Poutní areál s kostelem Panny Marie Pomocné nalezneme asi 4 km jižně od Zlatých Hor. Vznik poutního kostela je spojen s příběhem, kdy se v těchto místech ukryla před vpádem švédských vojáků těhotná žena místního řezníka Anna Tanheiserová. Ta zde v úkrytu staré jedle porodila zdravého syna Martina, který se později stál váženým občanem města – radním. Jeho dcera pak vyplnila otcovu poslední vůli. Nechala zhotovit obraz Bohorodičky a v roce 1718 jej zavěsila na starou jedli v místě otcova narození. V následujícím roce zažil u tohoto místa s obrazem krejčí Samuel Richter ze Zlatých Hor zjevení. To se zakrátko rozšířilo po celém okolí a k obrazu začali přicházet poutníci z celého okolí. Z jejich darů pak byla zakrátko postavena dřevěná kaplička, do které byl obraz umístěn. Ten měl prý velkou léčebnou sílu a po přezkoumání několika případů odbornou komisí byl obraz 21.9.1729 přenesen do farního kostela ve Zlatých Horách. Na jeho místo byl umístěn obraz podobný. V roce 1785 za vlády císaře Josefa II. bylo nařízeno kapli zbourat, nenašel se však nikdo kdo by to učinil. Roku 1805 byla kaple přestavěna a zvětšena. Následně krátce poté bylo rozhodnuto o vystavění zděného kostela. V roce 1834 byl položen základní kámen a sedm let později byla nová stavba vysvěcena biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi. Do nově zřízeného poutního místa pak každoročně přicházelo tisíce poutníku ze širokého okolí a ciziny. Vše se změnilo po druhé světové válce, německé obvytelstvo bylo odsunuto a události po roce 1948 celou věc jen zhoršily. V roce 1955 sem byl zakázán přístup z důvodu důlních prací a objekt, který se skládal nejen z kostela, ale i ze dvou restaurací začal chátrat. Sice se v roce 1968 začalo s opravou kostela, ale v roce 1973 byl odstřelen a celý arál srovnán se zemí. Jediné co zůstalo byla pouze Posvátná studánka. Po roce 1990 vznikla iniciativa za znovuobnovení poutního místa. V únoru 1993 bylo vydáno stavební povolení a 23.9.1995 mohl být posvěcen nový kostel. O rok později byl dokončen poutní dům a o další rok pak ambity a pořízeny nové zvony. Na projekt za 27 milionů korun se podařilo získat pomocí různých sbírek. Poutní areál a blízké okolí je ve velmi dobrém stavu a přístupné. Před areálem se nachází parkoviště, kde lze zaparkovat.

Vila postavená pro průmyslníka Tomáše Baťu z počátku 20. století stojí na severním okraji centra Zlína při ulici Gahurova.Původním autorem stavby byl vizovický stavitel František Novák, v průběhu stavby se pak Tomáš Baťa obrátil na Jana Kotěru. Vila postavená v letech 1909-1912 má dvě nadzemní podlaží, valbovou střechu s podkrovím a střešní vyhlídku. V přízemí se nacházela centrální hala, na jedné straně kulečníkový pokoj a dámský salon, na druhé straně pak jídelna se zimní zahradou. Za jídelnou pak kuchyně s přípravnou a pokoj pro službu. V patře bylo privnátní bydlení s obytnými pokoji, sociálním zařízením a pokoj pro služku. Na vybavení interiéru se podílel Kotěra s Františkem Kyselou a jeho žáky. V roce 1913 zakoupil Baťa celý soubor nábytku od Dušana Jurkoviče. Po válce v roce 1951 se vila stala domem pionýrů a mládeže. Za této éry došlo k devastaci inteiéru a exteriéru. Za své vzala v polovině 80. let i část zahrady. Byla na ni vybudována ulice spojující centrum Zlína se sídlištěm Jižní svahy. V roce 1989 byla vila navrácena zpět do rukou rodiny Baťů. Byla zahájena rekonstrukce stavby, která navrátila vile co největší podobu Kotěrově návrhu, bohužel původní vnitřní vybavení se nedochovalo. Přestavba ukončená v květnu roku 1998 přišla na zhruba milion amerických dolarů. Následně byl objekt předán Nadaci Tomáše Baťi. Dnes slouží podnikatelským, vzdělávacím a spolenčenským projektům.

Farní kostel sv. Petra a Pavla ve Svojanově stojí v obci pod hradem. Je pozdně barokní z roku 1786, vystavěný snad na místě nějaké starší kaple. Vybavení kostela je povětšinou z 19. století, jen několik málo věcí je starších, jako monstrance, nebo gotická křtitelnice a jiné.

Kde jinde by mělo být muzeum obuvnictví než v městě, které je s botami bytostně spjato. Muzeum obuvnictví nabízí netradiční pohled do historie i současnosti oboru, který udělal díky Tomáši Baťovi ze Zlína obuvnickou velmoc. K vidění je zde více než tisíce exponátů, která nás provedou historií, současností, vývojem výroby a dějinami ševcovského řemesla. Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od nejstaršího období českých dějin až po současnost. Nejranější období je zachyceno prostřednictvím replik. Nejstarší originály pocházejí z konce 16. století. Unikátní je kolekce obouvání cizích národů. Můžeme tak obdivovat obuv ze všech kontinentů. Asi nejcennějším exponátem sbírky je soubor textilních střevíčků z období čínského císařství, velmi zajímavá je i kolekce atamanských bot, zakoupená v roce 1911 posledním majitelem buchlovského panství, dále soubor afrických sandálů a velká sbírka obuvi z Indie. Kuriozitou jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které sloužily v centrální Austrálii k rituálním obřadům.Velký prostor je přirozeně věnován obuvi z produkce firmy Baťa. Sleduje vývoj výroby od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn.   Obuvnické muzeum patří pod Muzeum Jihovýchodní Moravy.