Vznik zámku Jedinečnou stavbou města je zdejší zámek. Podle archeologů stálo v Pardubicích panské sídlo již na konci 13. století. V dochované podobě pochází pardubický zámek hlavě z přestavby, podniknuté na přelomu 15. a 16. stol. pány z Pernštejna. Pernštejnové zabrali rozlehlé území, které dokonale opevnili mohutným hliněným valem s hradbou na úpatí a vodním příkopem kolem. Uvnitř tohoto areálu vyrostl palác, který vyhovoval nárokům pronikajícího renesančního stylu života aristokracie. Mezi hradem a zámkem V Pardubicích je tedy k vidění jedinečný přechod mezi hradem a zámkem, je zde vodní hrad s mohutnými zemními valy, poskytujícího dokonalé renesanční pohodlí zámku. Monumentální malířskou výzdobu, nejstarší renesanční malby u nás, najdeme v interiéru zámku. Zámek je navíc sídlem Východočeské galerie i Východočeského muzea, a tak nám nabízí mnoho různorodých expozic. Milovníci přírody, skla, hraček i historie si přijdou na své. Tipy na výlet Vydat se můžete třeba do Muzea perníku a pohádek v obci Ráby. Zajímavým místem pro delší pobyt jsou nedaleké Lázně Bohdaneč. Zříceninu gotické věžové tvrze najdete ve Svojšicích. Dále v okolí najdete zámek Kunětická Hora, zámek Choltice nebo  kostel sv. Václava v Jezbořicích. Ubytování najdete přímo v Pardubicích.

Hrad Točník patří sice mezi nejmladší české hrady, ale svou rozlohou je jeden z největších. Leží v okrese Beroun, kousek od Hořovic. Nechal ho postavit český král Václav IV. před rokem 1398. Po stopách Václava IV. Václav IV. si tento kraj velmi oblíbil, trávil tu mnoho času a nejdříve využíval pro svou potřebu blízký hrad Žebrák. Když ovšem Žebrák vyhořel rozhodl se král pro výstavbu Točníku. Tím nechal vzniknout v Čechách nejmajestátnější a dodnes nejzachovalejší souhradí. Točník byl nejen bezpečnějším, ale i důstojnějším královským sídlem a tvoří přechodový článek mezi českou hradní a zámeckou architekturou. Jméno prý dostal podle toho, že se příchozí musel otočit třikrát kolem hory, než se dostal k bráně. Točník se ovšem těšil pozornosti jen za života Václava IV. Jeho nástupce král Zikmund Lucemburský ani další zástavní páni neměli o hrad zájem. Spíše se starali o zisky z panství. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, se stal roku 1594 téměř na tři století majetkem české komory. Hrad tím ztratil význam jako správního centra a postupně chátral, nadále byl udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. A tak kdysi reprezentační královské sídlo sloužilo za třicetileté války jako vězení pro těžké zločince a útočiště chudiny před útrapami války. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923, kdy ho daroval hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Točník začal být postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení. Kulturní život a středověký jeřáb Dnes žije hrad nebývale rušným životem. Pořádají se tu různé kulturní akce, z hradního ochozu je rozhled směrem na Křivoklátsko. Prohlédnout lze královský palác s dobovým nábytkem, Velký palác se sgrafitovou výzdobou, západní bránu s heraldickými znaky a východní bránu s mohutným mostem přes příkop, kde jsou chováni medvědi. Probíhá zde historický experiment pod patronací ČAV a Národního technického muzea. Na vnější fasádě Královského paláce byla instalována replika středověkého šlapacího jeřábu. V současné době slouží k vyzdvižení natesaných trámů a břemen pod střechu paláce (oprava krovu Královského paláce). Ubytování naleznete například v nedalekých Hořovicích, kde stojí za návštěvu i barokně-klasicistní zámek.

Barokní zámek Dírná, někdejší sídlo vladyků a později Vratislavů z Mitrovic, stojí na místě středověké tvrze, která je dnes jeho součástí. Zámek nalezneme v obci na západním okraji rybníka.   Historie zámku                                           První písemné zmínky o vsi Dírná pocházejí z roku 1354, kdy ji drželi bratři Oldřich Pluh z Dírného a Jošt. V roce 1397 je majitelem Dírné Mikuláš Roth, purkrabí na Hluboké, který se svým bratrem Albrechtem připojili pečeť ke stížnému listu české šlechty proti upálení mistra Jana Husa. Po Bílé hoře se panství dostává do rukou pánů Vratislavů z Mitrovic. Kryštof Vratislav zde vystavěl, na místě vyhořelé tvrze, nový zámek, který nechal František Adam Vratislav v letech 1757–1759 přestavět v barokním slohu. Při přestavbě byl dřevěný most nahrazen kamenným a naproti zámku byl založen v letech 1759–1761 park s letohrádkem, do jehož podoby zasáhl i známý barokní architekt J. L. von Hildebrandt. Podoba zámku Dnešní zámek je dvoupatrová budova, do které se přichází po kamenném mostě do přízemí bývalé věže, která byla při barokní přestavbě zcela obezděna až po střechu. Starý vchod do věže se zachoval s gotickým ostěním v úrovni druhého poschodí. Přízemní místnosti jsou klenuté, v prvním patře se nachází sál. Od 50. let 20. století až do roku 1990 patřil zámek ČKD Dukla Praha. Dnes je sídlo opět v rukou hraběcí rodiny Vratislavů z Mitrovic, která zde nabízí hoteliérské služby. Návštěva zámku Dírná může být spojena také s nedalekým zámkem v Červené Lhotě a výlety do nádherné okolní přírody. Navštívit můžete také zámek Pluhův Žďár, tvrz Dráchov nebo Blatské muzeum v Soběslavi. Výběr z ubytování najdete v Soběslavi.

Severně od Nicova se zdvihá Javornická hornatina. Jedním z jejich vrcholů je Královský kámen (1058 m.n.m.). Při jeho vrcholu vystupuje žulový skalní útvar, který tvoří skalní hradba a mrazový srub. V mrazovém srubu se pak nachází ručně vytesaná kaplička Panny Marie. Tuto památku zhotovil v roce 1916 Johann Klement z Nicova se svým synem. Kaplička byla po dokončení vysvěcena, opatřena soškou P. Marie a konala se sem řada poutí. Podle dochovaného příběhu ji nicovský kameník vybudoval jako odčinění za nějaký špatný čin svých předků. Po práci sem chodil a jen o chlebu a vodě ji tesal. Přesto si však klidu po dokončení práce příliš neužil, zakrátko vážně onemocněl a po sedmi letech zemřel.