V roce 2004 byla postavena na vrchu Kopaniny u Olešnice malá dřevěná trámová rozhledna. Je vysoká pouhých 9 metrů a přístup na vyhlídkovou plošinu umožňují železné žebříky. Náklady na výstavbu dosáhly 300.000 korun. Výhled poskytuje půlkruhový směrem k obci Olešnice.Rozhledna je volně přístupná. 

Divadlo Pod Palmovkou se nachází v domě, kde původně byla restaurace. Divadlo zde vzniklo po přestavbě budovy koncem 19. století. V letech 1949 – 1990 se nazývalo divadlo S. K. Neumanna. Souměrný objekt se třemi pseudogotickými štíty a osmiosým hlavním průčelím má 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tady sídlí divadlo pod Palmovkou. Dávným předchůdcem byl sál hostince u Deutschů. Libeňský hostinský František Deutsch byl majitelem nejen hostince ali jednopatrového domu. V sále svého hostince pak pořádal hudební a deklamační akademie. V roce 1892 získal divadelní koncesi Jan Hurt a usadil se sále hostince U Deutschů, který nechal upravit a renovovat. V restaurační zahradě nechal postavit letní dřevěnou divadelní arénu. Jevištní část byla vysoká 4,8 m, měla pevnou dřevěnou kostru pobitou prkny a střechu krytou lepenkou. Jeviště bylo postaveno 1,3 m nad úrovní hlediště na dřevěných kůlech. Kulisy se posunovaly v dřevěných drážkách a po železných kolejnicích, prospekty byly navinuty na dřevěných válcích. Dvoudílná opona se posouvala do stran. Diváků kteří seděli na železných zahradních židlích se sem vešlo na 280, celková kapacita pak až 450 diváků. Návštěvnost nebyla tak velká jak se původně očekávalo a tak se nájemci střídali. V roce 1899 musela dřevěná divadelní scéna ustoupit výstavbě činžovního domu. V sále hostince se hrálo divadlo dál a dá se říci že hraje dodnes i když v jiné podobě interiéru, například tam co je dnes foyer, byl dříve výčep. V roce 1920 začali v sále U Deutschů hrát místní ochotníci. Potom nadlouho zůstala Libeň bez vlastního divadla, neboť byl v sále zřízen fenomén tehdejší doby – biograf. V roce 1948 se skupina mladých herců, plných nadšení rozhodla založit nové divadlo na vysoké umělecké úrovni. Nejdříve působili v paláci Akropolis na Žižkově o rok později po zavření sálu z hygienických důvodů přešli sem do Libně do bývalého kinosálu který byl opět přestavěn na divadelní účely. Divadlo pak neslo více jak 40 let název Divadlo S.K.Neumanna. Po revoluci se změnil název divadla na současný Divadlo pod Palmovkou. V letech 1994-95 prošlo divadlo velkou rekonstrukcí. Opravena byla vstupní část, foyer a hlediště. Byla zabudována moderní vzduchotechnika a nové akustické panely, vyměněny byly všechny dveře, okna a lustry. Byla obnovena původní funkce skleněného světlíku ve stropě hlediště, umožňující provádět dopolední zkoušky za denního světla. Proveden byl bezbariérový přístup a sociální zařízení. To všechno poškodila povodeň v roce 2002. Divadlo patřilo k nejpostiženějším v metropoli. Pod vodou skončily sklady, kotelna, vzduchotechnika, šatny, předsálí, pokladna, klub a hlediště, kde se po opadnutí vody propadla podlaha. Škoda byla vyčíslena na zhruba 50 mil. korun. Nakonec se vše podařilo opravit a 14.3.2003 mohlo divadlo opět zahájit svůj provoz.

Hroubovický židovský hřbitov se nachází na severovýchodním okraji obce. Dá se k němu dostat polní cestou vedoucí k němu za bývalou továrnou, kterou je potřeba obejít zleva. Byl založen někdy v polovině 18. století a v polovině 19. století v souvislosti s obřadní síní rozšířen. Pohříbalo se zde až do roku 1937. Letopočet 1966 je přitesán na starším náhrobku. Na ploše přibližně 3.000 m2 se dnes nachází cca 250 náhrobků, většinou jeho horní polovině, dolní je pak převážně prázdná. Náhrobky převážně barokní a klasicistní s bohatou náhrobní symbolikou. Hřbitov prochází postupnou rekonstrukcí. Byla částečně opravena márnice, která byla v havarijním stavu (stojí v jednom z dolních rohů), v současné době (2011) se opravuje ohradní zeď a obřadní síň stojící v rohu hřbitova při přístupové cestě. Hřbitov není volně přístupný.

Židovský hřbitov se nachází na jihozápadním okraji obce za obytným domkem (čp. 2). Hřbitov byl založen na zvlněném terénu ve druhé polovině 17. století a využíván až do druhé světové války. Na ploše 1183 m2 se dochovalo zhruba 100 náhrobků, nejstarší pochází z roku 1687. Márnice hřbitova byla zbořena. Několik náhrobků je zazděno v ohradní zdi z lomového kamene. Nepříliš velký hřbitov je obklopen polem, zahradami a remízkem. Vstupní vrata na hřbitov jsou v současné době směrována do soukromé zahrady a nelze tedy tudy projít. Ohradní zeď není v příliš dobrém stavu a tak není příliš velký problém se na hřbitov dostat.