Jako místo posledního odpočinku Franze Kafky je uctíván rodinný hrob na Novém židovském hřbitově na Olšanech.

Autobusová zastávka Dědina v ulici Evropská slouží pro dopravu ve směru Ruzyně, Břevnov, Řepy, Liboc, Motol, Vokovice, Veleslavín, Dejvice, Břevnov.Pojmenování zastávky je odvozeno od místního názvu Dědina.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Založení kláštera je datováno zhruba okolo roku 1238. Ve 13. a 14. století několikrát hostil provinční kapituly. Rozkvět kláštera byl narušen nástupem reformace. Jeho prostory sloužily k jednání sněmů a zemských soudů. V poslední čtvrtině 16. století se stal i trvalým sídlem zemského soudu. Na klášteru se rovněž podepsala třicetiletá válka a roku 1689 vyhořel. Při tomto požáru se zřítila gotická klenba v presbytáři kostela. Následovala barokizace celého kompexu. V letech 1735-58 vznikla dvě nová křídla na místě zbořených domů a klášter tak nabyl dnešního rozsahu. Dne 20.6.1790 postihl klášter další požár, při němž byla zničena krypta s vévodskými náhrobníky, která byla následně zasypána. V letech 1809-46 byl v části kláštera zřízen vojenský špitál, následně zemský soud (1850-83) a poté zemské finanční ředitelství. V květnu 1945 byl v důsledku vojenských operací klášter výrazně poškozen. Opravy proběhly v letech 1945-47. Roku 1950 byly řeholníci z kláštera internováni a objekt zabrán pro zemědělsko-lesnický archiv. Na počátku 90. let 20. století řád objekt zrestituoval. Do dnešní doby se z doby založení dochoval gotický kapitulní sál a zimní refektář s freskovou výzdobou z 18. století. Veřejnosti je přístupný sněmovní sál, gotická síň a v již zmíněném zimním refektáři pobočka knihovny, tzv. Bezručova čítárna. Severní bok klášterního komplexu zaujímá kostel sv. Ducha. Jednolodní kostel s úzkou a vysokou lodí je v jádře raně gotický. V letech 1690-1767 byl postupně barokizován. V roce 1714 navíc rozšířen do stran přístavbami barokních výklenkových kaplí. Mezi nimi vyniká centrální kaple sv. Antonína Paduánského.

Poutní chrám Narození Panny Marie a přilehlý klášter se nachází na Mariánském náměstí ve Štípě, která je městskou částí Zlína. Vznik poutního kostela je spojen s objevem sošky Panny Marie s Ježíškem ve středověku, údajně již na počátku 11. století. Podle legendy zde měl při orbě jakýsi muž z nedalekého Kostelce zjevení Panny Marie, která mu darovala zázračnou sošku. Pole se nazývalo Štíp, či štípské. Tato socha byla poté uchovávána v kosteleckém kostelíku.  Od 14. století se k zázračné soše konaly poutě, načež byla pro její ochranu vystavěna kaplička. Ve druhé polovině 14. století byla kaplička pod patronací rodu Šternberků přestavěna v kostelík. Tento kostel dnes stojí nedaleko chrámu uprostřed zrušeného hřbitova a o jeho středověkém původu vypovídá pouze kamenný portál s lomeným obloukem. Výstavba nového štípského chrámu na místě údajného nálezu sošky byla umožněna díky posmrtnému odkazu paní Lukrecie Nekšové, majitelky lukovského panství, manželky Albrecha z Valdštejna. Ten hned po její smrti roku 1615 nechal zahájit stavbu kostela s klášterem, na níž se účastnili italští řemeslníci a umělci. Již roku 1616 byl položen základní kámen. Na stavbě se usilovně pracovalo až do roku 1620. V tu dobu byl kostel dostavěn po klenby a klášter měl položeny trámové stropy. Stavba se poté protahovala až do 18. století bez konkrétního výsledku. Již postavené části dokonce začaly v průběhu doby chátrat. Nová výstavba začala opět díky posmrtné donaci, tentokrát paní Antonie, hraběnky z Rottalů, a díky sbírkám věřících. Chrám byl poté slavnostně vysvěcen 7. července 1765 olomouckým světícím biskupem Janem Karlem Scherffenbergem. Chrám je jednolodní stavba s půlkruhovým presbytářem. Vnitřnímu prostoru dominuje impozantní bohatá výzdoba a výmalba. V interiéru zaujme kromě oltáře se středověkou Madonou také oltářní náhrobek hraběte Seilerna v klasicistním stylu. Ve zdejším klášteře dnes sídlí kongregace sester karmelitek.