Zříceniny tvrze Žerotice, přestavěné na zámek, se nacházejí ve stejnojmenné obci, ležící přibližně 6 km severovýchodně od Znojma. Zříceniny jsou volně přístupné. První zmínka o žerotické tvrzi pochází z roku 1358, kdy se majitelem obou dílů vsi spolu s tvrzí stal Beneš z Vajtmile. On i jeho potomci od té doby nesli přídomek Vajtmilnar ze Žerotic. Při proději Žerotic Lechovickým ze Zástřizl roku 1512 je již označena jako zámek (v dobové terminologii značí hrad), proto se zdá pravděpodobné, že ji Vajtmilnarové nechali přestavět. V roce 1559 se novým majitelem stává Fridrich Březnický z Náchoda a renesančního vzezření se tvrzi dostalo koncem 17. století za Jiřího hraběte z Náchoda. V roce 1643 zámeček poničili Švédové a von Blierové museli přistoupit k jeho opravě. Počátkem 18. století byly Žerotice připojeny Františkem Karlem Berchtoldem z Uherčic k želetickému panství a zámeček byl ponechán svému osudu. Areál tvrze vymezovala několikrát zalomená hradba, obklopená příkopem a valem, která v sobě ukrývala zástavbu, postupně se rozšiřující. Renesanční přestavba rozšířila dosavadní stavbu především o pilířové věžice při obvodové hradbě a arkádový ochoz při východním paláci. Dnes je zde možné obdivovat zříceniny severozápadní partie tvrze-zámečku, obvodní zeď na západě a pozůstatky věžic. M.K.

Stálé expozice muzea, sídlícího v budově bývalého františkánského kláštera, jsou věnovány přírodě Českého lesa a jeho podhůří, dějinám a národopisu regionu. Mezi nejzajímavější exponáty patří modely husitských zbraní či hradů Přimdy a Tachova, přístupný je též bývalý klášterní refektář s původní výzdobou. Stálá expozice Národopis, historie okresu od počátku slovanského osídlení do r. 1945 příroda Českého lesa a jeho podhůří (zástupci živé flory a fauny-obojživelníci) expozice umění- gotické památky, sousoší Poslední Večeře Páně v životní velikosti funkční orchestrion

Rozhledna na vrcholku Chlumu 416 m n. m je vlastně takovým památníkem, na dnes již zapomenutý Svaz československých dělnických turistů. Svaz vznikl v roce 1921, a přestože byl celostátní, centrem jeho činnosti se brzy stala Plzeň.  A právě místní pobočka v Doubravce přišla s myšlenkou postavit na Chlumu výletní stavbu s rozhlednou. Po celé republice probíhaly sbírky, které vyvrcholily roku 1926 položením základního kamene. Stavitel Hegner, jenž měl k dispozici nasbíraný peněžní obnos ve výši 120 000 Kč, šetřil, kde se dalo. Přesto, ale nasbírané peníze stačily jen na stavbu chaty. Rozhledna byla postavena jen do třetinové výšky. Ke slavnostnímu otevření, 1. srpna 1926, se i přesto sjelo na tři tisíce lidí, aby si prohlédli stavbu, na níž přispěli. Turistická chata, byla pojmenovaná po plzeňském starostovi L. Pikovi. Rozhledna upravená do provizorního užívání byla dokončena v roce 1929, plzeňským stavitelem Tomáškem. 25 metrů vysoká rozhledna, uvítala první návštěvníky 23. června 1929. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 21,8 metrů museli vystoupat 121 kamenných schodů. Krátce po dokončení byl na rozhledně umístěn světelný maják, který sloužil rozvíjející se letecké dopravě. A právě díky němu byla na vrchol Chlumu zavedena elektřina a zbudována silnice. V roce 1939 se Svaz dělnických turistů sloučil s KČT a chata se stala jeho majetkem. Paradoxem je, že během druhé světové války restaurace s rozhlednou výborně prosperovaly. Tehdejší majitel pan Krbec, zaměstnával několik číšníků, kteří se museli velmi ohánět, aby všechny hosty uspokojili. K oblibě místa jistě přispěla skutečnost, že zde byla zbudována sáňkařská dráha a 2 skokanské můstky. Po válce se rozhledna pronajímala a měnili se i její majitelé. Mezi vlastníky patřili Potraviny, Bukovská papírna a nakonec Slavie VŠ. V roce 1999 byla chata zbourána, takže tu stojí osamocená věž, která je od roku 2001 památkově chráněným objektem. Je přístupná o víkendech a výhled, který nabízí, zahrnuje Šumavu, Čerchov, Přimdu a Plzeň.

Klasicistní zámek Dačice leží v stejnojmenném městě s přibližně 7950 obyvateli, okres Jindřichův Hradec, Jihočeský kraj. V Dačicích byly postaveny zámky hned dva – Starý a Nový. Historie zámku Dějiny šlechtických sídel v Dačicích jsou spojeny se šlechtickým rodem Krajířů z Krajku, z Korutan, jenž se stal majitelem Dačic v 16. století. Ti zde nechali nejdřív postavit Starý zámek, renesanční stavbu s cimbuřím, která byla dokončena v roce 1579. Předmětem našeho zájmu bude ovšem zámek Nový. Původně byl vystavěn také v renesančním slohu. Pro lepší pohodlí Oldřicha Krajíře ho postavil italský stavitel Francesco Garof de Bissone. K přestavbě dačického zámku přikročil až Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který v roce 1728 koupil panství a zámek nechal barokně přestavět a nově zařídit. Architekt Francesco Camelli navrhl úpravu zámecké věže, do které byly vsazeny hodiny, datované rokem 1713. K zámku byla přistavěna kuchyně, v interiérech prvního patra se dochovaly bohatě intarzované parkety. Dědictvím pak přešel zámek v roce 1809 na šlechtický rod Dalbergů. Karl Anton Maximilian z Dalbergu započal empírovou úpravu průčelí zámku, kterou byl pověřen vídeňský architekt Riedl. Dominantou průčelí se stal středový rizalit se dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem. Ve 30. letech 19. stol. byly v empírovém duchu upraveny architektem Karlem Schlepsem také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla a zejména schodiště, které je dokonalou ukázkou empírové architektury u nás. Při výměně oken na chodbách byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny a naproti nad průjezdem byla vybudována novobarokní kaple podle projektu vídeňského architekta Hanse Prutschera. Stejný architekt navrhl také interiér pozdně secesní knihovny. Po rodě Dalbergů se stal zámek nakrátko majetkem rodu Salm-Salm, v roce 1945 byly však Dačice zestátněny a zpřístupněny veřejnosti. Zámek je dnes ve správě Národního památkového úřadu. Podoba zámku Dnešní vzhled zámku učinila klasicistní přestavba z počátku 19. stol. Za jednoduchým průčelím je skryto čtvercové nádvoří s původními renesančními arkádami. Prostota vnějšího vzhledu budovy kontrastuje s bohatým vnitřním vybavením obou pater prohlídkové trasy. Přízemní reprezentační sály zahrnují portréty bývalých majitelů pánů z Dalbergu. Místnosti prvního patra jsou vybaveny vynikajícími ukázkami empírového zařízení v ucelenosti a míře velice ojedinělé. Jejich atmosféru dotváří rozsáhlá sbírka hodin, udržovaných v chodu. Hala se schodištěm patří k nejhodnotnějším ukázkám empírové vnitřní architektury ve střední Evropě. Dětský pokoj, malá jídelna, zrcadlový sál, napoleonský a francouzský salon jsou zařízeny nábytkem s typickými empírovými výzdobnými motivy šípy a kopími, zlacenými zvířecími hlavami a tlapami. Empírová je také menší ze dvou zámeckých knihoven, se stropem zdobeným iluzivní malbou s rodovými erby a empírovými knihovními skříněmi, kde nalezneme sedm tisíc svazků. Velká zámecká knihovna je již secesní. Je zde uloženo na 17 000 knih různých vědních oborů, beletrie a časopisů. Prohlídka zámku končí na horní arkádě, rovněž empírově upravené. Zámek tak návštěvníkům poskytuje možnost kulturního zážitku prohlídkou jeho interiérů, expozice a výstav Městského muzea, které sídlí v jižním křídle, nebo možnost odpočinku na nádvoří či procházky v zámeckém parku. Dnešní vzhled přírodně - krajinářského parku vznikl v roce 1818, kdy byl rozšířen a přetvořen do podoby anglického přírodního parku. Původní romantické gloriety a fontány dnes již neexistují. Původní koncepce parku je však zachována. Uprostřed parku stojí dosud kaplička. Od kapličky se otevírá pohled na dolní polovinu parku s rybníkem. Za letních večerů ožívá nádvoří také koncerty a divadelními představeními. Pokud se vydáte na výlet, můžete navštívit starobylý kostel sv. Jakuba v Jemnicích, malebné a starobylé městečko Slavonice. Ubytování naleznete přímo v Dačicích.