Brno, metropole Jihomoravského kraje, je druhým největším městem ČR. Je kulturním, správním a historickým centrem Moravy. Brno svou polohou bylo vždy významnou dopravní křižovatkou. Rozprostírá se na okraji Moravské brány, kudy po staletí vedly cesty spojující severní a jižní evropské civilizace. Brno se rozkládá v malebném kraji, ze tří stran je obklopeno zalesněnými kopci, na jih přechází v rozsáhlou jihomoravskou nížinu. Ze severu je město chráněno výběžky Drahanské a Českomoravské vrchoviny. Město leží v kotlině na řece Svratce a Svitavě a má asi 366 tis. obyvatel.Brno má díky své poloze velmi dlouhou historii. V brněnské kotlině žil člověk již od pravěku a první doklady slovanského osídlení pochází z 5.-7. století. Na území Brna byla sídliště v době Velkomoravské říše. Kolem r. 1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku, nynější Staré Brno, a ta dala městu jeho jméno. V okolí osady u které byl postaven břetislavský hrad vznikaly nové trhové vsi. Roku 1243 získalo sídlo od krále Václava I. množství privilegií, byly postaveny obranné hradby, dva kostely a také množství klášterů. Tím byl dán statut města. Ve stejné době se stává město vícenárodní. Přicházejí zejména Němci, Flandrové, Valoni a také židé, kteří zakládají svoji obec. Hrad Špilberk byl koncem 13. století přestavěn do gotické podoby. Ve 14.století vzrůstal politický i hospodářský význam města. Stalo se sídlem moravských markrabat a díky právu výročních trhů vzrůstal mezinárodní obchod, který si vynutil důkladnou znalost právních předpisů, a tak r.1355 sestavil radniční písař Jan Knihu výroků brněnských konšelů, která se stala právním vzorem mnoha měst. V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů.Konaly se moravské zemské sněmy. Brno se v jejich pořádání střídalo pravidelně s dalším moravským centrem Olomoucí. Tyto orgány zemské samosprávy řešily otázky politické, soudní a finanční a vedly zápisy do zemských desek. Právě ve 14.století, kdy město vzkvétalo a nabývalo na významu, můžeme hledat počátky dvou tradic, které se dochovaly dodnes. Brno je městem veletrhů a také sídlem mnoha justičních institucí. Během husitských válek v 15. století se město přiklonilo ke králi Zikmundovi. Husité jej dvakrát bez úspěchu obléhali. Za krále Jiřího z Poděbrad se město postavilo na stranu jeho protivníka Matyáše Korvína. Právě kvůli neustálým potyčkám stagnoval vývoj města i růst počtu obyvatel. Tato stagnace trvala po následujících 200 let. V pol. 16. stol. se Brno začalo přiklánět k protestantismu, jehož stoupenci získali převahu v městské radě. Rekatolizační úsilí přivedlo do města nové katolické řády, z nichž zejména jezuité a kapucíni získali velký vliv. Město se r. 1619 přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo potrestáno. V posledních letech třicetileté války bylo město dvakrát obléháno Švédy a jako jediné z moravských měst se ubránilo. Díky svému hrdinství získalo město další privilegia byly zde uloženy zemské desky pro Moravu. Brno se také stalo jediným hlavním městem Moravy. Po třicetileté válce se stalo město nedobytnou barokní pevností. Roku 1742 je marně dobývali Prusové. Postavení Brna podtrhlo i založení biskupství v r. 1777.18. stol. dochází k rozvoji průmyslu a obchodu, který pokračuje i ve století následujícím. V Brně se soustřeďuje textilní a strojírenský průmysl, rychle jsou zaváděny nejnovější technologie a roku 1839 přijíždí do Brna první vlak. S rozvojem průmyslu rostou předměstí a město ztrácí charakter pevnosti stejně jako Špilberk, ze kterého se stalo vyhlášené vězení. Postupně se bourají hradby, které jsou po vzoru Vídně nahrazovány budovami a zelenými plochami, tvořícími nový městský okruh. Roku 1850 je k městu připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel dosáhl 46 tis. Vznikají gymnázia, reálky i vysoké školy (německá technika r.1873, česká r. 1899). Na přelomu 19.a 20.stol. vrcholí ve městě národnostní rozpory mezi německým a českým obyvatelstvem. Převaha Němců v městské samosprávě končí až roku 1919. Vzestup města pokračoval o po vyhlášení samostatného Československa. Roku 1919 byla založena Masarykova univerzita a později téhož roku také Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Stoupá i počet obyvatel, během První republiky jich je na téměř na 300 tis. V období před II. světovou válkou sílily ve městě rozpory mezi českým a německým obyvatelstvem. Definitivní řešení přinesl až násilný odsun německých obyvatel na konci II. světové války. Válka přinesla městu velké škody a ani následující období komunistické vlády nebylo pro Brno příliš šťastné. Město spíše stagnovalo. Nový impuls přišel až s pádem komunistického totalitního režimu po roce 1989.Město díky své dlouhé a bohaté historii nabízí řadu stavebních památek. Přirozeným středem je centrální náměstí Svobody. Hlavní dominantou města jistě představuje hrad Špilberk se svojí dlouhou a pohnutou historií. Nepřehlédnutelná je také katedrála sv. Petra a Pavla. Ve městě naleznete množství starobylých budov mezi které patří i stará radnice, Kapucínský klášter s kryptou, Červený kostel či Měnínská brána. Za procházku stojí park na Petrově či Denisovy sady. Svého zástupce má i moderní architektura, to nejcennější je jistě vila Tugendhat, která byla zapsána na seznam UNESCO, V Brně je k vidění i řada dalších sakrálních památek, kostely sv. Michala, sv. Jakuba a sv. Tomáše. O kulturnosti města svědčí i řada tradičních divadel s krásnými budovami. Za všechny jmenujme Mahenovo nebo Janáčkovo, kdo chce zakusit trochu avantgardy navštíví divadlo Husa na provázku.Město nabízí i pestré možnosti rekreace. Nejvyhledávanější je v letních měsících Brněnská přehrada s blízkým hradem Veveří, široké možnosti nabízí i park Za lužánkami. Nenose stalo světoznámým zejména díky svým dvěma tradicím. Tou první jsou Brněnské výstavy a veletrhy. Bohatá nabídka veletrhů v průběhu celého roku je mimořádným impulsem pro příliv domácích i zahraničních návštěvníků. Tou druhou je každoroční Velká cena Brna silničních motocyklů, která se jezdí na Masarykově okruhu. Další zážitky na turisty čekají v blízkém okolí. K návštěvě moravské metropole přispívá i výborná dopravní dostupnost autem, vlakem i letecky.

Areál baťových závodů se nachází severně od páteřní třídy Tomáše Bati, při příjezdu k centrum města od Otrokovic. Dominantou tohoto areálu je Baťův mrakodrap, označovaný také jako Správní budova č. 21. První továrny zde vyrostly již v roce 1906, neměly však ještě typické prvky baťovské architektury. To přišlo až s přestavbou továrny v roce 1924. Staré budovy byly postupně nahrazeny novými. Základem se stal modul 6,15 x 6,15 m. Železobetonový skelet pak byl vyzděn cihelnými parapety a okny. Počet podlaží se pohyboval od dvou do pěti. Objekty byly následně řazeny šachovnicově do větších souborů a vzájemně dopravně propojeny. Úpadek Svitu nastal po revoluci během 90. let 20. století, kdy nemohl konkurovat dovozem levných bot z Východu a také jeho zadluženost a špatně zvolená strategie.

Rozhledna Bolfánek se vypíná nad městečkem Chudenice v Plzeňském kraji. To je známé především pro své dva zámky – Nový a Starý – sídla rodu Černínů a také jaké místo kde působil Josef Dobrovský. Rozhledna stojící na vrchu Žďáru (587 m) vznikla v roce 1845, ale historie celé stavby je o více než sto let delší. Na místě nynější rozhledny stávala dříve kaplička postavená na paměť návštěvy řezenského biskupa Wolfganga, který tu přespával na cestě z Prahy roku 983, kde byl vysvětit prvního pražského biskupa Dětmara. Podle něj se vrch také někdy nazývá Svatý Volfgang. V letech 1722 - 1725 zde postavil František Josef Černín velký poutní kostel, který byl však za náboženských reforem císaře Josefa II. v roce 1782 uzavřen. Kostel pomalu chátral a v roce 1810 byl zbořen. Zůstala z něj pouze věž, mezi lidmi nazývána Bolfánek. Je to vlastně počeštěný název Wolfgang. V roce 1845 byla věž upravena jako rozhledna. Byla tak dostavěna do výšky 45 metrů a opatřena střechou s pěti věžičkami a s gotickým vyhlídkovým pavlánem. Ve druhé polovině 20. století byla rekonstruována a na bývalý kůr bylo vsazeno velké okno. Na hlídkovou plošinu vede 138 schodů a lze z ní spatřit vrcholky Českého lesa, Šumavy a také Doupovské hory a Brdy.

Ostravská Nová radnice je symbolem Ostravska. V tehdejší době byla nejrozhlejší radniční stavbou v Československu a s nejdelším rychovýtahem na vyhlídkovou věž (51 m). Strohá, ale monumentální dvoukřídlá budova s dominující konstruktivistickou věží byla vystavěna v letech 1925-1930. Autory tohoto projektu jsou arch. Vladimír Fischer a stavitelé Jana Rubý a František Kolář. Uvnitř budovy je bezmála 6 km chodeb. Jejich interiér je dle tehdejších trendů, reprezentativní prostory jako pracovna primátora, zasedací místnost a jiné jsou obloženy vzácným dřevem. Foyer je obložen travertinovými obklady, doplněn křišťálovými lustry a vitrážemi. V jižním křídle budovy slouží dodnes funkční páternoster z roku 1928. V průčelí budovy můžeme vidět čtyři alegorické sochy vysoké 3,2 m zpodobňující hlavní charakteristiku města: Hornictví, Obchod, Věda a Hutnictví. Dominantou radnice je věž prosklené ocelové konstrukce s měděným opláštěním. Její výška je 85,6 m, s vyhlídkovým ochozem ve výšce 73 m. Konstrukci vážící 155 tun vyrobily místní vítkovické železárny. Tato část přišla na 635.000 korun, celá stavba radnice přišla na 52 milionů. Z vyhlídkového ochozu je dobrý výhled na město, Beskydy, Jeseníky, Opavsko a také do blízkého Polska. Provozní doba vyhlídkové věže je celoroční. Přístup je již pomocí zmíněného rychlovýtahu. Jen dvakrát ročně se otevírá přístupové schodiště.