Hrádek spolu s městečkem založil ve 2. polovině 14. století Karel IV. Panovník, jenž dal novému hradu své jméno, se všemožně snažil o rozkvět zdejšího panství při řece Vltavě. Avšak namísto velkého města a slavného hradu zůstal Karlhaus bezvýznamným městečkem, odloučeným od okolního světa. Ani hrad se nestal střediskem panství, které bylo i nadále spravováno z Hluboké. Jeho zkázu a úpadek završila doba husitských válek. Z hradu zpustlého v průběhu 15. století, se zachovaly části zdiva budov při obvodu hradu a zbytky kaple a vjezdové brány. Dispozice hradu Dispozice byla dvojdílná. Za rozsáhlejší, valem opevněnou přední částí, u níž nelze vyloučit, že v ní mělo vzniknout městečko, se nachází vlastní hrad polygonálního, zhruba trojúhelného obrysu. Na všech stranách ho obíhal mohutný příkop, před nímž byl vyhozen val dosahující na vstupní straně úctyhodných rozměrů. Na čelní straně se též zřejmě ještě nacházel parkán. Obvod hradu byl tvořen souvislou zástavbou, jejíž součástí byla i rozměrná kaple s polygonálním závěrem v jednom z nároží hradu. Ve skladbě místností palácových křídel se setkáváme i s roubenými komorami. Všechny prostory s výjimkou tribunové kaple byly plochostropé. V hradním organismu nenalézáme žadné pozůstatky věže. Pokud se rozhodnete navštívit také nedalké město Hluboká nad Vltavou, za návštěvu stojí zámek nebo Zoo Ohrada. Ve městě se můžete také ubytovat.

Židovský hřbitov Velhartice se nachází kilometr jihozápadně od obce, kousek za menší chatkovou osadou. Přístupný je po cestě odbočující vlevo ze silnice směřující k Velharticím, před mostkem přes Ostružnou. Hřbitov byl založen roku 1858, má dobrou kamennou zeď a je uzamčen. Plocha zhruba 560 m2 je zaplněna z cca poloviny asi 59 náhrobky. Ve východní části hřbitova se nacházejí dva kamenné pilíře jako pozůstatek márnice.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 4.2 ha a rozkládá se na katastru Troja. V různorodém geologickém podkladu se vyskytují říční písky, břidlice, štěrkopísky a spraše na kterých vegetují teplomilné křoviny. Pískomilná flóra je zde zastoupena pavincem horským, mateřídouškou úzkolistou, či smělkem sivým.

Hamousův statek s číslem popisným 22 ve Zbečně proti kostelu sv. Martina patří mezi nejstarší veřejnosti zpřístupněné památky lidové architektury ve Středních Čechách. Jedná se o dům převážně roubený, se zděným chlévem, stájemi, sýpkou a stodolou, v minulosti i dnes relativně velký, reprezentující způsob výstavby v bohatších usedlostech, který navazuje na středověké stavební tradice.Dějiny usedlosti jsou známy od přelomu 16. a 17. století. Usedlost sloužila především hospodářským účelům, jen před rokem 1763 zde byla zřízena jakási zájezdní krčma a za hospodaření Dominika Hamouse (po roce 1817) na krátký čas rychta. To proto, že hospodář Dominik se nechtěl přestěhovat do obecní rychty, a tak rychtařil ze svého. Ve stavení se bydlelo do roku 1992, poté bylo spolu s hospodářskou částí odkoupeno Památkovým ústavem středních Čech od posledního majitele pana Václava Barchánka. Objekt byl poprvé zpřístupněn veřejnosti v roce 1995 a je po správou hradu Křivoklát. Prošel náročnými a řemeslně prováděnými opravami. V expozici skanzenového typu nabízí ukázky dobového bydlení, hospodaření a řemesel. Vždy v polovině července je na dvoře stavení pořádán malý řemeslnický jarmark a každou sobotu v návštěvnické sezóně ukázka zadělávání a pečení chleba v selské chlebové peci.  Expozice SÍŇ je komunikační část domu, z níž je přístup do velké světnice, obou komor, sklepa a výměnku s kuchyňkou. Přímo proti vchodu pak stojí černá kuchyně, vedle níž jsou dveře do dvora. ČERNÁ KUCHYNĚ byla původně dřevěná, až po roce 1716 zděná. V kuchyni bývalo uprostřed otevřené ohniště, kde se vařilo v hrncích, trojnožkách a na roštech. VELKÁ SVĚTNICE sloužila k bydlení hospodáře a jeho rodiny, za hospodaření Jana Hroudy (před rokem 1763) jako nálevna a krčma (v té době bydlel hospodář v zadní části vrchní komory) a za Dominika Hamouse na krátký čas i jako rychta.MALÁ SVĚTNICE byla vystavěna buď jako kuchyň pro hospodáře nebo druhý výměnek pro rodiče hospodáře či hospodyně. VRCHNÍ KOMORA je nejstarší a nejsušší část domu a sloužila ke skladování mouky, obilí, sedraného peří a k sušení bylinek. SPODNÍ KOMORA byla využívána na skladování keramiky, nářadí, postrojů a jako jakási spižírna, něco mezi komorou a sklepem. Jsou zde nejstarší stropní trámy v domě – ze 16. století – nesoucí podlahu z přelomu 17. a 18. století.DVA MALÉ SKLÍPKY jsou přístupny po schodišti mezi černou kuchyní a komorami. Nad vchodem do malého sklípka je patrně nejstarší trám v domě z roku 1577.VÝMĚNEK je nevelká, ale řádně prosvětlená místnost, která soužila starému hospodáři a jeho ženě ke spokojenému dožití. Stavěná je už z lomového kamene spojovaného červenicí – cihlářskou hlínou. Strop tvoří štípané půlkuláče obalené slámou s hliněnou omazávkou.KUCHYŃKA VÝMĚNKU je malá místnost s jedním oknem, zděným sporákem, kachlovou troubou a s klenutým stropem a kachličkovou zdobenou podlahou asi z první republiky. CHLEBOVÁ PEC vysunutá do dvora pod vlezem na půdu byla znovu postavena v letech 1997 – 1998 na místě pece původní. VE DVOŘE v jeho pravé spodní části (proti štítu domu) je stará dřevěná kolna na vozy a nářadí. Na ni navazuje zděná konírna a malý prasečák. Ve vrchní části rovnoběžně se stavením pak ovčín a kravín, vlevo ještě pozůstatek pilířové stodoly zbořené ve 30. letech 20. století. Akce v roce 2008Šafářův dvoreček 12.7. – 13.7. 2008 Řemeslnický jarmark.Malý advent na statku 29.11. – 21.12. 2008 Řemeslníci a zimní provoz s topením ve výměnku, kuchyňce a ve velké světnici v kachlových kamnech. Každou sobotu ukázka pečení chleba a koláčů, v neděli tesání dřevěného kříže. Tradiční hudba a lidové zvyky.