatami, členěná kazetami provedenými v maltě. Kostel má jeden oltář a v presbytáři můžeme vidět cenné malby doplněné historickými obrazy. Na schodišti v podvěží je zazděn náhrobní kámen s Teufelovým monogramem ze zrušené krypty.