Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech se zaměřuje na muzejní a vlastivědnou práci a dokumentaci vývoje přírody a společnosti rokycanského regionu. Muzeum se specializuje na paleontologii dokumentující celou oblast Barrandienu. Další specializace je v oboru železářství, ve kterém se zaměřuje na Rokycansko, Plzeňsko a Berounsko, v oboru botanika i Brdy a Křivoklátsko. Obecní zastupitelstvo královského města Rokycany rozhodlo o zřízení muzea v r. 1904 za úřadování starosty Jana Anichobra na podnět Dr. Bohuslava Horáka, profesora a pozdějšího ředitele gymnasia v Rokycanech. Pro veřejnost bylo otevřeno 24. září 1905, tento den je také uváděn jako den vzniku muzea. Stálá expozice Železářství na Rokycansku a Podbrdsku (historie výroby železa od 13. do 20. století, cvočkařská výroba, umělecká litina) Bydlení na Rokycansku v 19. století (venkovské bydlení a drobná domácká výroba, občanská domácnost ve 20. letech 20. století, měšťanská domácnost) Rokycansko v minulosti (prehistorie, středověk, cechy a řemesla, kulturní a společenský život regionu do r. 1918) Otisky času (na paleontologických nálezech z Rokycanska dokumentuje život v prvohorách, třetihorách a čtvrtohorách v regionu). Muzeum spravuje dále: Vodní Hamr v Dobřívě Pamětní síň Jindřicha Mošny v Dobřívě      

Barokní letohrádek ve Strahovské zahradě pochází z přelomu 16. a 17. století. Nachází se při jihovýchodní straně areálu Strahovského kláštera. Zdobí ho nástropní štukatury a malby, veduty a personifikace živlů. Pochází z druhé poloviny 17. století a jejich autorství je připisováno A. Stevensovi, Mimo jiné jsou zde zachyceny i vltavské Svatojánské proudy.

Hamousův statek s číslem popisným 22 ve Zbečně proti kostelu sv. Martina patří mezi nejstarší veřejnosti zpřístupněné památky lidové architektury ve Středních Čechách. Jedná se o dům převážně roubený, se zděným chlévem, stájemi, sýpkou a stodolou, v minulosti i dnes relativně velký, reprezentující způsob výstavby v bohatších usedlostech, který navazuje na středověké stavební tradice.Dějiny usedlosti jsou známy od přelomu 16. a 17. století. Usedlost sloužila především hospodářským účelům, jen před rokem 1763 zde byla zřízena jakási zájezdní krčma a za hospodaření Dominika Hamouse (po roce 1817) na krátký čas rychta. To proto, že hospodář Dominik se nechtěl přestěhovat do obecní rychty, a tak rychtařil ze svého. Ve stavení se bydlelo do roku 1992, poté bylo spolu s hospodářskou částí odkoupeno Památkovým ústavem středních Čech od posledního majitele pana Václava Barchánka. Objekt byl poprvé zpřístupněn veřejnosti v roce 1995 a je po správou hradu Křivoklát. Prošel náročnými a řemeslně prováděnými opravami. V expozici skanzenového typu nabízí ukázky dobového bydlení, hospodaření a řemesel. Vždy v polovině července je na dvoře stavení pořádán malý řemeslnický jarmark a každou sobotu v návštěvnické sezóně ukázka zadělávání a pečení chleba v selské chlebové peci.  Expozice SÍŇ je komunikační část domu, z níž je přístup do velké světnice, obou komor, sklepa a výměnku s kuchyňkou. Přímo proti vchodu pak stojí černá kuchyně, vedle níž jsou dveře do dvora. ČERNÁ KUCHYNĚ byla původně dřevěná, až po roce 1716 zděná. V kuchyni bývalo uprostřed otevřené ohniště, kde se vařilo v hrncích, trojnožkách a na roštech. VELKÁ SVĚTNICE sloužila k bydlení hospodáře a jeho rodiny, za hospodaření Jana Hroudy (před rokem 1763) jako nálevna a krčma (v té době bydlel hospodář v zadní části vrchní komory) a za Dominika Hamouse na krátký čas i jako rychta.MALÁ SVĚTNICE byla vystavěna buď jako kuchyň pro hospodáře nebo druhý výměnek pro rodiče hospodáře či hospodyně. VRCHNÍ KOMORA je nejstarší a nejsušší část domu a sloužila ke skladování mouky, obilí, sedraného peří a k sušení bylinek. SPODNÍ KOMORA byla využívána na skladování keramiky, nářadí, postrojů a jako jakási spižírna, něco mezi komorou a sklepem. Jsou zde nejstarší stropní trámy v domě – ze 16. století – nesoucí podlahu z přelomu 17. a 18. století.DVA MALÉ SKLÍPKY jsou přístupny po schodišti mezi černou kuchyní a komorami. Nad vchodem do malého sklípka je patrně nejstarší trám v domě z roku 1577.VÝMĚNEK je nevelká, ale řádně prosvětlená místnost, která soužila starému hospodáři a jeho ženě ke spokojenému dožití. Stavěná je už z lomového kamene spojovaného červenicí – cihlářskou hlínou. Strop tvoří štípané půlkuláče obalené slámou s hliněnou omazávkou.KUCHYŃKA VÝMĚNKU je malá místnost s jedním oknem, zděným sporákem, kachlovou troubou a s klenutým stropem a kachličkovou zdobenou podlahou asi z první republiky. CHLEBOVÁ PEC vysunutá do dvora pod vlezem na půdu byla znovu postavena v letech 1997 – 1998 na místě pece původní. VE DVOŘE v jeho pravé spodní části (proti štítu domu) je stará dřevěná kolna na vozy a nářadí. Na ni navazuje zděná konírna a malý prasečák. Ve vrchní části rovnoběžně se stavením pak ovčín a kravín, vlevo ještě pozůstatek pilířové stodoly zbořené ve 30. letech 20. století. Akce v roce 2008Šafářův dvoreček 12.7. – 13.7. 2008 Řemeslnický jarmark.Malý advent na statku 29.11. – 21.12. 2008 Řemeslníci a zimní provoz s topením ve výměnku, kuchyňce a ve velké světnici v kachlových kamnech. Každou sobotu ukázka pečení chleba a koláčů, v neděli tesání dřevěného kříže. Tradiční hudba a lidové zvyky.   

Vila postavená pro architekta Stádníka nás zaujme hlavně svoji fasádou. Je kombinovaná omítanou a cihelnou částí, členěná dekorativními pilastry s ptačími hlavicemi. Celá stavba je pak usazena na opukové podezdívce.